Netrvalo to dlouho, než doktorka zastavila a vypnula motor. Rovnou i vystoupila a ukazovala jim na další dům. Ani nečekala, až ti dva vylezou z Impaly, zamířila ke vchodu.

„Proč?" zamumlal Sam. „Proč se do toho lidi tak lehko- My se do toho tak lehko vrháme. Proč?"

Ale vystoupil a následoval Camiliny kroky, tentokrát si z přihrádky vzal i baterku.

Dean si ovšem pospíšil, aby doktorku předehnal a rovnou tasil Kolt. Hloupé bylo, že takových zbraní neměli víc, možná...

„Zkus ho vzít andělskou čepelí, Same," obrátil se na mrmlala, neobtěžoval se mu odpovídat. „Kdybychom se rozdělili, šlo by to rychleji."

„Tamten je další," ukázala Camila přes křižovatku k nějakému dalšímu stavení.

Sam rozhodil rukama.

„Vážně?" vzdychl. Ale nějak ani nečekal na odpověď, obrátil se zpátky k Impale pro dýku, aby to tedy šel zkusit do dalšího domu.

Nahánět potkana nebo hada nebo co.

Došel k domu, dostal se dovnitř. A tentokrát tu bylo jen přízemí, i tak ale chvíli trvalo, než zaslechl bytost. A začala – pro jiného určitě komická – naháněčka.

Dean zamířil rovnou do sklepa. Camilu nechal za sebou, s tím, že mu kdyžtak bude nadhánět.

Svítil si baterkou a čekal, až někde zakníkne a pohne se Colo Colo.

Ale tentokrát zůstával sklep tichý, bytost se ozvala shora.

„V kuchyni," zavolala Camila za sebe a rovnou se tím směrem vydala.

„Mrcha poťouchlá," zavrčel Dean, ale pustil se za doktorkou, mířil před sebe a radši ne na ni, protože co kdyby mu ujel prst.

„Tam!" křikla Camila a ukázala k umyvadlu, z kterého se právě plazil podivný had.

Dean zamířil přímo na hadí hlavu a vystřelil, aniž by dvakrát přemýšlel, proč je to tentokrát had a ne krysa.

Doktorkou to při výstřelu trhlo, ale hned potom, jak se tvor přestal hýbat, k němu zamířila, aby ho vzala.

„Další dům je na Osmé," oznámila suše a zamířila i s mrtvou bytostí k východu.

Dean zase jen přikývl, doprovodil doktorku ke kufru Impaly, nechal ji hada hodit dovnitř a pak pokračovali k domu na Osmé.

„Musím říct, že vážně máte koule, doktorko... Chci říct, že jste machr," prohlásil cestou. „Takhle to vzít... Ne každej by to ustál."

„Jen se snažím pomoct lidem. Pokud možno je zachránit," odpověděla Camila. „A vy nejste doktoři, nemám pravdu?"

„Bingo!" kývl Dean. V dalším domě zůstal stát za dveřmi, poslouchal, odkud se Colo Colo ozve nebo neozve. „Jsme Lovci," dodal tiše. „Tohle je to, co děláme."

Na to doktorka už jen bez výrazu kývla, než se opodál mihla velká černá krysa.

Kterou Dean obratem sejmul.

Už to začínala být rutina, a taky že byla, pokračovali od domu k domu a on popravoval Colo Coly, kufr se plnil a u čtvrtého Dean začínal přemýšlet, co dělá Sam, jestli ho ten potvorák třeba nekousnul do zadku nebo jinam...

Jenže Sam...

Tvor ho nerafnul.

Zato se mu při naháněčce podařilo na několika místech natrhnout oblek, následně mu trvalo několik minut se s tím vyrovnat a pokračovat v lovu.

Aby si čepelí šikovně rozřezal rukavici na druhé ruce.

A také se slušně zadýchal, až vzduch přes respirátor nestačil a musel ho odložit, jinak by ho mdloby mohly složit na dýku.

Prokletý Colo Colo, tentokrát v podobě ještěrky s krysí hlavou, mu však stále unikal.

Dean s Camilou zatím pokračovali jako sehraná dvojka, až nakonec jediný dům, který jim zbýval, byl ten, ve kterém se naháněl s Colo Colem Sam.

Dean si tedy ještě dobil Kolt, dvakrát se mu podařilo na první dobrou minout – taky jejich jízda chtěla trochu doktorčiny autority při jednání se skutečnými deratizéry – ale už bylo skoro hotovo a on jako první vtrhnul do domu, kde pobíhal uřícený Sam s andělskou dýkou.

