Z přehrávače zněli Queen a Sam se na ně mračil, než obrátil pohled zase k okýnku, aby sledoval krajinu, schovávající se v soumraku,

Protože démoni je sledovali. Šli po nich. Šli po něm.

Dean si chvíli jen tiše pobrukoval s muzikou. Z nějakého důvodu měl naopak dost rozmarnou náladu.

„Thorn... už se neukázal, ne?" nadhodil nakonec. „To bys mi řekl."

Samovi naskočila husí kůže, zaťal zuby, zůstal hledět přes okno ven.

„Ne. Asi. Nevím," zamumlal. „Možná ano."

„To můžeš rovnou říct, abych si políbil," zabručel Dean nespokojeně. „Tohle je... vážně odpověď za všechny prachy, Same."

Sam vzdychnul a s dalším nádechem se k němu otočil.

„Nejsem si jistý," rozvinul to tedy. „Možná to- Možná to byl on a možná..." Stiskl rty, odmlčel se. „Možná jsem si to vymyslel," zamumlal, až to tentokrát skoro zaniklo v hudbě a on se pohledem zase obrátil k okýnku. „Ale v Lebanonu ne. Aspoň ne tak, aby- Abych si ho všiml já, nebo Fel."

„Co přesně sis vymyslel?" zajímal se Dean, chytil se toho jediného, co mu připadalo jako cesta ke získání nějaké hodnotnější informace, než že Sam neví.

„Že tam byl!" vybafl Sam, ohlédl se po bratrovi, ale pak se znovu odvrátil. „Viděl jsem- Viděl jsem ho přejít před restaurací. Usmívat se. Rozběhl jsem se ven a, uhm, vrazil do chlapíka a... Nebyl tam." Zase se krátce odmlčel. „Musel- Musel zmiznout uprostřed silnice."

„Jo, to by na démona sedělo," prohlásil Dean vcelku klidně, i když mu řeč zrovna o Thornovi už stačila zkazit tu zvláštně povznesenou náladu. „Jen ať se zase ukáže, parchant, mám Kolt a nebudu se rozmejšlet. Hm. Co vůbec... K tomuhle případu, už tě něco napadlo?"

Sama to ujištění o Thornovi nijak zvlášť neupokojilo, dál se rozhlížel okolo. A chvíli trvalo, než mu došlo, že za těmi slovy, kterými se Dean už oháněl a on je teď plně nevnímal, následovala otázka.

„Uhm, napadlo-" začal, ohlédl se, ale pak mu to naběhlo: „Případ." A zase okno. „No... něco jako Croatoan? Nebo... Rabid?" pokrčil rameny.

„Nějak mi v tom nesedí ta obří krysa," prohlásil Dean a ztlumil Maideny, kteří tvrdili, že je Two Minutes To Midnight. Což ještě zdaleka nebylo. „A celkově... Z dehydratace můžeš mít halucinace, ne? To by tak... Nějaká... Obří krysa – bůh žízně nebo co?"

Sam se zamračil na krajinu venku.

„Bůh žízně jako krysa?" zavrtěl hlavou. „Nevím. Možná tam mají zkrátka-"

Nadechl se a vydechl.

„Možná je to něco, co tu věc přenáší. A nebo- Nebo z toho krysy rostou a lidi umírají."

„Jo, to zní jako lákavý místo na dovolenou," ušklíbl se Dean. Poklepal na volant, sevřel rty. „Nedivím se, že od toho všichni Lovci dávají ruce pryč."

„Všichni dávají-" zopakoval Sam, nedokončil. Vrhnul po Deanovi pohled, na zátylku ho zamrazilo.

Lovci od toho dali ruce pryč. Ale co jestli... Co jestli si domysleli, že oni dva jsou takoví idioti, aby do toho šli? Co když je to past?

„Jo," přisvědčil Dean, nic zlého netuše. Protože on ještě až tak moc paranoidní nebyl. „To je další věc. Chtěl jsem do toho jít jako CDC, ale musíme nejdřív zjistit, jestli už tam neoperujou, ať se vyhneme blamáži."

Samovi ještě chvíli trvalo, než zase rozmrznul a začal vnímat a myslet. A obrátil se ke sledování okolí.

Měli jsme se ujistit, že tam nebudou ani jiní Lovci.

