Přece ti teď neujede tvá poslední záchrana! Sebral jsi ten drobounký zbytek síly, co ti zbyla a naposledy se sprintem rozběhl za vozem. Tvá dlaň vytouženě chytila tyč vozu a pár skoky ses i ty dostal na vůz. Uvolnil plachtu, odhrnul koše a měchy a položil ses zády na dřevo. Hleděl jsi na nebe a představoval si, co se teď asi děje v paláci a kam si ostatní služební myslí, že jsi zmizel. Třeba jim mudrc řekl pravdu, ale pochyboval jsi o tom. Když to nechtěl prozradit ani králi, neprozradí to nikomu. Kdo ví, jestli byl vůbec mudrc ještě na svobodě. Jak jsi znal svého krále, určitě ho nechal hned vsadit do vězení za to, co udělal.

Do pár minut jsi usnul. Nezdály se ti pěkné sny. Vystupovala v nich loutna a volal na tebe sladkým hlasem ať ji najdeš. Probudil ses, když vůz zastavil. Rychle jsi z vozu seskočil a zaběhl za první strom, který jsi uviděl. Žena, jenž vůz řídila ho zrovna obcházela a divila se, proč je plachta odhrnutá. Ty jsi jen počkal, než plachtu opět zatáhne a bude pokračovat dál. Pokračuj na 91.