Doktorka mu tentokrát byla zase v patách. Když uviděla toho dlouhána, jak právě letí k zemi někde za gaučem, zůstala stát jako opařená.

„On- on dělá totéž, co vy?" zeptala se tiše Galvina. Nebo jak se ten doktor-nedoktor vlastně jmenoval.

Sam si přítomnost těch dvou nestihl ani uvědomit. Jeho dopad na podlahu zaduněl, on sám tiše heknul. Ale co bylo důležitější, konečně se mu podařilo zachytit tu potvoru a v další chvíli ji přišpendlit k zemi.

„Ha!" vykřikl za gaučem vítězoslavně. A vzápětí od něj zaznělo zklamané: „Hm."

Téměř to obojí zaniklo v dětském řevu tvora, který sebou nepřestával zmítat, nepřestával řvát a už vůbec nepřestával žít.

„Jo. Nebudete tomu věřit, ale on je z nás dvou ten mozek," ušklíbl se Dean, počkal, až mu Sam nebude potvoru zakrývat a napálil jí jednu hezky do hlavy.

Pak k Samovi natáhl ruku, aby mu pomohl vstát.

„A máme hotovo."

Se Samem to až trhlo, když v tom řevu zaslechl hlasy. Nestihl se však ani pořádně ohlédnout nebo najet na útok/útěk, škubnul s ním zvuk výstřelu.

„Nemůžeš se- Nemůžeš se ozvat, když se tu objevíš?" zamručel na Deana, než se natáhl po jeho ruce a vyškrabal se zase na nohy. A všiml si doktorky, které věnoval rozpačitý úsměv, když tu teď stál v roztrhaném obleku, s roztrhanými rukavicemi a bez respirátoru. A po tváři mu stékal pot, v tom igelitu při běhání to byla úplná sauna.

„Hotovo?"

Doktorka kývla.

„Pokud byli vážně jen v téhle oblasti. Můj tým kontroluje zbývající domy a i domy v okolí," řekla, přešla za gauč, aby zdvihla ze země příšerku, dýku podala dlouhánovi.

„Fajn," broukl Dean, už zase v dobré náladě. Samův mrml odmávl, však se nic nestalo. Akorát tedy vědí, že andělská čepel na tyhle potvory neplatí. „Možná byste nám mohla dát tip, kde tady ty potvory můžeme spálit, hm?"

To už Camila s tou poslední kráčela směrem ven.

„Nejlépe za městem nebo- ve sběrném středisku. To je také na okraji města."

Sam je mlčky následoval, ačkoli teď měl trochu husí kůži. Celé to „řádí tu virus, třeba se chránit" se mu dostalo pod kůži a teď, když je nechráněný, by měl vyjít ven... Brrr.

„Projedeme ven bez problémů?" zajímal se ještě Dean, zatímco mířil k Impale, uložit snad už poslední úlovek. „A ten zbytek už nějak... Mělo by to být už v pohodě, snad."

„Ven? Myslíte... Z města ne. Určitě ne dnes, možná... Nevím," zamumlala Camila, počkala, až otevře kufr, aby tam uložila posledního tvora. „Nemůžu vyhlásit, že to měl na svědomí mýtický tvor z Chile. Aspoň... Většina těch, které jsme izolovali, se zlepšila potom, jak se ocitli mimo domov. Někteří... možná, když je převezeme do pořádné nemocnice, dostanou se z přidružených chorob."

Zamračila se na tu sbírku a sama kufr zavřela.

„Zítra. Zítra bych mohla být schopná uvést důvody, že nešlo o virus, o krysy je postaráno a lidé jsou zdraví. Teda, uhm..."

Dean jen přikývl. Sice to představovalo docela podstatný zádrhel a jak on, tak Sam už chtěli jet domů, ale asi jim nic jiného nezbyde, než počkat do zítřka. Nakonec, všechno by mohlo být o moc horší.

Nasedli tedy do Impaly a Camila v Toyotě je vedla až ke sběrnému středisku, které v tu chvíli vypadalo skoro až opuštěně, jestli tu pálili ulovené krysy, tak momentálně asi nepracovali.

Zavřená brána.

Ticho, nikde ani človíčka

„Zkusím otevřít," navrhl Sam, když nevysledovali žádný pohyb. A rovnou vystoupil, úspěšně otevřel, stále nikde nikdo.

