Chobotnice jsou řádem hlavonožců. Obývají mnoho rozličných částí světového oceánu, především korálové útesy. Řád zahrnuje zhruba 300 druhů ve dvou podřádech Cirrina a Incirrina. Líhne se z vajíček.

Chobotnice jsou charakteristické osmi rameny s přísavkami. Jejich tělo je bilaterálně symetrické. Jejich útrobní vak je bez ploutvovitého lemu. Hlubokomořské chobotnice z podřádu Cirrina mají na těle dvě ploutve. Pohybují se lezením a plaváním.

Chobotnice dokáže měnit barvu i strukturu své kůže, také vylučuje inkoust a tím mate nepřítele. V testech se dokázala chobotnice zbarvit do šachovnice i puntíků. Dalším způsobem, jak se chránit, je i napodobení různých zvířat, v tomto případě jde o Batesovské mimikry. Chobotnice dokáže napodobit hada, platýse, a další i nebezpečné živočichy, aby mohla přeplavat přes nebezpečné území.

Fosilní nálezy dokládají, že chobotnice představovaly významnou skupinu mořských predátorů již v pozdně křídových mořích (například ve Velkém vnitrozemském moři) v období geologického věku kampán (před 84 až 72 miliony let), tedy ještě v době existence druhohorních dinosaurů. Jejich fosilní záznam se tak posunul zhruba o 25 milionů let dále do minulosti.

Chobotnice pravděpodobně kdysi měly pevnou schránku, kterou ale během evoluce ztratily, a tím se staly velmi zranitelné. Potřebují být inteligentní, aby se dokázaly uchránit před útoky různých druhů predátorů – a také zvládly ulovit potravu. Pro různé druhy živočichů používají různé strategie.

Tito fascinující tvorové mají relativně velký mozek – v poměru k velikosti těla větší, než například ptáci. To ale není všechno – celé dvě třetiny jejich neuronů se nenachází v mozku, nýbrž v chapadlech. Podle vědeckých výzkumů to vypadá, jako by každé chapadlo umělo myslet samostatně. Useknuté chapadlo chobotnice dokáže různými způsoby reagovat na odlišené druhy podnětů, dokáže se samo odplazit pryč, a pokud se dostane k potravě, pokouší se ji dopravit do míst, kde by měla chobotnice ústa. Takové typy pokusů byly už ale naštěstí, právě kvůli inteligenci chobotnic, zakázány.

Jako jediné mezi bezobratlými mají chobotnice osobnost. Různé chobotnice na ten samý typ podnětu reagují odlišnými způsoby – jedna z nich se neznámé věci bojí a pokouší se utéct, jiná se ji odvážně vydá prozkoumat, další si s ní začne hrát. Chobotnice si totiž hrají – což se považuje za známku vysoké inteligence. V zajetí bylo často pozorováno, jak si hrají s měřicími přístroji nebo s bublinami, které vypouští přístroj na okysličování vody.

Chobotnice jsou vůbec mistry v rozebírání věcí a v útěcích. Když jim například dáte do akvária přístroj na měření teploty, okamžitě ho rozeberou. Pokud zašroubujete chobotnici do sklenice, dokáže ji zevnitř pomocí svých chapadel s přísavkami sama otevřít. Snadno se dostanou k potravě, které se ukrývá v uzavřené nádobě, a dokážou i utéct –  je znám i případ chobotnice, která každou noc opouštěla své akvárium, aby se nakrmila rybami z akvária vedlejšího – a potom se zas vrátila zpátky, takže ošetřovatelé byli dlouho zmateni, proč jim mizí ryby. Jsou známy ale jiné, ne tak nevinné případy, kdy se chobotnice například pokoušela udusit potápěče ucpáním dýchacích otvorů.

Další jednoznačnou známkou inteligence je, že dokážou řešit úlohy a řešení si pamatovat – vědí, že do schránek různých druhů měkkýšů se dostanou různými způsoby – jednu je snadnější rozbít, k otevření jiné použijí nástroj – a na ty samé druhy aplikují tytéž metody. Když ale výzkumníci v rámci pokusu posílili schránky snadno rozbitného druhu, chobotnice se rychle adaptovaly.

Proč tedy tito, očividně velmi inteligentní tvorové, odmítají pokusy výzkumníků o komunikaci, na rozdíl od třeba papoušků či lidoopů? Vědci si myslí, že je to díky tomu, že se chobotnice evolučně vyvinula k nenápadnosti. Jednotlivci žijí většinu svého života osamoceně, a setkávají se jen v době páření. Po nakladení vajec pak chobotnice umírá, takže nemůže předávat zkušenosti svým potomkům. Lidská snaha o komunikaci tedy zřejmě musí připadat samotářské mysli chobotnice naprosto šílená

Když vědci měřili mozek chobotnic, zjistili, že mají asi 130 milionů neuronů (člověk jich má výrazně více, asi 100 miliard). Zajímavé však je to, že chobotnice mají většinu neuronů mimo mozek – v jejích osmi chapadlech. A to dokonce celých 65 %! Zbylých 35 % mozku tvoří „hlavní velení“, které má, pro člověka trochu netradičně, umístěno mezi očima. Naopak v místech, kde má mozek člověk, má chobotnice žaludek, játra, ledvinu a tři srdce.

Zatímco hlavní velení obstarává nejvyšší řídicí funkce mozku, jako jsou rozhodování, učení, zapamatování a koordinaci složitých pohybů, chapadla chobotnice jsou vybavená vzájemně propojenými řídicími centry neboli ganglii, která přenášejí informace do mozku a také nezávisle ovládají jejich jednodušší pohyby jako například natahování nebo kroucení.

Všechna obratlovce mají jedno srdce, ale chobotnice je vybavena třemi druhy: jedna, která pumpuje krev v tomto těle hlavonožce (včetně jeho paží) a dva, které pumpují krev přes žábry, orgány které jí umožňují dýchat pod vodou směrem kyslíku. A je tu i další klíčový rozdíl: primární složkou chobotnice je hemokyanin, který obsahuje atomy mědi, spíše než hemoglobin, který obsahuje atomy železa - což vysvětluje, proč chobotnice je modrá než červená!

Trochu jako podmořské sportovní auto, chobotnice má tři rychlostní stupně. Pokud není v žádném zvláštním spěchu, tento cephalopod se bude líně pohybovat rukama podél oceánu. Pokud se cítí trochu naléhavěji, bude aktivně plavat tím, že se bude ohýbat rukama a tělem. A pokud je to ve skutečném spěchu (řekněme, protože to bylo právě viděno hladným žralokem), vyvrhne proud vody z tělové dutiny a zvětší se co nejrychleji, pravděpodobně rozstříkne dezorientující kousek inkoustu ve stejnou dobu.

Kůže chobotnice je pokryta třemi druhy specializovaných kožních buněk, které mohou rychle změnit svou barvu, odrazivost a opacitu, což umožňuje tomuto bezobratlému se snášet se svým okolím. "Chromatofory" jsou zodpovědné za barvy červené, oranžové, žluté, hnědé a černé; "leucophores" napodobují bílou; a "iridofory" jsou reflexní a tedy ideální pro maskování. Díky tomuto arzenálu buněk mohou některé chobotnice rozeznat od mořských řas!

Tady máme něco z oceánu. Kdo všechno tohle věděl? Přiznejte se, že jste to nevěděli?