Blonďák s lahvičkou v ruce opatrně ulehne na lůžko vedle své lásky.
Naposledy ještě pohlédne na Brumbála, kterému se zalesknou oči, a na ex odvar vypije.
Víčka klesnou a hlava dopadne do měkkého polštáře.

Starý kouzelník zamrká, aby zahnal slzy dojetí. Ať mu někdo říká, že láska není všemocná.
Před ním leží dva chlapci.
Jeden se pokusil zabít, protože si myslel, že lásku ztratil a druhý se oddal smrtelnému spánku, aby lásku opět získal.

Brumbál by rád rozjímal nad jejich těly, kdyby ho nevyrušily vzdálené výbuchy a výkřiky hrůzy.
S nebývalou mrštností vyskočí že židle, zavíří pláštěm a je pryč.