Severus byl naštvaný sám na sebe. Velmi dobře si uvědomoval, že jeho slova způsobila více škody než užitku. Kde vlastně přišel k názoru, že Harry všechno opustí v okamžiku, kdy bude mít zpět svou magii? Sobecky ani na chvíli nepřemýšlel nad tím, jak se asi bude cítit Harry. Vždyť on vlastně vždy všechno obětoval pro ostatní. Neměl dětství, nevěděl jak vypadá puberta a víceméně neměl ani běžný život. A i teď se opět odvolává na své pacienty. Byla chyba očekávat něco jiného. Především byla chyba mluvit.

Měl by se za Harrym v pondělí stavit do práce a celou situaci vysvětlit. Ano, přesně to udělá.

S hodně špatnou náladou otevíral dveře svého bytu a byl nemile překvapen, když v křesle spatřil svého kmotřence.

„Co tady děláš, Draco?“

„Čekám na tebe.“

„Jsou téměř dvě hodiny ráno, takže pokud nic nepotřebuješ, buď tak laskav a jdi domů.“

„Jsi pěkně nevrlý, stalo se něco?“

„Nic co by tě mělo zajímat a teď už jdi.“

Severus přešel k prosklené skříni a vytáhl si láhev vína.

„Pokud se to týká Pottera, tak mě to rozhodně zajímá, kmotře.“

„Draco!“

Profesor na svého kmotřence zavrčel způsobem, který by kohokoliv jiného odradil od další konverzace, ovšem na Malfoye to neplatilo.

„Čekám a nepůjdu, dokud nezjistím, co se stalo.“

„Nic zvláštního, jen jsem do svých výpočtů nezahrnul všechny možnosti.“

Severus se evidentně vyhýbal přímé odpovědi a o to víc chtěl Draco znát podrobnosti.

„Například které?“

„Že se do kouzelnického světa nebude chtít vracet.“

Draco, který se do té chvíle houpal v křesle, prudce zastavil a překvapeně zíral na svého kmotra.

„O čem to mluvíš? Ještě ráno s návratem počítal.

„Ty jsi s ním mluvil, Draco?! Jak jinak bys něco takového věděl? K čertu, neměl o tobě vědět!“

Severus se nebezpečně blížil je svému kmotřenci a tiše zuřil. Myslí se mu honily všechny možné scénáře týkající se rozhovoru mezi Harrym a Malfoyem.

„Samozřejmě, že neměl. Taky měl své překvapení rozbalovat až ráno a vůbec neměl mít ponětí o našem sledování. Ale on nejenže o nás věděl, prokoukl i tvůj plán a balíčky rozbaloval už v noci.“

„To je hloupost, proč by už dávno něco neřekl?“

„Asi Pottera znáš méně než jsem si myslel Severusi. Jedno vím určitě, rozhodně se vrátit chtěl. Jelikož ty jsi však přišel s opačným tvrzením, muselo se něco stát.“

Byl Zmijozel, nikdy neměl rád Nebelvíry a už vůbec ne Pottera, ale za poslední dobu zjistil, že se velmi mýlil. Proto teď, když sledoval svého kmotra chtěl vědět, co vedlo Pottera ke změně názoru.

Severus mlčel. Pečlivě procházel krok po kroku celý večer a neviděl nic, co by mělo změnit mladíkův názor. Pokud ovšem… Je možné, že by Harryho vyděsila jeho neobvyklá výřečnost?

„Děkuji ti za zájem Draco, ale tohle si budu muset vyřešit sám. V pondělí si s ním promluvím.“

Draco poznal, že ze svého kmotra nic nedostane, což bylo k vzteku, ovšem nemělo smysl se o to dál pokoušet. S povzdechem se postavil a přešel ke krbu.

„Doufám, že víš co děláš, kmotře.“

Vstoupil do zelených plamenů a Severus osaměl. Měl by jít spát, ale hlavu měl plnou brýlatého psychologa. Zřejmě Harryho podcenil. Celou tu dobu se domníval, že mladík potřebuje slyšet alespoň nějaké vyznání, ale mýlil se. Byla to naivita, která ho k tomu vedla. Nemyslel si, že ho roky mimo realitu nějak poznamenaly, ale pravděpodobně se pletl. Jinak si své selhání nedokázal vysvětlit.