Možná čekal spoustu věcí, ale když spatřil ženu, která bezpochyby čekala na něj, na malý okamžik mu došla slova. Kam se ksakru poděla Grangerová, kterou znal? Tahle osoba k ní měla na míle daleko, ale ani on nemohl tvrdit, že by jí to neslušelo, ba naopak. Vztah s Pansy jí zřejmě prospíval, protože před ním stála moderní, pohledná žena.

„Grangerová?“

„Přišel jsi, Malfoyi.“

Takové suché konstatování neočekával. Rozhodně ne od Grangerové. A nečekal ani, že se prostě otočí a vyrazí směrem k jakési mudlovské kavárně.

„To nemyslíš vážně!“

„Máš s tím problém?“

„Jistěže mám! Je to mudlovský podnik!“

Hermiona se zatvářila stejně jako mívala ve zvyku kdysi v Bradavicích, kdykoliv se Malfoy hádal s Potterem.

„Ty se prostě nezměníš, co? Jak bys nám chtěl pomoct zachránit profesora Snapea, když nejsi schopen vejít do mudlovské kavárny?“

S těmi slovy se otočila a došla těch zbývajících pár kroků ke dveřím, kde se zastavila.

„Taky můžeme jít mezi kouzelníky a zítra budou plné noviny zpráv o tom jak jsme měli schůzku.“

Nečekala na jeho odpověď a zmizela za dveřmi kavárny.

Malfoy měl chuť se na všechno vykašlat a odejít domů, ale místo toho stále šokovaně zíral na místo, kde Grangerová právě zmizela. Tohle její chování pro něj stále bylo nepřípustné, přesto se konečně hnul a značně znechuceně otevřel dveře.

„Tohle bude drahé, kmotře.“

Kavárna byla téměř prázdná, přesto však měl pocit, že ho všichni přítomní pozorují. Co ho však opravdu udivilo, byl vzhled místnosti. Pouhá absence kouzel poukazovala na fakt, že se jedná o mudlovské místo. 

V rohu zahlédl Grangerovou s naprosto kamenným výrazem. V duchu peprně zaklel a vydal se k ní.

Sotva dosedl, přiběhla mladá servírka a postavila před něj šálek se zvláštně vypadající tekutinou. Malfoy se zatvářil zmateně. Nejen vzhledem svého pití, ale také jeho objednávkou. Jak mohla Grangerová vědět, že se nevrátí domů?

„Jsem sice jen mudlovská šmejdka, ale rozhodně jsem všímavá. Jestli byl v Bradavicích někdo, ke komu jsi vzhlížel a poslouchal ho, byl to profesor Snape. Nehledě na to, že kdybys neměl podezření, že s ním něco není v pořádku, ani bys mi neodpověděl.“

Celé roky Malfoy považoval Hermionu jen za protivnou šprtku, ale musel uznat, že její dedukce je naprosto správná. Zřejmě její chytrost nemá s knihami nic společného. Rozhodl se raději nekomentovat Hermionin monolog a přejít k tématu.

„Takže, kde je Severus?“

„Nejdříve by jsi mi mohl vysvětlit, jak jsi poznal, že nynější profesor Snape není pravý.“

Tentokrát to byl Draco, kdo se cítil být nad věcí.

„No tak, Grangerová. Po tom všem, co jsi vysledovala se mě ještě musíš ptát? Jen se nenašel nikdo, kdo by mi věřil.“

„Na ministerstvu nepochybují o správnosti všech testů, které provedli. Ale nám, teda Harrymu se povedlo zjistit, že nynější profesor je jeho vzdálená příbuzná. A drží ho pod zámkem.“

„Dobře, co přesně chceš ode mě?“

Hermiona se vítězoslavně usmála a začala Dracovi podrobně vysvětlovat situaci, zatímco mladý muž přemýšlel, jak se ksakru dostal ke spolupráci zrovna s Grangerovou. Před pár lety by to považoval za nemožné a přesto teď seděl právě s ní v mudlovské kavárně a poslouchal její vyprávění.

Svět se nejspíše opravdu změnil. Nebo zbláznil.