A když Dean s Impalou zajel dovnitř, Sam za ním zavřel.

Dean pohledem hledal nějaké místo, kde by se...

Jestli je to kafilérka, budou mít pece uvnitř.

Vydal se k budově, která vypadala nejvíc slibně.

Jenže to bylo...

Tam železo, tam odpad ze zahrad, tady nějaký beton, támhle sklo. A hlavně kopy kdejakých věcí a harampádí, které ještě nikdo neroztřídil. Pokud bylo třídění vůbec v plánu.

Takže nakonec kývl na Sama a začal vytahávat na dvůr nějaké dřevěné zbytky čehosi, snad původně obložení, stavět hranici. Na ni pak naskládali úlovek, ještě to celé prolili benzínem a zapálili.

„Když není kafilérka, tak takhle," ušklíbl se Dean a odstoupil od ohně, ze kterého se linul mastný, ohavně páchnoucí kouř – teď bylo fajn, že měli respirátory.

„Půjdeme na oběd na základnu?" zeptal se Sam. Snažil se nestát tam, kam vítr intenzivněji nesl pach pálených tvorů, naštěstí směrem od města.

Dean krátce přikývl: „Stejně tu budeme trčet do zítra, tak nebudeme trčet o hladu, ne?"

Na to už Sam jenom potřásl hlavou a v tichosti počkal, až z celé hranice zbyl jenom popel.

„Uhm, zakopeme to?" zeptal se potom, současně si už pohnul, aby našel nějaké nářadí.

„Jo, dobrej nápad," zahučel Dean, z kufru vytáhl dvě polní lopatky. Když se do toho obuli oba, pěkně to odsýpalo. Nakonec, když popel zahrnuli hlínou, to ještě trochu ušlapal, oprášil se a obrátil na Sama: „Tak, jedeme baštit."

Ideální pro Sama by teď bylo sednout do Impaly, vyzvednout věci z motelu a vyrazit do... No, se zapadajícím sluncem by asi dorazili do bunkru. Ale nedorazí.

I tak nastoupil, doufaje, že na základně nebude moc dalších doktorů, protože ne každého přesvědčí, v čem celá věc spočívala, a s těmi jejich roztrhanými obleky...

A jeho doufání bylo vyslyšeno.

Dokud byli ostatní v restauraci a ve škole, starali se o možné nemocné a rozhodně nemocné, Camila zase seděla nad papíry na základně. Spíš to tedy tentokrát využila jako výmluvu, aby mohla počkat na ty dva. Na sporáku se ohřívalo jídlo, žádný zázrak, ale na zasycení dobré.

Žádný zázrak, ano, ale Deanův žaludek po té lehké snídani a běhání po domech a vůbec předvedl takové zakručení, jako by zdálky řval tyrannosaurus.

Minimálně v nose tedy ještě cítil pach spáleného masa, ale to mu nijak nebránilo vrhnout se na jídlo.

„-akže, jsou fpálený," zamumlal s plnou pusou a snažil se artikulovat i při hltání: „Myflíte... ráno buem mof jet?"

Camila při pohledu na něj povytáhla obočí, pohlédla na dlouhána- Tedy, nakonec jí přece jen pověděli svá křestní jména, ta pravá.

Ale Sam se jen usmál, tak nějak omluvně za to Deanovo mumlání.

„Pokusím se odvolat karanténu co nejdřív," řekla Camila. „Ráno... uhm, nejsem si jistá. Ale udělám, co bude v mých silách."

Dean se na ni usmál taky, mrknul, polknul.

„A teď se tu asi nikde nedá zabít čas, myslím, nějakej bar s jukeboxem... Asi je brzo, co?" zkusil to stejně.

Camila nad ním zavrtěla hlavou.

„Bohužel," odvětila. „A než odtud odejdete, vezmete si nové obleky a tak. Kvůli ostatním," připomněla a vložila si další malé sousto do úst. „Bude vám muset stačit motel. Bez recepčních. V kterém pokoji vlastně jste?"

„Ofmiška," zamumlal Dean už zase s plnou pusou. „Si uděláme soukromou párty," řekl, když polknul. „Nechcete se stavit?"

Camila se tiše zasmála, ani nevzhlédla.

„Možná vám donesu něco k večeři," nadhodila pokojně, nezaujatě.

Sam mezi nimi přejížděl pohledem, ale mlčel.

Od překážky ke společníkovi na párty...

