„Já vím, že mě nepustíte, ale musíte to udělat." rozčiloval se Frig. Na každý jeho důvod, proč musí jít do paláce navštívit krále, mu strážci řekli ne. Jako by čekali na pravdivý důvod.

„Proč tam nemůžu?" bouchnul pěstí do skály vedle strážce ve zlaté zbroji.

„Důvod znáš. Znáš i pravidla." odpověděl mu druhý strážce ve stříbrném. Frig vypadal, že se každou chvíli na dva hlídače vrhne a probojuje si cestu do paláce sám, ale naštěstí se včas zastavil. Otočil se na tebe a pokýval hlavou. Jenom ses nechápavě zamračil. Když se však ozvala další Frigova slova, hned jsi pochopil.

„Pustě dovnitř vašeho prince a právoplatného dědice trpasličí země i podzemě." jen, co ta slova dořekl, se strážci usmáli a sklonili své zbraně. Dali znamení mávnutím ruky kamsi za sebe a brána se s rachotem otevřela. Ty, neschopný slova, si zíral na Friga. Ony byl celou dobu princ a nic ti neřekl?

Frig beze slova vešel dovnitř a ty jsi ho následoval. Ocitl ses uprostřed trůnního sálů s vysokým stropem posázeným drahými kameny. Uprostřed se tkvěl jeden jediný sloup, ze kterého vyčníval zlatý trůn. Seděl na něm starý trpaslík s dlouhým šedivým vousem, který na konci ještě skrýval svou tehdejší jasně jantarovou barvu. Král trpaslíků, jakmile spatřil návštěvu, vstal a rozpřáhl ruce.

„Synu! Už jsem myslel, že jsi zapomněl na své povinnosti a nikdy nenajdeš cestu domů." usmál se král pod vousy a objal Friga. Ten se jen usmál a popostrčil tě za rukáv dopředu. Jak pozdravíš krále? Pořádnou úklonou, hodné krále (87), potřesením ruky (6)

nebo bouchnutím do hlavy (74)?