Zbytek vyučování strávil v osamění. Zahalený neviditelným pláštěm stál na vrcholu astronomické věže a zahlcen myšlenkami hleděl do dálky.

Nevěděl, že ho Draco hledá po celém hradě, aby se mu omluvil a vysvětlil své chování.
Netušil ani, že blonďák není jediný, kdo po něm pátrá.

Všude bylo ticho.
Zašeptáním Tempus se ujistil, že před chvílí skončila večeře a studenti se rozešli do společenských místností.

Vztekle praštil pěstí do zdi.
Jedna hloupá věta, jedno přeřeknutí a jeho život se ocitl v troskách.
Nezvládá to..

Shodil ze sebe plášť a jediným krokem skočil z věže.
Poslední, co slyšel, byl výkřik jeho jména.