Dingo je typická australská psovitá šelma, která byla v dřívějších dobách označována za poddruh vlka. Ostatně existují i kříženci dinga, kteří jsou už kompletně ochočeny, což je honácký pes.

Dingo běžně žije na pouštích, okrajích lesů či v travnatých porostech. Velice často je najdete i v opuštěných králičích norách obdobných podzemních porostech, které se nacházejí v blízkosti vodního zdroje.

Dingo je největší psovitou suchozemskou šelmou v astrálii a dá se označit za vrcholného predátora. Problém ovšem spočívá v tom, že mnoho farmářů v dingovi vidí škůdce který útočí na hospodářská zvířata, a proto se snaží dinga likvidovat.

Zajímavostí je, že psi dingo neštěkají, ale dokáží pouze výt.

Dingové však jen neškodí, protože loví krysy, klokany a králíky. Tím regulují počet techto přemnožených zvířat.

Dingové mají relativně širokou hlavu, špičatý čenich a vtyčené uši. Barva jejich očí se pohybuje od žluté, přes oranžovou až po hnědou. Oproti běžným psům mají delší čenich, větší špičáky plošší lebky. Dorůstá do výšky 52-60 cm a váží mezi 13-20 kg. Samci bývají větší a těžší než samice.

Dingo je aktivní převážně v noci. Doba aktivity je převážně krátká.

Vůči lidem je dingo převážně plachý, avšak mohou se ve výjimečných případech vyskytovat i v blízkosti táborů, na předměstích či na sídlištích.

Pes dingo byl poprvé popsán německým zoologem Friedrichem Meyerem v roce 1793 jako canis antarcticus. Od roku 1793 se binomické jméno několikrát měnilo, ve 20. století byl například používán název canis familiaris dingo, tudíž dingové byli bráni jako poddruh psa domácího.

Mimo Austrálii, kde je dingo největší a jedinou nezavlečenou suchozemskou šelmou, byl prokázán výskyt v Thajsku a na Sulawesi. Jako místa výskytu bývají uváděny i Kambodža, Čína, Indie, Indonésie mimo Sulawesi, Laos, Malajsie, Barma, Papua, Nová Gvuinea, Filipíny a Vietnam.

Celou smečku vede alfa pár-samec a samice. Pokud se v teritorium objeví mladší samec a sanec alfu porazí, přebírá jeho místo ve smečce a starý vůdce teritorium opustí.

Za snižování jejich populace mohou i lidé, například jen v roce 1985 bylo v Thajsku týdně přes 200 dingů na maso. Farmáři většinou vybíjí dingy v blízkém okolí farmy, aby nepřicházeli o dobytek a ovce.

Dingové mají mláďata pouze jednou do roka.

Jedinci mezi sebou komunikují, podobně jako jiné psovité šelmy, mimikou obličeje i těla.

Součástí stravy je přes 170 různých druhů zvířat, od hmyzu až po buvoli domácí. Častou kořistí bývají některé druhy klokanů, vombati nebo australské druhy krys.

Zdaravím vás, měla jsem takový nápad. Co kdyby jste mi do komentáře napsaly, o jakém savci bys te chtěli zajímavosti. Upozornůji, že to musí být savec.
Zatím čau.