„Harry! Můžeš nám říct, kde jsi zase celou noc byl?“ optá se hlasitě Hermiona černovláska, který konečně dorazí na snídani, čímž nevědomky přitáhne pozornost celého stolu.

Brýlatý chlapec pohlédne nejprve na ni, pak na Rona a nakonec i na zbytek zvědavých Nebelvírů.

„V posteli, Hermi. Ostatně, jako vždycky.“ odpoví nezaujatě a začne si nakládat na talíř uzenky. Po včerejší noci má celkem hlad.

Hnědovláska se však tentokrát odmítá vzdát.

„To říkáš každé ráno a my už toho máme dost. Je na čase, abys vyklopil pravdu. Jsme přece přátelé, nebo ne?“

Harry na ni smutně pohlédne:

„To byste nepochopili. Věř mi.“