Mateo a Sarah tentokrát byli vzadu v kuchyni, ale když Dean zabouchal na dveře, muž se objevil, zarazil se, ale přece pokračoval, aby zjistil, o co jde.

„Stalo se něco?" vyhrknul.

„Stalo, proto jsem tady," prohlásil Dean trochu záhadně, ohlédl se a protáhnul se dovnitř, aby za sebou zavřel dveře. „Myslím, že je tu něco, co jste nám neřekl – a my nejsme vaše sestřenice, ujišťuju vás, že můžete říct cokoli a budeme to brát vážně."

Mateo povytáhl obočí, chvíli na doktora překvapeně zíral, než se ohlédl ke kuchyni.

„Ale vždyť- vždyť jste-" začal, krátce se obrátil na Deana. „Lékaře a výzkumníky to nezajímá. Mýty a... a legendy. I Sarah s Camilou mě mají za blázna, i když Camila to vyprávění dobře zná."

„Hmmm, mýty a legendy," zopakoval Dean, potřásl hlavou. „Víte co, Mateo, zkusme chvíli dělat, že právě mýty a legendy jsou to, co mě zajímá především. Co byste mi potom mohl říct?"

„Ale-" Mateo se zamračil. „Co jste zač? Proč by vás to mělo-" zmlknul, chvíli si Dean přeměřoval, než pokračoval: „Naši prarodiče, moji a Camilini, přišli z Chile, víte? A patřili... k Mapuchům."

„Řekněme, že s koelgou nejsme klasičtí doktoři, to bude muset stačit," stačil Dean ještě odpovědět, tiše, vlastně pološeptem, pak svraštil čelo: „K Mapu- komu?"

„Původní obyvatelé. Mapuche," vysvětlil Mateo ve zkratce. „No, a když jsme byli malí, tak- Znáte to. Prarodiče, rádi vypráví příběhy. A oni nám vyprávěli nejradši o tradicích, mýtech a tak."

Dean přikývnul, třebaže tohle tak úplně z první ruky neznal. Ale začínalo to vypadat nadějně.

„Berte to, jako kdybych byl antropolog, zkuste mi říct, jakej mýtus má něco společnýho s tímhle..." rozhodil rukama, „bordelem."

„Uhm, no, tak dobře," zamumlal Mateo. „Ale neříkejte Camile, že jsem vám o tom říkal."

Zhluboka se nadechl a vydechl, než pokračoval: „Nevzpomínám si, jak se ta bytost jmenovala. Ale... bylo to celkem vtipné jméno. No, až na to, co dělá. Má dělat. Uhm, vlastně... vlastně to celé sedí, víte? Ta bytost se líhne z hadího vejce, které vysedí kohout. O tom- o tom mluvil pan Sullivan. A- a potom se skryje v domě a živí se slinami jeho obyvatel. Může je tím i zabít. Případně je může nakazit nějakou chorobou."

Zase se ohlédl ke kuchyni.

„No, a ti lidé se bez důvodu cítí unavení, stále."

„Bazilišek to teda asi nebude," zabručel Dean. V tu chvíli mu vážně chyběl deník, aby si to mohl zapsat, takže se jen usilovně snažil vrýt si, co Mateo říká, do paměti. „Vtipný jméno, ha. No, dobře, tohle pomůže. Doufám," dodal, promnul si ruce v rukavicích. „Je v těch legendách i něco o tom, jak se dá tý potvory zbavit?"

„Uhm, no... Machi ho dokáže z domu vyhnat. Šaman. Mapuche šaman," odpověděl Mateo, který stále nevěřil, že mu někdo věří. „Ale- Víte, ta bytost sama dům neopustí. A když ji Machi vyžene, najde si jiné místo."

Kolt by to měl zvládnout, pomyslel si Dean.

„Takže ji nezabije kohoutí kokrhání, hm," řekl nahlas, kývnul, jak si všechno srovnával. „A je možný, že se stěhuje od domu k domu, jak vyvraždí jedny obyvatele?"

Nějak mu už nedocházelo, že Mateo ho nejspíš bude mít za magora, co věří povídačkám, ale na druhou stranu, on je přece ten, kdo jim věří taky, tak co...

Mateo zavrtěl hlavou.

