Když se ráno Harry probudil a těkl pohledem na levou půlku postele, nemohl uvěřit svému zraku.
Hleděl totiž do očí blonďatého chlapce.

„Co tu děláš?“ zeptá se ho překvapeně.

„Nemohl jsem tě tu nechat. Jdu na snídani s tebou.“ odpoví Draco rádoby pevně, ale hlas se mu i přesto zachvěje.

„Zešílel jsi?!“

„Ano, Harry. Láskou k tobě.“

Černovlásek prudce zavrtí hlavou.

„Na to zapomeň, Draco. Víš přece, co by se stalo, kdyby se to dozvěděl tvůj otec. Nedovolím, abys trpěl i ty.“

„Harry..“

„Ne, lásko. Běž na snídani. Uvidíme se na lektvarech.“ šeptne Harry nekompromisně a Draco s povzdechem odejde.