„Uhm, no... Podle toho- Toho článku tam už asi budou. Možná... Hm. Novináři se daleko nedostanou," začal rozmýšlet nahlas, nějak mu pomáhalo držet se tématu.

„Jenže FBI tady nemá důvod zasahovat, takže nám zbydou právě ty novináři, jestli tě teda nenapadá něco lepšího," zamumlal Dean, krátce se po Samovi podíval a zase zaměřil pohled na silnici. „Až budeme v tom motelu, zkusíš se nabourat do CDC, zjistíš, jak to je. A případně teda vyřešíme, jak to skoulet jinak."

Sam pokýval hlavou.

„Jo, to by- To by mohlo jít. Hm."

Stáhnul obočí, chvíli sledoval čím dál tím víc splývající stíny.

„Možná bych případně mohl- A co takhle někdo z WHO? Anebo, hm, z něčeho podobného?"

„Prostě nějakej doktorskej tentok, to by nemělo bejt těžký vymyslet," souhlasil Dean, s už zase o něco lepší náladou. „Beztak je těch všelijakejch organizací jako sr- no, hodně."

Sam pokýval hlavou, sklouzl na sedačce o něco níž, aby mohl sledovat i prostor za Impalou, ačkoli jen na jedné straně.

„Podíváme se na to," odpověděl. „V tom motelu."

„Jasně," kývnu Dean. Samovu paranoickou... věc se už rozhodl nekomentovat. A chvíli řídil mlčky, než se zase ozval: „Dude, víš o tom, že ženský fakt půjdou do těch bahenních zápasů?"

Samovi ta chvíle ticha zase umožnila ztratit se v myšlenkách a sledování, ačkoli se ještě aspoň nezačal rozhlížet na všechny strany.

„Hm?" ozval se nakonec, následně na Deana sotva na vteřinu pohlédl. „Bahenní- jo, myslíš- uhm. Inez s Jessicou o tom mluvily dost- dost jasně," dodal tónem, že se přece není čemu divit.

„Myslíš, že Felicie bude jako podrž mi brejle a sleduj?" zajímal se Dean, protože vlastně netušil, jestli o tom už ví Fel.

Sam stáhl obočí, tentokrát se na bratra podíval na delší dobu.

„Nevím- Nevím, co Fel," zabručel. „Kývla na to jen- Myslím, že z otrávení. Uhm, nemluvili jsme o tom. Nějak."

A zase se odvrátil.

„Trochu života do toho- naaah," protáhl Dean nakonec, nemělo smysl Sama hecovat, aby projevil nějaké nadšení. „Vy oba jste z toho otrávený, pfff."

„Zato vy čtyři jste nadšení až moc," zamrmlal Sam a pohnul se, aby zkontroloval jakýši stín, ale už byli dál, pryč, a on po chvilce usoudil, že o nic nešlo. „Proč- Proč z toho potřebujete dělat představení, to... Hm. Ani tomu nechci rozumět."

„Když nechceš rozumět, tak to je pak těžký, no," broukl Dean, ohlédl se po autě, co se už nějakou dobu drželo za nimi, ale démon přece nepotřebuje auto a navíc tohle řídila nějaká babča s květákem na hlavě, tu by si Thorn za schránku nevybral. „Prostě je to... Ani ne tak zábava, spíš se vybiješ a věř mi, že s fandícím obecenstvem je to úplně o něčem jiným, než jen dát si s někým přes držku o samotě."

Na to Sam jen stiskl rty, sledoval teď, jestli se to auto za nimi přece jen nepřibližuje, jestli je vzdálenost mezi nimi běžná a vyhovující, jestli neudělá... něco, co řidiče odhalí jako démona.

„O něčem jiném," zamumlal jako Deanova ozvěna, trochu nepřítomně.

A potom se náhle pohnul, vylovil telefon a napsal zprávu Fel: „Všechno v pořádku?"

„Jo, o něčem... Dav, kterej řve tvoje jméno," zkusil to ještě Dean přiblížit, i když Sam už něco datlil na telefonu.

Odpověď od Felicie přišla obratem: „Mám rybu se zeleninou. Je to fajn. Nikdo se sem nedobývá. Sněhurka zdraví."

Hned, jak přišla zpráva, Sam si aspoň na okamžik vydechl. Alespoň zatím. Alespoň-

Něco jiného? Někdo jiný?

Zamračil se, stiskl rty, ale telefon zase odložil. Volat bude později. Snad... snad to nebude chyba.

