Pohled Michala:

Honza není už několik dní k zastižení, ze sociálních sítí jsem se dozvěděl, že je u Goga na Slovensku. Pořád ale nereaguje na zprávy a telefonáty. Musím počkat než se vrátí, pak za ním půjdu a zkusím to nějak napravit. Bez něj jsem jako tělo bez duše. Je to jako bych ztratil část mě. Chápu proč chce být daleko ode mě, na druhou stranu mě zklamalo že mi nevěří. Známe se už několik let, čekal bych že ve mě bude mít větší důvěru.  Dobře teď to přeháním, věří mi hodně, jinak by mě nenechal dělat ty věci. Vidíte? Už bez něj blázním. Možná mám nápad, jak si ho udobřit...

Pohled Honzy:

Přijel jsem zpátky domů, úspěšně jsem dva týdny Michala ignoroval. Bylo to dobře? Z mého pohledu ano, protože jsem si hodně věcí a hlavně pocitů ujasnil. Přesně vím co chci udělat, nejdřív ale vybalím. Byl jsem zhruba v půlce, když zazvonil zvonek u dveří. Nebyl jsem ani moc překvapený, když jsem otevřel a stál tam Míša. ,, Ahoj můžu dál?" Pustil jsem ho dovnitř. ,,Jak jsi věděl, že už jsem zpátky?" ,, Náhoda, prostě jsem to zkusil a vyšlo to." ,, Proč jsi přišel?" ,, Něco ti dát." Vytáhl z kapsy svazek tří klíčů. ,, Tenhle je od jedné hrací místnosti, tenhle od té druhé. Od teď k nim budeš mít klíče ty a jenom ty rozhodneš jestli se ještě někdy otevřou." Tohle jsem nečekal a beru to jako velké gesto, vím co pro něj jeho styl znamená. ,, Od čeho je ten třetí?" ,,Od mého bytu, jestli bys ovšem se mnou chtěl bydlet." Nervózně polkl a díval se mi do očí, jakoby v nich chtěl najít odpověď.  ,,Ty klíče si nech.. až na jeden." Odepnul jsem ten od jeho bytu a zbylé dva mu vrátil. Překvapeně se na mě podíval. ,,To znamená, že se chceš nastěhovat?" ,,Je tohle dostatečně jasná odpověď?" Políbil jsem ho, tolik mi chyběl. Hodně jsem se rozmýšlel, co budu dělat a došel jsem k závěru, že bez něj prostě být nemůžu. Nemůžu a ani nechci, miluju ho a to se nezmění ať se stane cokoliv...

Udělal Honza dobře, že se vrátil k Míšovi? Co je ještě čeká?