„Ne, nemyslím, ale... Je to- Je to dávno, co jsem ten příběh- Nemyslíte si snad, že je to doopravdy?" zamrkal, konečně položil tu otázku. „Vždyť jsme v Americe a ta věc je až z Chile."

Stále ale nezněl šokovaně. Jenom se krátce odmlčel, ohlédl ke kuchyni.

„Teda, já jsem... přemýšlel jsem nad tím. A... Z Chile se do Ameriky dováží dřevo. Možná si někdo koupil skříň z takového dřeva, z dřeva, ve kterém byl- Duch, nebo já nevím, něco, co se vzbudilo a způsobilo, že had nakladl vejce a kohout je vyseděl. Vždyť- Minimálně ten kohout byl předtím obyčejný."

„Byl bys dobrej Lovec, kámo," řekl Dean tiše a spíš pro sebe, než se na Matea znovu podíval. „Přesně takhle to mohlo být," prohlásil, „a já věřím, že to nejsou jen povídačky. Některý věci, co by neměly existovat, existují, Mateo. A já a můj parťák... No, jsme ti, kteří je loví."

Protože tenhle chlapík si zasloužil vědět pravdu, aspoň její část, ne se cítit jako blázen, kterému nevěří nikdo včetně vlastní rodiny.

„Myslím, že jste nám dost pomohl to vyřešit," dodal ještě. „Teď půjdu a zkusíme tomu potvorovi zatnout tipec. Mapuche to bylo, že jo?"

Mateo ho poslouchal s povytaženým obočím, upřímně v šoku. Párkrát zamrkal, na otázku opatrně kývnul.

A až když se Dean obrátil na odchod, konečně se zase rozhýbal.

„Kdybych- kdybych mohl nějak pomoct... Nechci, aby tu lidi dál umírali."

„Teď je třeba toho hajzlíka najít a zlikvidovat a odjet do zapadajícího slunce," řekl Dean, ale ještě se zvrtnul, na jednom stole našel tužku a kus papíru a načmáral na něj svoje číslo. „Tady. Kdyby cokoli, třeba jste měl pocit, že víte, kde se ta potvora pohybuje, dejte mi vědět."

„Dobře. Určitě," kývl Mateo, vzal papírek ze stolu a rozhlížel se, kam by si ho schoval. „A... A děkuju. No, všichni by vám děkovali, kdyby věděli a věřili a... No, asi- Asi nesmíte ztrácet čas."

Takže se zase pohnul ke dveřím, aby za Deanem zamknul.

Dean ho ještě povzbudivě plácl po zádech, zašustilo to, a pak už zmizel za dveřmi, k Impale a zpátky do motelu, podělit se o nové informace.

*

Sam po návratu do pokoje stihnul...

Zavřít okno.

Pokusit se vydezinfikovat úplně všechno, protože měli otevřené okno a on neprozíravě vešel dovnitř v tom obleku a... a vůbec.

Když se konečně trochu upokojil v tomhle směru, sáhl po telefonu a zavolal znovu Fel. Protože ráno zapomněl i jenom napsat a...

A co jestli ji dostal Thorn?

Co jestli se k ní dostali Lovci, aby se dostali k němu?

Co-

Ale ona to zdvihla, v jejím hlase si Sam po chvíli uvědomil víno, možná i díky: „Na zápasech prý budeš jako Dead Man, medvídku."

Až na to, co mu tedy zůstalo vrtat v hlave, ačkoli by měl být vděčný, protože jí zřejmě nepřišlo divné, že se ujišťuje tak často... Ve výsledku bylo vlastně všechno v pořádku. Relativním. Alespoň to tak působilo. Zatím.

Když se tedy po několika dlouhých minutách zase rozloučili, konečně se posadil k počítači. A sotva stihl otevřít prohlížeč, před motelem zastavila Impala.

Dean si hned ve dveřích s úlevou sundal respirátor, už ne s takovou úlevou se nadechl vzduchu, který okamžitě zabil cokoli živého v jeho dýchacích cestách.

Nespokojeně si odfrknul, sundal si i rukavice, kecnul si ke stolu.

„Máš něco?" zeptal se Sama. „Já jsem se dozvěděl vážně zajímavý věci, myslím... trochu pohledat a máme to!"