„Dav, pokřikující-" potichu zopakoval Deanova slova, než k němu obrátil pohled. „Budou vědět, kdo jsem?"

„Bude záležet na jediným: že jsi bojovník," prohlásil Dean přesvědčeně. Z nějakého důvodu si v tu chvíli představoval, jak dav Lovců i neLovců volá „Los, Los!" a na tváři se mu objevil trochu nepřítomný úsměv. „Ale proto asi... Proto se řešilo, jaký jméno budeš chtít do ringu. Chápeš. Může to být Sam, ale-"

Sam prudce zavrtěl hlavou.

„Žádný Sam! Žádný-" odmlčel se, obrátil se k oknu a zrcátku, protože jim už dlouho nevěnoval pozornost. „Nejlepší nic, co by... Na mě odkazovalo. Stačí, uhm, že mě budou... Že tam budu."

„Hmmm... Dlouhán?" navrhnul Dean, ohlédl se po tom rozhlížejícím se losíkovi, pokrčil rameny. „Něco si vymysli, teda, ať to Tavi může hodit na plakáty a ať tam nedá Luciferova děvka."

„Mhm," zabručel Sam, naklonil hlavu. To auto za nimi... „Nejede za námi už nějak dlouho?"

Dean si zhluboka povzdechnul: „Myslíš, že by si Thorn vlezl do babči s karfiolem na hlavě?"

Sam zamračeně sledoval, co mohl v zrcátku, pak se přece jen obrátil dozadu, aby se podíval přes zadní okno.
„Co když je od Lovců?"

„Proč by... Hej, přestaň s tím, je to prostě babča na cestě odněkud někam, nestresuj," zamumlal Dean, ale Samova nervozita se na něj přenesla, takže u nejbližšího sjezdu hodil blinkr – bude to zajížďka, ale aspoň se uvidí.

Samovi chvíli trvalo, než se zase usadil a pohlédl dopředu, právě odbočovali. Zamračil se, ale nic neřekl, zase se obrátil.

Aby viděl, jak auto pokračuje rovně.

Vydechl a pokračoval ve sledování okolí.

„Mohla být od Lovců," zavrčel tvrdohlavě.

„Jasně, protože to, že jseš paranoidní, ještě neznamená, že tě nesledujou," kývl Dean, proplétal se ulicemi městečka, do kterého je sjezd zavedl, zavrtěl hlavou. „I kdyby nás někdo sledoval, tak... Co s tím chceš dělat? Prostě odvedeme svoji práci, jako vždycky."

Sam se na něj zamračeně podíval, chtěl něco namítnout, ale... Se stisknutými rty kývl.

„Uděláme svoji práci," zopakoval. „S podivným virem. Za kým půjdeme jako první?"

„Nejdřív bych šel do nemocnice, zjistit, jestli už třeba nemají nějakou... Nenadpřirozenou příčinu," řekl Dean, zastavil na světlech a čekal. „Potom rodiny obětí, případně nemocný, přímo."

„Otázkou je, do které nemocnice," nadhodil Sam a vytáhl telefon. „V St. Joseph, Missouri, což je- Je to nejblíž, hned přes řeku... Uhm, tam jich je... pět. A... V Kansasu? Nejbližší dvě v Atchinsonu, ale- Uhm. Asi... asi by to směrovali do větších. Kansas City? Hm. Na rozbor a možná i dál. Odborníci, prostředky, zařízení."

„To zjistíš spolu s tím, jestli už na tom nedělá skutečný CDC," navrhl Dean a krátce se ohlédl, než se zase rozjel, zpátky na hlavní silnici, přičemž teď se za nimi drželo auto se zatmavenými skly, co vypadalo podezřele i pro něj.

Ale Sam alespoň pro teď koukal do telefonu a neparanoidnil.

„Možná bychom- Určitě zřídili nějaké... Nějaké zdravotní středisko, no, dočasné i tam. V Elwoodu. Možná- Možná bychom to měli zkusit tam," navrhnul a snažil se najít něco právě o tom. „Měli by- Měli by tam mít aktuální informace."

„Jakmile... No, jestli je tohle případ pro nás, tak nebudou vědět, která bije," usoudil Dean, trochu přidal plyn. „Ale víc toho asi takhle po cestě nevyřešíme, takže... Jaký chceš mít jméno do ringu?"