„To by bylo fajn, pizzu nám nedovezou," prohlásil Dean spokojeně. „Ale stavím se v tom obchodě pro lahvinku. To by vyjít mohlo."

„Pokud se víceří, uhm, domácí nerozhodli řešit domácí vězení alkoholem," varoval ho Sam tiše.

„No, to je poměrně možné, ale není tu přece jen jeden obchod," pokrčila rameny Camila a dojedla svoji porci.

Dean se zvednul, hodil do sebe posledních pár soust a šel, vycvičený z domova, umýt po sobě talíř a příbor.

„No, a abychom se tak nenudili, nechcete ještě s něčím pomoct?" zeptal se. „Až se teda převlečeme, že jo."

„Pokud chcete hlídat a upokojovat rodiny hospitalizovaných, které jsme vytáhli z jejich domovů, můžete se přidat k pár doktorům v El Canelo, průkazy stále máte," řekla Camila, vstala se svojím talířem, aby Deana vystřídala u dřezu.

„No, jestli- Jestli jde jen o pozorování a- a tak," ozval se Sam, ohlédl se po bratrovi na potvrzení, ne se přidal do fronty k umývání.

„No, jestli je to buď kousat se do zadku v motelu a chlastat, nebo bejt ještě užitečný, je to celkem jasný, co myslíš?" obrátil se Dean na bratra a vykročil k místu, kde si prve brali vybavení, aby si vzal nový oblek a čistý respirátor, u toho současného už měl pocit, že je slušně uzený.

Když na to tedy kývli oba, Camila jim dala ještě aktuální seznam a jména doktorů, které v El Canelo potkají. A potom už jen chvilka, než je vyprovodila a vrátila se k práci na dokumentech k odvolání karantény. Protože zdroj problémů sice zmizel, ale ti, kteří dostali chorobu jako bonus, by si zasloužili lepší péči, než měli v dočasné nemocnici ve škole.

Dean se převlékl do igelitu, jistě, bylo to zbytečné, ale nutné. A s prásknutím si umístil na obličej respirátor.

„Tohle fakt nebude můj oblíbenej outfit. Cejtím se jak v obří šprcce," postěžoval si.

Sam nad ním převrátil očima a byl rád, že se doktorka stihla vzdálit zpátky do kuchyně.

„Pojď už, prosím tě," zamrmlal, když si sám nasadil respirátor a vykročil ke dveřím. Také se necítil nijak zvlášť příjemně, zvlášť po té naháněčce s Colo Colo a následném opékání, přičemž ani po jednom si nedal sprchu.

Což Dean tedy neřešil vůbec, už bylo huř a proti tomu, mít na sobě zbytky ghúla, byl tohle ještě vrchol osobní hygieny.

Nicméně nic nenamítal, vyrazil za Samem k Impale a potlačoval zlomyslné nutkání střelit ho gumičkou od respirátoru.

Udělám to později.

„Aspoň si budu moct vzít stranou Matea a říct mu, že je všechno v cajku," prohlásil spokojeně za volantem.

„Myslíš, že tam- že tam bude?" položil Sam otázku, ale než přišla odpověď, konečně pohlédl do papírů od Camily, koho tam asi můžou čekat. A vážně, Mateo na seznamu byl. A dokonce se tam zřejmě probojovala i Sarah.

„Tak, pořád je to jeho... No, nevím, jestli mu to tam patří, ale je tam doma," prohlásil Dean vědoucně. „Bude mít radost."

Sam pokýval hlavou.

„To zřejmě bude. Měl by tam být i se svojí tchyní," posunul info i Deanovi.

„To je ta, Sarah, ne? Co mu taky nevěřila," zabručel Dean a zahnul, už se blížili k El Canelo. Výhoda Elwoodu, všechno bylo blízko.

„Přesně ta," zamumlal Sam. „Která na nás mrkala," dodal ještě tišeji, to už měli parkoviště před sebou. A za okny restaurace bylo plno.

Dean zaparkoval Impalu, znovu si natáhl respirátor a vylezl, aby se vydal do restaurace.

„Takhle to skoro vypadá, že je tam nějaká supr čupr akce."

„No, možná by jim menší akce pomohla," navrhl Sam, také už venku z auta. „Hudba?"

„Bezva nápad, mozkovno," prohlásil Dean, zvrtnul se a vrátil se do Impaly pro krabici, ve které už ke kazetám přibyla cédéčka a dokonce i flashka s nej výběrem. „Trochu to tam probudíme. Oni to ještě nevědí, ale jdeme slavit."