„Co- co to-" zakoktal Sam, sledoval ho rozšířenýma očima. A vzápětí odignoroval novinky, vstal a zamířil pro dezinfekci. „Nemůžeš sem takhle vejít!"

„Si piš, že můžu," ušklíbl se Dean, bránil se rukama, aby ho Sam nevydezinfikoval. „Jestli tu nikde nebrečí dítě, jsme v suchu. Teda, nejsme v suchu, právě. Ta potvora krade sliny!"

Přesunul se k noťasu, který Sam opustil.

„Ketchupe... ne Mapuche, to bylo. Mytologický tvorové."

A začal hledat.

Sam se na něj zatím mračil, nechal se zastavit jen na chvíli.

„Ale- ale... Mohl bys, uhm, no..." pokývnul směrem k Deanovi dezinfekcí. Význam jeho slov jako by úplně nebral na vědomí.

„Uklidni se, jseš hrozně napjatej," zamrmlal Dean, nepřestával projíždět seznam Mapuche stvoření. „Řekni si pak Fel o masáž. Nebo si zacvič jógu. Ale dej mi pokoj, hledám!"

Sam přešlápnul, ale nakonec se po tom odseknutí stáhnul. Pryč od Deana, zalezl do koupelny a zavřel za sebou, na několik minut, aby se tam připravil a navlékl zase do všech ochranných pomůcek.

Dean procházel jednu potvoru za druhou, až najednou...

„Yeah! Heuréka! CocaCola! Uh... Cola Cola! Slyšíš, Meloune?!"

„Přestaň s tím melounem," zamrmal Sam zpoza respirátoru, vraceje se do pokoje. „Cola- co? Co to je?"

„Říkal jsi něco, Melou-" Dean se odmlčel, najednou to všechno zapadalo do sebe. „Něco jako chilskej bazilišek," prohlásil. „Vylíhne se kohoutovi, vypadá, a pozor – i jako okřídlená krysa. Ozývá se jako plačící dítě. Nasáčkuje se do domu, živí se slinama a přináší choroby, únavu a tak."

Sam stáhl obočí, posadil se na volnou židli.

„Ale vždyť- Tu je těch domů napadených víc," namítl.

V tu chvíli Deanovi pípla zpráva od doktorky Camily, ať nechají všeho, co právě dělají – je třeba co nejvíc lidí na stěhování obyvatel před speciální deratizací a čištěním postižených domů.

„Stěhuje se," řekl ještě Dean, pokýval hlavou. Pak vytáhl telefon a obrátil se na Sama: „Kterej dům byl poslední, ve kterým se vyskytl nakaženej?"

Sam zamrkal, cosi zamumlal.

„No, uhm, seznam z před pár hodinami máš v autě, a... Myslím- myslím, že poslední byl..."

Zamračil se.

„Camila říkala, že přibyli další dva. Když jsme na ni narazili v té restauraci," vypadlo z něj tiše, zůstal na Deana hledět.

„Potřebujeme najít úplně nejčerstvější, tam je největší pravděpodobnost, že tam ten... Ha, Colo Colo, ne Cola... to je fuk. Prostě, že tam bude."

Dean se začal zvedat, aby pustil Sama k noťasu.

„Zvládneš to najít? Napsal bych Harpyji, že jedeme tam."

Sam zmateně pohlédl na Deana, na notebook, na Deana.

„Co? Proč bys jí psal?" zeptal se, ale přitáhl si noťas a než se pustil do systému CDC, ještě se zamračil na informace o té bytosti.

„Protože mi psala, že chce pomoc s přesouváním těch lidí," ujasnil to trochu Dean. „Tobě nic nepřišlo? Že tys jí dal špatný číslo, ty kujóne?!"

„Kujó- Ha?" Sam se po Deanovi ohlédl, ale zase se obrátil k obrazovce, na otázku neodpověděl. I tak to nebyla docela otázka. „Uhm, poslední... Posledního podle tohohle přijali-" povytáhl obočí. „Stevea McMillera."

Dean uhodil oběma dlaněmi do stolu, vstal, vytáhl telefon a napsal, že jedou za McMillerem, tedy, do jeho domu. Odeslal to Harpiji a vzápětí si pomocí nože vyrobil slušivou díru v obleku, aby mohl případně rychle tasit Kolt.

