Pohled Honzy:

Co to právě řekl, on se chce vyměnit, on který si potrpí na tom aby se necítil bezmocně? Dokázal bych vůbec dělat to co on? Můžu to zkusit ale nejdřív musím něco udělat. Přišel jsem k němu blíž a dal mu facku. ,, Zasloužil by si něco víc než jen facku víš?" ,, Tak proč zůstávat u facky? Ublížil jsem ti a to hlavně psychicky. Oplať mi to." ,, Nevím jestli to zvládnu, dělat to co ty." ,, Zvládneš, stačí se držet instinktu." ,, Tak já to zkusím."  ,, Takže neodejdeš? Dáš mi druhou šanci?" ,,Ano dám ale druhou a poslední." ,, Děkuju, děkuju nevím co bych dělal, kdyby jsi teď odešel." ,, Už mlč." Začal jsem ho dravě líbat. Jenže hned jak jsem zavřel oči, začal se mi před nima objevovat ten včerejšek. Panika se vrátila a já Michala reflexivně odstrčil. ,, Promiň ale já nemůžu, pořád před sebou vidím, co se včera dělo a ...asi potřebuju čas." ...

Pohled Michala:

Začal mě líbat, okamžitě jsem se zapojil. Najednou mě od sebe odstrčil. ,, Promiň ale já nemůžu, pořád před sebou vidím, co se včera dělo a ...asi potřebuju čas." ,, Chápu...nebudu na tebe tlačit, až to zmizí dej mi vědět." ,, Dám neboj, promiň že..." ,, Neomlouvej se není to tvoje vina ale moje, já ti to způsobil. Dám ti kolik času budeš potřebovat." ,, Děkuju, vážím si toho." Otočil se k odchodu ale ještě než vyšel ze dveří mě rychle políbil. Poznal jsem rozdíl, ten polibek nebyl tak procítěný, neměl v sobě tolik citu jako obvykle. ,, Zatím ahoj" ,, Ahoj" za Honzou se zavřely dveře a já začal přemýšlet co budu dělat. Musím se udržet zaneprázdněný, abych na něj přestal myslet. Nejhorší je, že potom jak moc jsem ho zřídil ty jeho stavy zřejmě jen tak nepominou a bude to trvat dlouho. Řekl jsem mu, že mu dám čas a to taky dodržím. Už teď vím že to bude těžké a svým způsobem je tohle pro mě trest...

Jak dlouho bude trvat než se Honza vrátí k Michalovi, jak to bez sebe budou zvládat?