Draco Malfoy stojí na vrcholu astronomické věže a hledí do dálky.
Po tvářích mu stékají slzy smutku, výčitek a bolesti.

Stále dokola si přehrává ten večer a ani po týdnu se nedokáže zbavit pocitu viny.
Za to, co se stalo Harrymu, může on..

Cukne sebou, když ucítí na rameni cizí dlaň.

„Nemůžeš za to. Tak se přestaň trápit.“

Blonďák se otočí za hlasem.

„Jak to, že ne?? Kvůli mně jsi mrzák!“

„Draco.. Jen s tou rukou nemohu hýbat.“

„Málem jsi umřel!“

„Jak vidíš, naše láska je silnější, než smrt.“

Harry spojí své rty s Dracovými.
Teď už je nic nerozdělí...

*****************************
Máme tu konec..
Musím přiznat, že mě tahle povídka strašně bavila.
Drabble bylo něco, co jsem chtěl zkusit už dlouho, ale nějak jsem se nemohl odhodlat.
A upřímně, ty nervy, když jsem jedním slovem přetáhl délku a musel hledat, co jak upravit, stály za to.

Hrozně moc děkuji všem, kdo jste tuhle slátaninu četli, za vaše hlasy a především za komentáře.

Zvláštní dík patří crazy_maris . Tvé komentáře mne těšily nejvíce ♥️