Pohled Michala:

,, Musím ti něco říct." Honza se zvedl, aby na mě viděl. ,, Děje se něco, dělám něco špatně?" ,,Ne jsi perfektní to já.. porušil jsem svoje vlastní pravidlo." ,, Jaké?" ,, Zamiloval jsem se, nevím jak se to stalo ale zamiloval jsem se do tebe a děsí mě to, děsí mě mé vlastní pocity. Ještě nikdy jsem nic tak silného k nikomu necítil." Podíval jsem se na něj, byl překvapený, nedivím se mu. Viděl jsem, jak mu to šrotuje v hlavě. Když už se to ticho nedalo vydržet, promluvil jsem. ,, Víš co, zapomeň na to. Neměl jsem ti to říkat, hlavně jsem to neměl dopustit. Jenže ono se to stalo dávno před tím než jsme spolu vůbec začali." ,,Ne je dobře, že jsi mi to řekl. Protože jsme na tom stejně, nevím kdy ale zamiloval jsem se do tebe. Nevím je na tobě něco, co je mi hodně blízké. Ačkoliv se neznámé zase tak dlouho přijde mi, že se známe roky." Nemůžu mu to dál tajit, zaslouží si to vědět. ,,My se ale známe roky Honzo. Pojď musím ti něco ukázat."...

Pohled Honzy:

Nečekal bych, že od Michala někdy uslyším, že se zamiloval. Neskutečně mě to zahřálo u srdce. Moje city jsou opětované a to mi dává ještě větší jistotu v tom, že se nemám čeho bát a že mi neublíží. Teď nemyslím jen fyzicky ale i po citové stránce. Co mě ale překvapilo ještě víc bylo když řekl ,,My se ale známe roky Honzo. Pojď musím ti něco ukázat." Nechápu kam tím míří ale následuju ho až před dveře jednoho z pokojů. ,,Za těmi dveřmi je část mého života, kterou udržuju v tajnosti a ty si první komu jí ukážu. Nechám tě si to tam pořádně prohlédnout. Už jsem ti to nemohl dál tajit a ikdyž se hodně bojím tvé reakce až ti to dojde, musíš to vědět." Otevřel jsem ty dveře a rozhlédl se po místnosti. Během pár vteřin mi to došlo, to nemůže být pravda. To není pravda. On není Gejmr...

Jak  odhalené tajemství ovlivní jeho vztah s Honzou?