Harry se zoufale díval na svého nejlepšího kamaráda a doufal, že se přeslechl.

„Cože? To přece nemyslíš vážně?!“

„Myslím to naprosto vážně. Já nejsem žádný hrdina jako ty a nehodlám se pouštět do takhle riskantního a blbého plánu. Pokud není jiná možnost, tak to prostě vzdej.“

„Tak proč jsi mě sem tahal? Proč jsi mě nenechal v mudlovském světě a chtěl, abych zjistil co je se Severusem špatně?“

„Nikdy jsem neřekl, že budeme Snapea zachraňovat s nasazením vlastních životů Harry! Tohle je soukromá akce a já se jí neúčastním a ty taky ne. Promiň kamaráde, tohle už není válka, nebudu dělat zbytečné hlouposti. Jestli nemáš žádný jiný plán, tak by ses možná měl vrátit zpět domů.“

Prostředí se změnilo a Harry už nestál v pokoji naproti svému zrzavému kamarádovi, ale ve sklepení.

„Harry, přestaň se plést do věcí, kterým nerozumíš!“

„Tomu, že je Malfoy Smrtijed a hodlá nějak zabít Brumbála rozumím moc dobře!“

Bylo to dlouho, kdy naposledy viděl Severuse tak rozčileného, ale pro tu chvíli ho to ani moc nezajímalo.

„Draco ředitele nezabije.“

„Jak si můžeš být tak jistý? Jak můžeš vědět, že ten zmetek nic neprovede? Je to SMRTIJED!“

„To jsem já taky!“

„Ty ale narozdíl od něho víš, co je správné! Jak mě můžeš přesvědčovat, že Brumbála nezabije, Severusi? Jak to všechno můžeš říkat s takovou určitostí?!“

„Protože Brumbála zabiju já!“

Okolí se ponořilo do mlhy a vzápětí se Harry objevil se svými přáteli v Chroptící chýši.

„Harry ne! Nesmíš tam jít! Nezapomínej, že musíš zastavit Ty-víš-koho!“

Hermiona tiše šeptala, zatímco spolu s Ronem drželi Harryho, aby zůstal na místě.

„Ale Severus…“

„On to zvládne, Harry.“

Na malou chvílí se uklidnil a dovolil si uvěřit slovům své kamarádky. Jeho klid však netrval dlouho. Narozdíl od svých přátel, on rozuměl hadímu hlasu, kterým Voldemort dál Nagini jednoduchý rozkaz.

„Nagini, zabij!“

Události, které se staly po tomto okamžiku si příliš nepamatoval. Stále viděl na rukou Severusovu krev a v uších mu zněla jeho poslední prosba.

„Znič ho Harry, prosím.“

Náhle stál na louce a pozoroval bělostný kámen, který dokazoval, že Severus Snape je mrtvý. Vytáhl z kapsy hůlku a chtěl vyčarovat kytici, kterou by zde mohl zanechat.

Cítil magii, jak proudí jeho tělem, ale nedokázal ji použít. Nebyl schopen držet hůlku tak, aby se mu netřásla ruka a mohl vytvořit správný pohyb k danému kouzlu. 

Zkusil přehodit hůlku do druhé ruky, ale nic se nezměnilo. Nechápal to, chtěl vyčarovat jen kytici!

Podíval se na své dlaně a šokovaně zalapal po dechu. Ruce měl pokryté krví. Severusovou krví.

„NE!“

Harry se prudce posadil a instinktivně pohlédl na ruce svírající deku.

Byla tam. Stále i po těch letech tam byla. 

Tryskem vystřelil z postele a vběhl do koupelny. Drhnul si ruce horkou vodou a mýdlem, ale pořád ji viděl a nedokázal se jí zbavit.

Někde v koutku mysli věděl, že žádná krev na jeho rukou není, že se jedná pouze o jeho vlastní psychický problém, ale nedokázal si to plně uvědomit.

Trvalo dlouho než se dostatečně uklidnil a opustil koupelnu. Byl si jist, že po téhle noci bude zase hodně dlouho odmítat spát.

V kuchyni na stole ležel lístek a Harry se do něj zvědavě začetl.

Ron mi řekl, co se stalo. Ještě neodcházej Harry, mám nápad. Odpoledne přijdu, ale nebudu sama. Snad nás hned ve dveřích nezabiješ.
Hermiona

Harry se zmateně na vzkaz díval a marně uvažoval, co jeho kamarádka vymyslela. A taky…. Co všechno jí Ron řekl?