Sam slabě kývl, pak k Deanovi vzhlédl.

„C- Uh..." převrátil očima a v té chvíli si všiml auta za nimi a zamračil se na něj. „Nevím," zamumlal ještě.

„Pan Meloun," nadhodil Dean. „Nebo Medvídek."

Sam provedl nerozhodné otáčení hlavou, nevěděl, na co se mračit dřív. Nakonec ale vyhrál Dean.

„Proč právě-" přimhouřil oči.

Dean pokrčil rameny, vzdychnul.

„Tak. Jseš zvenčí zelenej a uvnitř růžovej a plnej... Uhm. A Medvídek, protože jseš roztomilej a přitom šelma, vrrrau!"

Sam nakrčil nos.

„Ty jsi se praštil do hlavy nebo co?" zamrmlal, nepřestával si Deana přeměřovat.

Medvídek. Tak mu přece předtím řekla Fel. Dnes. Proč- Odkud-

„Hej, dokud nenahodíš vlastní a lepší nápad," ušklíbl se Dean. „Nechceš to nechat na Tavim, věř mi, že nechceš."

Sam ještě víc přimhouřil oči, ale nakonec... Zatím to nechal tak.

„Jak dlouho dopředu dává dělat ty plakáty?" zeptal se neochotně a obrátil se zpátky k oknu.

„Myslím, že je hodí do tisku zítra ráno," řekl Dean po krátkém zamyšlení. „A uvědom si, že je s ním Jessica, co mu bude radit, meloune."

Poposedl.

„Podej mi zezadu Colu, prosím tě."

„Dead Man, rovnou," zamrmlal Sam, ale překvapivě se pohnul, odvrátil od okna, aby se natáhl dozadu pro dvě Coly.

„Octavianus, Hellhound a Dean Man," zkusil si Dean, jak to zní. „Hej, to není úplně blbý." Otevřel si Colu a pořádně se napil.

Sam povytáhl obočí, chvíli na Deana hleděl, jestli to jako myslí vážně, ale potom nad tím jen zavrtěl hlavou a otevřel si svoje pití.

„Asi," zamumlal, kdyby náhodou byla vyžadovaná hlasová reakce z jeho strany a vrátil se ke sledování. „Lepší než Meloun, a nebo..."

„Fajn, jak dojedeme, napíšu Tavimu," prohlásil Dean. „Meloune." Uchechtl se vlastnímu sofistikovanému vtipu.

„What is dead may never die, huh?" ozval se po chvíli.

„Tak nějak," řekl Sam, jen aby tedy něco řekl.

Protože měl na sobě terč, protože měl být už-

Ne.

Sám zahnal takovou myšlenku, ačkoli nepřestával sledovat okolí. Nebylo tedy moc co pozorovat, dokud něco dostatečně neosvítilo okolí.

„Prý- Prý by to mělo být v pohodě," ozval se náhle s něčím jiným. „Rowena... uhm, ona byla celkem přesvědčená a... Prodle ní se uvidí, když- Když na to přijde. Ale, hm, prý by věděla- Prý jsou možnosti, jak by- Dalo by se to vyřešit. Potom."

„Počkej, co-" začal Dean, protože ho to hned netrklo, ale uprostřed věty si uvědomil, o čem to Sam plete. „Jo, s tou démoní krví. Jasně. To je jasný, že to bude okay."

Odmlčel se, něco s pro sebe zamumlal, povytáhl obočí.

„A ty teda... S Felicií, no, plánujete se rozmnožit?"

Sam se k němu ani neohlédl, tma ve tmě byla zřejmě zajímavější.

Ale aspoň slabě zavrtěl hlavou.

„Říkal jsem, že- Mhm. Nic neplánujeme. Ještě- Ani jsme o tom, no, nemluvili."

Dean usoudil, že co se týče dávání si pozor, je on ten poslední, kdo by měl Sama o něčem poučovat, tak jen tiše zamrmlal: „Aha, aha, no jo."

A chvíli jen jel tiše, co se mu honilo hlavou, vylezlo hned následovně: „Vnímáš, jak oba fotrovatíme?"

To už si Sam konečně všimnul auta za nimi a na Deanovu otázku jen cosi zahmkal. Určitě vnímal, na co se ptal.

Dean sledoval jeho pohled a znovu si povzdechl.

