Aligátor severoamerický či aligátor americký, aligátor mississippský nebo aligátor štikohlavý je jeden ze dvou žijících druhů aligátorů, zástupce čeledi aligátorovitých.

Aligátor severoamerický obývá pouze jihovýchod Spojených států amerických, kde žije v močálech, řekách nebo bažinách, které se často překrývají s oblastmi, které obývají lidé.

Co do velikosti je severoamerický druh větší, než jeho nejbližší příbuzný aligátor čínský. Má velké, tmavé, silné tělo se silnými končetinami, širokou hlavou a velice silným ocasem. Samci těchto aligátorů dosahují většinou délky do 5,5 m, největší zaznamenaná délka dosahovala 5,8 m. Ocas je téměř stejně dlouhý jako zbytek aligátorova těla a většinou funguje jako kormidlo při plavání. Občas ho můžou aligátoři použít jako zbraň, pokud se cítí ohrožení, a mířená rána tímto ocasem může představovat u menších živočichů i smrt, u člověka pak velice vážné zlomeniny.

Aligátor severoamerický umí velice rychle a obratně plavat a občas i na zemi se může na krátkou vzdálenost pohybovat velice rychle.

Výzkum z roku 2020 prokázal, že mladí aligátoři mají schopnost kompletní regenerace části svého ocasu. Jedná se o první případ zaznamenané regenerace v tomto rozsahu u archosaurních plazů.

Aligátoři požírají převážně ryby, ptáky, želvy, savce a obojživelníky. Důležitou část potravy tvoří u mladých aligátorů drobní bezobratlí, zvláště pak hmyz a jeho larvy, hlemýždi, pavouci nebo červi, občas si pochutnají i na drobných rybkách. Postupem času se začnou živit i většími rybami a dalšími vodními živočichy, žábami a pomalu i savci, zvláště pak krysami a dalšími myšovci. Téměř dospělí aligátoři loví živočichy v rozsahu od hadů a želv až k ptákům a středně velkým savcům.

Dospělí aligátoři severoameričtí se neostýchají zaútočit ani na kořist ve velikosti prasat, jelenů a domácích zvířat, zvláště pak koz a ovcí, která se chodívají napít k napajedlu. Časté jsou i případy kdy zaútočí na menšího a slabšího zástupce svého druhu. Větší samci si troufnou i na velké šelmy, jako pumy nebo dokonce medvědy, což činí z aligátora severoamerického jednoho z nejnebezpečnějších severoamerických lovců z říše živočichů.

V žaludcích aligátorů severoamerických jsou často nalézány i drobné kameny, které aligátoři požírají pro semletí potravy, což umožňuje jednodušší trávení. Tento proces je velice důležitý, jelikož aligátor požírá svou kořist až na větší zvířata v celku.

I přesto, že sdílí některé lokality s lidmi, jsou útoky na člověka spíše ojedinělou záležitostí. Naopak, aligátoři se lidí spíše bojí a většinou se jim snaží obloukem vyhýbat a většina útoků na lidi je způsobena tím, že lidé aligátory krmí. Kousnutí aligátora je velice nebezpečné a pokud k němu dojde, neměl by člověk váhat a naopak by měl vyhledat nejbližšího lékaře. Pokud tak neučiní, může dojít k velice nebezpečné infekci a následně k amputaci postiženého místa, v tomto případně nejčastěji nohy.

Výzkum ukázal, že aligátoři často záměrně polykají kameny, aby se dokázali lépe a déle udržet pod vodou při potápění do větších hloubek.

Aligátoři severoameričtí se páří v mělkých vodách obvykle v dubnu. Před pářením se konají pomalé námluvy při kterých, ačkoli nemají aligátoři hlasivky, vydávají samci výrazné zvuky, kterými přitahují pozornost samic. Samec se několik dní zdržuje se samicí a občas ji něžně „pohladí“ přední nohou a čeká na samiččino rozhodnutí, zda dá souhlas k spáření či ne.

Samice si poblíž vody vybere místo na postavení hnízda, na které začne ocasem i končetinami shrabovat všechnu možnou dostupnou rostlinnou vegetaci. Nakonec vypadá hnízdo jako hromada rostlin s prohlubní uprostřed, kam samice klade 28 až 52 bílých vajec, velikostí podobných husím a prohlubeň zahrabe dalším rostlinstvem. Samice po dobu zhruba 65 dní vejce chrání. Po vylíhnutí začnou mláďata vydávat pronikavý skřehotavý zvuk, což je znamení pro samici, že je musí co nejrychleji z hnízda vyhrabat. Mláďata jsou podobná svým rodičům, jen mají několik žlutých skvrn na těle. U matky se zdržují maximálně po dobu tří let a pohlavní dospělosti dosahují zhruba v 8 až 13 letech.

I přes svou poměrně bázlivou povahu byl aligátor čínský v minulosti spojován s mýtickým čínským drakem, ale ani to nezabránilo jeho lovu ze strany člověka. V současné době zapsán v Červeném seznamu IUCN jako kriticky ohrožený druh, za což může hned několik důvodů. Včetně lovu je hlavním důvodem plenění jejich přirozených biotopů a nahrazování těchto oblastí zemědělskou krajinou. Dalším je poměrně časté a smrtelné požírání jedu na krysy, který se dostává do jejich blízkosti. V minulosti, ale bohužel v nemalé míře i dnes není výjimkou ani vybírání mláďat a vajec z hnízd. Populace aligátorů čínských chovaných v zajetí jsou poměrně hojné a počet v zajetí chovaných jedinců sahá zhruba až k deseti tisícům.

Samice aligátora čínského staví v období mezi červencem a srpnem v poměru s aligátorem severoamerickým malé hnízdo z nejrůznějších rostlin a větviček. Klade do nich 10 až 50 středně velkých vajec, hnízdo hlídá při normální inkubační teplotě (cca 30 °C) zhruba 70 dní. Samice i samci dosahují pohlavní dospělosti poměrně brzy, zhruba ve věku 4 až 5 let.

Aligátor čínský se vydávají za potravou převážně v noci, kdy loví vodní bezobratlovce (hlavně hlemýždě a slávky), ale i obratlovce, zvláště pak ryby, občas i myšovce a různé druhy kachen.