Pohled Honzy:

Už jsem tu zavřený půl hodiny, snažím se myslet na cokoliv jiného. Na uklidňující věci, pizza, syrový okraj, Gejmr... Gejmr ten, který mě sem dostal. Proč mě pořád myšlenka na něj uklidňuje? Možná že nejsem teď schopný normálně přemýšlet a až se mi to rozleží rozhodnu se co udělám. Konečně se otevřely dveře a Michal mě pustil ven, po tvářích mi zase začali téct slzy. Nebyl jsem schopný se na něho podívat ani mu nic říct. ,, Jsi v pořádku? Omlouvám se byl jsem úplně mimo." Neodpověděl jsem, vzal mě opatrně do náruče a odnesl mě do ložnice. Uložil mě do postele a odcházel ,, Mám klaustrofobii, víš to?" Ozval jsem se potichu. Těžce se nadechl otočil se a šel ke mě, vzal mě za ruku ,, Vím že to omluva nespraví ale opravdu je mi to líto. Nehlídal jsem se, prostě jsem si to na tobě vybil. Doufám že mi to odpustíš." Políbil mě na čelo a odešel. Já od bolesti a vyčerpání brzy usnul. Když jsem se pak vzbudil, cítil jsem se daleko hůř než minule. To není vše, je tu ještě jeden dost podstatný rozdíl, tentokrát to Michalovi neprojde. Nemůžu si být jistý, že to neudělá znovu a nebo že neudělá něco horšího...

Pohled Michala:

Co jsem to udělal? Tentokrát jsem mu opravdu ublížil. Přehnal jsem to, jakoby se mi zatmělo a nic jsem nevnímal. Jenom to potěšení, co jsem měl z Honzovi bolesti. Nechci o něj přijít a od teď se budu daleko víc kontrolovat. Jestli vůbec nějaké příště bude, protože je dost možné, že mi tohle neodpustí. Slyšel jsem že už se probral, tak jsem mu udělal kafe. Když přišel dolů založil si ruce na prsou jako by se chtěl před něčím ochránit, jakoby se chtěl ochránit přede mnou. ,, Musíme si promluvit." ,, To musíme, Honzo já ti přísahám že už ti nikdy neublížím." Chtěl jsem ho vzít za ruku ale jen co jsem jí k němu natáhl uhnul a zpanikařil ,, nedotýkej se mě." Tohle není dobrý, nechce se mě ani dotknout. ,, Chápu tě ale opravdu ti přísahám že..." ,, Nepřísahej nemůžeš vědět, jestli něco takového neuděláš znova. I přesto že tě miluju bychom to měli skončit, neměli bychom se chvíli vidět. V práci si beru volno." ,, Honzo prosím nedělej to. Dej mi šanci to napravit." ,, Jak tohle chceš napravit? Nevíš jak jsem se cítil v té kleci, snažil jsem se myslet na uklidňující věci a hádej co ty si byl jedna z nich. Potom co si mi udělal si pořád byl mezi věcmi co mi pomáhaly cítit se líp." ,, Prohodíme si to." Řekl jsem v naději že ho přesvědčím. ,, Cože?" ,, Tentokrát to budeš ty kdo bude rozhodovat, ty budeš kontrolovat mě. Vyměníme si role a ty mi to můžeš vrátit i s úroky. Jen prosím odcházej ode mě." ,, Myslíš to vážně?" ,, Ano myslím." ...

Jak zareaguje Honza? Zůstane s Michalem nebo ne?