Tentokrát už ale pokus se sjezdem neopakoval, měli za sebou půlku cesty, setmělo se a to, že za nimi někdo jel... Zkusil jiný trik, výrazně zpomalil.

Což se Samem až hrklo a ten za nimi podle všeho na okamžik dupnul na brzdu, následně nasraně zatroubil a v další chvíli je předjel. Prostředník nezahlédli, nadávky neslyšeli, ačkoli si je mohli domyslet.

Takže ten po nich nešel. Nebo to byla hra. Kamufláž.

Sam sledoval vzdalující se světla a nepřestával se mračit.

„Tohle byl Lovec, nebo démon?" zeptal se Dean, vůbec ne rýpavě, a zase přidal plyn.

„Zastav ho a zjistíme," odpověděl Sam, ani trochu odlehčeně, stále sledoval auto, teď už před nimi. Až po chvilce zkontroloval prostor za nimi. A okolo.

„Vážně mám?" zeptal se Dean, připravený předjet to auto zpátky a vybrzdit ho do doby kamenné.

Sam se už mračil na všechno, cokoli mohlo být podezřelé a cokoli-

„Proč se ptáš?" odpověděl otázkou a zase se obrátil dozadu, aby mohl zkontrolovat i prostor na Deanově straně.

„Protože... Aaah, jestli budeš takhle vycukanej, za chvíli mi z toho hrábne," zabručel Dean, nechal auto s tmavými skly jet dál bez dalších srandiček. „Prostě... Venku je normální provoz. Lidi jezdí sem a tam a nesledujou nás."

Sam se obrátil zase dopředu, čelo stále nakrčené, ačkoli teď byla důvodem spíš Deanova slova.

„To nemůžeš vědět," namítl tvrdohlavě, ale tiše.

Zhluboka se nadechl, přetřel si tvář a přinutil se usadil. Níž. A natočil hlavu, aby viděl do zpětného zrcátka a přes okno.

„Pfff, jasně, že můžu," odsekl Dean, ale nic jiného s tou vycukaností dělat nemohl, takže nedělal, jen zesílil muziku. Overkill a Goddamn Trouble. Jako na zavolanou.

Sam stiskl rty, už nic neříkal.

Přehání to s ohlížením se? S hlídáním jejich zad? Obává se zbytečně?

Na každou otázku mu hlava křičela jasné NE!

A nejradši by Deana požádal, nebo to rovnou udělal sám – ztišit hudbu, ale... Něco mu říkalo, ať to nechá tak. Měli by se přece chovat přirozeně. Aby si nepřítel myslel,, že má dokonalé krytí a potom...

Dean by možná jindy byl v podobném rozpoložení, díky myšlence na Thorna-démona, jenže dneska...

To co, mu přinášelo mrazení v zádech a trnutí konečků prstů a další radosti, pohřbil někam pod představu zápasů holek v bahně a jeho, Sama a Taviho ne v bahně, pod zaměřením se na případ, který jeli řešit a ještě pod radostí z Baby a mrňat. Takže si zpíval spolu s přehrávačem a byla to, aspoň pro něj, bezstarostná jízda.

Pro Sama tedy bezstarostná zrovna nebyla. Tu a tam se na sedačce zavrtěl, ale snažil se co nejméně. A už se vůbec neohlížet, přestože ho z toho mrazilo. Jednu ruku držel na kapse, ve které měl telefon, stále zvažoval, jestli by neměl zavolat Fel, zda je opravdu v pořádku. Slyšet ji.

Jenže si slíbil, že to udělá až z motelu.

Takže seděl co nejklidněji, jak mohl. A mlčel, až dokud se před nimi neobjevila rozsvícená cedule Capri motelu.

Hlásající, že mají plno. Přestože na parkovišti stála jen dvě auta.

„Uhm, teď? Buď- Buď tu ubytovali zdravotníky a... A tak, nebo, no, zavřeli. Kvůli tomu viru," zkusil to s pravděpodobnými možnostmi.

„Co to-" začal Dean, nedokončil. Pro dobrou náladu tohle bylo jako pecka čenichovka. „Jdu to zjistit," zavrčel, nechal Krásku stát a vydal se k recepci.

Možná, když řeknu, že jsme z CDC...

Sam se za ním zamračil.

„Možná zkus hned se nevytasit s organizací," zavolal za ním tlumeně. A zůstal sedět a hlídat. Ostražitě.