„Takže jedeme. Z těch pověstí vyplývá, že buď nějakýho toho šamana, kterej by tu potvoru stejně jen vyhnal a usadila by se jinde, nebo spálit dům i s ní, což si teď lajznout nechceme."

Ušklíbl se, zatímco si nasazoval rukavice a respirátor: „Seek and Destroy!"

A zatímco na něj Sam zmateně hleděl a vstával, Deanovi pípla odpověď: „McMiller je přece hospitalizovaný. V jeho domě nikdo nezůstal. Přijeďte na základnu, rozdělíme si domy."

Dean na telefon s povzdechem kouknul.

„Do hajzlu. McMiller je ve špitále, takže prázdnej dům a ta potvora se už nejspíš přesunula, ale... Zkusíme to zkontrolovat, třeba budeme mít štěstí. Co?"

„Vždyť jsem ti říkal, že jeho přijali jako posledního a- To je dům po Sullivanovi, přece. Mladá rodina?" nadhodil Sam, už se aspoň vypravili ven. „A- uhm, teda... teda jim nepůjdeme pomoct?"

„S tímhle trhancem," ukázal Dean na svoji pistolnickou úpravu obleku, „mě Harpyje roztrhne a zavře do karantény. My musíme najít toho Colo-ucha, Sammy," prohlásil už s mírným nádechem zoufalství.

„A- ale... možná by to pochopila. Že... že se ti to stalo před chvílí," namítl Sam ještě, jenže mu nějak docházela víra, že tím něco změní, tak rovnou nasedl na místo spolujezdce.

„Chceš ztrácet čas stěhováním? Ta potvora nám nesmí zdrhnout!" zavrčel Dean, zaplul za volant a vyrazil k domu Sullivana, vlastně teď už McMillera, a tiše doufal, že tam Colo Colo ještě bude.

Sam už tedy radši mlčel, sledoval ulice. Než se dostali blíž k dané oblasti.

„Teď- teď tam tedy stěhují," připomněl. „Jak chceš okolo nich projít tak, aby si nás nevšimli? Ten, no, ten dům je uprostřed."

„Jo, musí zabrat... Musíme vypadat, že tam máme být," řekl Dean, ne tak jistě, jak by chtěl.

Jestli nás odchytí Harpyje...

„Super," zamrmlal Sam. A díl sledoval. Jak z některých domů už vycházeli... no, všichni v oblecích. Jak se za nimi někteří ohlíželi.

Ale nějakým zázrakem dojeli až k domu McMillerových.

Strategie „usmívat se a nemávat" slavila úspěch a Dean se pod respirátorem začal tvářit mnohem spokojeněji, když zastavil na příjezdové cestě k domu a rovnou vystoupil.

„Jdeme na to," řekl. „Když uslyšíš brečet děcko nebo uvidíš krysu s křídlama, hlas mi to."

Sam se na Deana zamračil, hned jak taky vystoupil. A zamířil k přednímu vchodu.

„Je- je zamčeno," ohlásil.

Na tuhle eventualitu byl ale Dean připravený a vybavený šperhákem, takže Sama jemně odstrčil a začal se dobývat dovnitř, což mu zabralo asi tak necelé dvě minuty.

Uvnitř byl zase jednou cítit pach dezinfekce, ale také vůně nějakého jídla.

„Jdu nahoru," zamumlal Sam přes respirátor a zamířil ke schodišti. Nechával Deanovi přízemí – a potom ještě zbýval sklep.

„Jo, kdyby něco, řvi," zabručel Dean a pustil se do menšího průzkumu přízemí, aby neomylně postupoval ke sklepu, kde tušil, že by mohl být výskyt Colo Colo nejpravděpodobnější. A stražil uši na dětský pláč.

Sam zatím prošel koupelnu a ložnice, šatníky na patře. Jednou se mu zazdálo, že něco zaslechl, ale spíš to bylo jen zavrzání staré podlahy. A jinak nic zvláštního, běžné věci mladé rodiny čerstvě po nastěhování, mnoho toho zůstávalo ještě v krabicích.

Podobně na tom byl Dean v přízemí. Než se stihnul dostat ke sklepu, Sam se s vrtěním hlavou vrátil dolů.

A spolu tak vkročili na schody do tmy.