Sam se tiše uchechtl a zavrtěl hlavou, přešel až ke vchodu a-

Zjistil, že je zamčeno.

Ale následně se objevil zřejmě jeden z lékařů a ukázal jim kamsi pryč.

„Asi máme- máme jít zadním vchodem?" zamračil se Sam.

Lékař kývl a on se obrátil na Deana, aby tedy budovu obešli ke vchodu, za kterým v chodbě vybudovali dezinfekční místnost.

„Nejlepší je, že je tohle všechno zbytečný," mrmlal Dean, když se vydezinfikoval, aby se neřeklo, a úzkostlivě chránil krabici s kazetami a CD. „Fakt... Na hlavu. Totálně! Vrrr!"

Na to mu už Sam neodpověděl. V ústrety se jim rozběhla Sarah a začala je vesele vítat: „Doktoři zlatí, dejte si dolů ty respirátory, tady je nepotřebujete, a aspoň konečně uvidíme, jací pěkní mladí muži jste!"

A Sam se tedy trochu stáhl, mírně vyplašený, zlehka červený, s nervózním úsměvem – v koutku duše doufal, že se Sarah zavěsí na Deana, ne na něj.

Dean si s úlevou tu pitomou věci z tváře sundal a hned začal Sarah podstrkovat krabici: „Máte tu někde přehrávač? Trocha poctivýho rocku všem zvedne náladu!"

„Rocku? Ale pane doktore!" vykřikla Sarah a kdyby to nestačilo, ještě se přežehnala. „Ne, to přece... Nemůžeme jim pustit něco takového! Jejich blízcí jsou nemocní. Možná i někteří z nich. Někteří o své blízké už i přišli!"

Než stihla pokračovat, přišel k nim Mateo: „Sa- uhm, Sarah, prosím..."

Sam přestoupil z nohy na nohu, nespokojeně vydechl. Vzal od Deana krabici.

„Co kdybychom se podívali, co- co tu máte? A, no, co tu... Co tu máme my. Sarah?"

Celá McMillerova rodina. Půlroční dítě. Jako Čmeláci. A další mrtví, táhlo hlavou Deanovi. Trochu zaraženě přejel pohledem od jednoho z přítomných k druhému.

„Uhm, no... Vlastně jsem myslel... Ta věc je konečně vyřešená, to, co ty choroby způsobovalo, je zabezpečený, žádná smrtící epidemie, už to bude všechno okay," vysypal ze sebe, hlavně směrem k Mateovi, doufal, že ten to pochopí správně. „Tak trocha rocku... Na uvolnění, mno. Nějaký pití tu asi... Nebylo by?"

To už se Sam se Sarah posunul dál, aspoň tak daleko, že Sarah nevímala to oznámení. A Mateo se pousmál: „Vím, Camila mi volala."

Ohlédl se po Sarah, která Sama kamsi vlekla.

„S tou hudbou... Nechte ji něčím začít a potom to... Potom to přeberte," doporučil Deanovi. „A na pití..." přeměřil si ho pohledem. „Něco se mi podařilo schovat. Pro- Ostatním to dát nemůžu a- a nejlepší bude, když se o tom nedozvědí ani ostatní lékaři. Aaa..." zase se ohlédl. „No, Sarah tak lehko neuniknete."

„Zatím chvilku budu pozorovat bzukot," řekl Dean a mírně se ušklíbl, „a až Sarah nebude hlídat..." Pokrčil rameny, zatvářil se nevinně a hned se zase pousmál. „Zapijeme to spolu. Jsem Dean, mimochodem," natáhl k Mateovi ruku, „a tamten dlouhán je Sam."

Mateo zase s úsměvem kývl, potřásl si s ním rukou: „I to mi Camila říkala. A také, že bude lepší, když... Když zůstaneme při vašich jménech z průkazů. Tady."

Sarah mezitím se Samovou asistencí vybrala něco z CD, která tu měla uložena ona sama pro chvíle, kdy nechtěla uklízet v tichu, a budovou zazněly tóny varhan, po chvíli se přidal i sakrální zpěv.

„Jo, s Johnem jsem taky-" Dean už nedořekl, že v pohodě, protože se mu zježily všechny chlupy na těle a musel potlačit nutkání odejít zavřeným oknem. „Dude, vážně budu potřebovat panáka, jestli mám vydržet DJ Rain."