Kde je čekal těžký, vlhký vzduch a množství haraburdí ještě po starém Sullivanovi.

Místo aby zkusil rozsvítit, Dean vytáhl jak Kolt, tak baterku a pomalu sestupoval dolů.

„Nááá, Colo Colo, nááá," broukl tónem hospodyně, co svolává slepice.

Sam nad tím převrátil očima, zůstal stát nahoře nad schodištěm.

„Nemyslíš, že tímhle ho spíš vyplašíš?" zamumlal za Deanem.

Ale kdesi ve sklepě cosi fňuklo.

Dean se zarazil, zdvihl ruku – pssst.

Namířil kužel světla baterky do míst, odkud se ozval ten zvuk.

Jenže tam už nic nebylo, jen zaslechl žuchnutí a capotání, přesun.

Sam sestoupil o pár kroků níž, v té tmě toho moc neviděl.

A zakvílení se ozvalo z druhé strany sklepa.

Dean tam zamířil jak světlem, tak Koltem, připravený střílet.

„Nadežeň mi ho!" drbnul loktem do Sama.

„Co- cože?" vypadlo ze Sama, ohlédl se k tomu místu, mezi haraburdí. „Co když- Co když trefíš mě?" zeptal se, prudce vydechl, přestoupil z nohy na nohu, ale pohnul se tedy... Tam někam. Ačkoli přesně nevěděl, kam, co, kde ta bytost je-

Ozval se hřmot někde bokem od něj a z harampádí vyběhla opeřená krysa.

„Nespletu si losa s-" začal Dean mrmlat, ale vtom měl konečně na mušce kořist.

V očích se mu zalesklo loveckou horečkou a vypálil po tom stvoření z Koltu. Mělo by to být okay, věděl přesně, kam míří, a střílení po krysách na smetišti bylo vždycky dobrý tréning.

Sam sebou stačil trhnout, v další chvíli už mu bylo jasné, že Dean vážně nestřelil do něj.

Protože na zemi před ním ležela ta prapodivná bytost. Mrtvá.

„Eeeh, tak... Hotovo?"

Venku mezitím Camila odstavila bílou Toyotu za Impalu. Ještě párkrát zamrmlala, poslala zprávu kolegům a vystoupila a zamířila dovnitř domu, když odtud náhle zazněl výstřel.

Dean do toho divného tvora šťouchl špičkou boty. Ani se to nehnulo.

„Jo, řekl bych, že hotovo. Teď ještě vymyslet, jak odtud vypadnout a tohle..." zvedl potvoru za ocas, zkřivil obličej, „vezmeme s sebou a někde spálíme."

„Uhm," Sam nakrčil nos, když došel blíž, přičemž určitě nezakopnul a téměř se nenatáhnul. „No, tak... Možná... Jestli je tu někde polní cesta?"

Camila venku stačila vytáhnout telefon a dát echo bezpečnostním složkám, které tu měli k dispozici. Ačkoli jí radili držet se bokem a snad by to bylo i rozumnější, nějak...

Proč by ti dva stříleli v prázdném domě?

Vešla dovnitř, rozhlížela se, kde asi jsou.

„Jo, nějak to vymyslíme," kývl Dean, potvoru držel na nataženou ruku před sebou, ve druhé ruce baterku. Kolt už stačil zase schovat. A postupoval po schodech nahoru.

Sam se zařadil za něj, s povzdychem, až-

„He-hej!" drcnul do Deana, když ve dveřích nad schodištěm zastavila postava v obleku s... helmou? To byl nejspíš ten vyšší level ochrany.

„Co tu vy dva provádíte?" vybafla na ně Camila. A vzápětí ustoupila bokem, když zahlédla siluetu tvora, kterého doktor Galvin nesl. „Na krysy sem přece přijdou deratizéři."

„O-ou," vyklouzlo Deanovi, ale to už byla kočka z pytle venku, obrazně řečeno, doslova to tedy byla obří krysa s křídly, a když už byla tak hezky na denním světle, rozhodl se Dean pro léčbu šokem, zvedl potvoru do vzduchu, výš. „Na tuhle krysu to chce jiný šíbry, doktorko."

„To je, uhm, Colo Colo," informoval Camilu Sam. „Jak říkal váš bratranec, Mateo-"

Camila před tou věcí o pár kroků ustoupila, zamračeně se na ni dívala.

„Vím, kdo je můj bratranec a co říkal," zarazila Sama. A potom opatrně zdvihla ruku, aby se krysy dotkla. Zkusila i zatahat za peří, na rukavici se jí dostala trocha tmavé krve. „To má být nějaký hloupý vtip?"

Dean zavrtěl hlavou, zakinklal potvorou ve vzduchu.
„Je to pravej a nefalšovanej Colo Colo mlýnský- Uh," došlo mu, že teď není úplně nejvhodnější chvíle pro srandičky, přestoupil z nohy na nohu. „Prostě, tohle je příčina celý tý epidemie a my ji odstraňujeme, takže jestli dovolíte, doktorko..." zkusil to a pohnul se, aby se okolo ní protáhl a šel složit potvoru do kufru Impaly. Sam to pak může pořádně vydezinfikovat.

A když jim Camila ustoupila z cesty, Sam se nervózně pohnul za bratrem.

Camile trvalo ještě pár sekund, než byla schopná nějaké další reakce. Než se jí myšlenky daly dokopy.

Jako první vytočila číslo na jednotku, kterou sem zavolala, aby to otočili, že šlo jen... Něco spadlo. A že se omlouvá.

Potom ty dva venku doběhla. I tak jim stála v cestě Toyota.

„Při stěhování lidí jsme narazili na další tři nemoc- uhm. Se symptomy," oznámila jim.

Dean zaklapl nad mršinou kufr, obrátil se k doktorce, která mu už tolik nepřipomínala harpyji, takže přehodnotil svůj názor na ni. Celkem rychle se chytla, vlastně úplně úžasně.

Teď se ale zamračil.

„Myslíte, že by jich mohlo být víc? Colo Colů?"

„Cože?" vyhrkl Sam. A potom ještě jednou: „Víc? Je to vůbec... možné?"

Na ty otázky Camila pokrčila rameny a došla blíž k nim.

„V příbězích prarodičů byl vždy jen jeden," zkonstatovala. „Jenže také ten jeden zůstával v jednom obydlí, dokud ho nevyhnal Machi."

Dean si promnul čelo.

Co když je jich víc? Nábojů mám dost, jenomže...

„Takže to zkontrolujeme u jednoho z těch tří," rozhodl, teď bylo třeba pracovat rychle. „A jestli najdeme druhýho, budeme předpokládat, že je jich i víc a vyčistíme postupně všechno. I když i Sullivan tvrdil, že šlo o jedno vejce, nebo ne?"

Camila svraštila čelo, chvíli mlčela.

„Sarah mi o tom říkala dvakrát," řekla nakonec. „V obou případech mluvila v množném čísle. Ale přesný počet neuvedla. A," zamířila k Toyotě, „teď víme o jedenácti domech."

Otevřela dveře auta a začala se uvnitř po něčem hrabat, když se jí zase rozezvonil telefon.

Sam to celé sledoval s povytaženým obočím.

„To jako... jedenáct domů. Ode dveří ke dveřím?" pohlédl na Deana a zpátky k doktorce, které teď z auta trčely jen nohy. „Věříš, že je najednou na naší straně?"

„Viděla, sáhla si na toho potvoráka," zahučel Dean v odpověď a zaplul za volant. „Takže... Budeme se držet za vámi, doktorko!" zahulákal ještě na Camilu. „Jestli je jich ještě jedenáct... no, kufr máme dost velkej, hádám."

Camila ukončila hovor a vynořila se s papírem v ruce právě ve chvíli, kdy k ní dolehlo to hulákání.

„Už dvanáct," zavolala v odpovědi. „V dalším domě teď... našli mrtvého. Žil tam sám."

Sam z toho celého trochu pobledl, kývl na doktorku a zalezl do Impaly, než Camila nastoupila do Toyoty a vydala se k domu jednoho z těch posledních tří.

„Do hajzlu," zavrčel Dean. Jasně, nikdy nejde zachránit všechny, ale kdyby jim to docvaklo o trochu dřív... „Radši sebou švihnem."

Lepší pozdě, než později.

Nebo vůbec.

A nezbývalo než věřit, že když zlikvidujou Colo Coly, začnou se nemocní uzdravovat.