Takto si své uvedení mladý mentor rozhodně nepředstavoval. Alespoň jedenkrát se chtěl představit normálně a ne se vší parádou, tak jak má jeho otec ve zvyku. Jak se zdálo, jeho vystoupení ještě neskončilo. Hodlal si svůj příchod řádně vychutnat se vším všudy, včetně pořádného sražení svého syna na kolena.

"Myslím, že jsem se nošení těch mudlovských vynálezů vyjádřil dost jasně, Harry Jamesi!"

Harry cítil, jak se na něj upírají zraky všech přítomných, přesto však stál v pozoru a díval se rovně před sebe.
Jak sis to vymyslel, tak to máš Harry. Teď už nemůžeš couvnout.

"Zřejmě ne, otče."

Nehnul ani brvou, když ucítil ránu holí do holeně. V jeho zorném poli, objevil otec a Harry na něm naprosto jasně viděl, že zuří. To bude nehezký trest.

"Asi ti to budu muset připomenout. Den v kobce, by to mohl napravit. Sedni si."

Poslechl a posadil se spolu s ostatními na připravená místa. Dost daleko od otce, ovšem stále pod jeho drobnohledem.

"Pane Fryi, pane Williamsi. Rada rozhodla, že letošní soutěž se bude skládat ze tří částí. V první části předstoupí nejlepší student prvního ročníku se svým učitelem a předvede své dovednosti. Do druhé časti se Rada rozhodla zavést nebzpečné kouzelné tvory. Úkol bude jasný, tvora zneškodnit a nenechat se zranit. Ve třetí časti bude standartně souboj. Máte nějaké dotazy?"

Ředitelé mlčeli, ovšem zástupce Snape otázku měl.

"Nevidím důvod k tomu, abychom riskovali život jakéhokoli kouzelného tvora, pro zábavu obecenstva, Pottere."

V jeho hlase bylo tolik jedu, že by dokázal zabít všechny studenty Proelia ludo. Harrymu bylo v tu chvíli jasné, že se jeho otec se Snapem zná a rozhodně se nejedná o přátelský vztah.

"Nebude se jednat o zábavu, Snape, ale o prozkoušení schopností osoby, která bude pro soutěž vybraná. Jakým způsobem tvora zneškodní bude pouze na něm. I když u tebe se ani nedivím otázce, vždy jsi měl přeházené priority Snape."

Snape zaťal ruce v pěst a pevně sevřel rty, jen aby se na Pottera nevrhnul. Ten se spokojeně ušklíbl a vytáhl z kapsy hábitu dvě zapečetěné obálky. Kouzlem je rozeslal majitelům. Zatímco Snape se tvářil celkem spokojeně, Harry na pergamen nevěřícně zíral.

Thomas Parker 1.ročník
Jonas Qeen.     1.ročník
Samuel Kertis.  1.ročník

V mladém mentorovi se zvedla vlna vzteku a okamžitě ho ovládla. Prudce se postavil,křečovitě svírajíc papíry a mhouříce oči do úzkých vzteklých štěrbin.

"S tímhle seznamem nesouhlasím."

Potter starší se pouze vítězoslavně ušklíbal. Podařilo se mu zabít dvě mouchy jednou ranou.

"Tvůj nesouhlas není podstatný."

"Pokud mám být mentorem, tak se domnívám, že je značně podstatný."

"Domníváš se špatně, synu. Byl bych ti velice vděčný, kdyby ses posadil a místo hysterických scén si v klidu vybral kandidáta."

"Ne."

Vzdor v Harryho hlase byl zřetelný a dostatečně důrazný, aby jeho otce značně překvapil.

"Prosím? Asi jsem tě špatně slyšel."

"Říkal jsem ne, pane Pottere."

Harry si byl moc dobře vědom, že tímto okamžikem přešel veškeré hranice, ale nehodlal couvnout ani o píď zpět. James Potter se statečně snažil zachovat chladnou tvář, přestože uvnitř vřel vzteky.

"Nechápu co se ti na výběru nelíbí. Vždyť jedním ze studentů je tvůj soukromý žák."

V tu chvíli Harrymu svitlo. Jeho otec zabil Parkera staršího a tohle má být zajisté pokračování jeho pomsty.

"Žadného studenta prvního ročníku  nevystavím nebezpečí pro tvou zvrácenost. Omluvte mě, zde jsem skončil."

Harry se otočil zády k osazenstvu a chystal se letaxovat zpět na Proelia ludo.

"Tohle je přímé neuposlechnutí Harry Jamesi Pottere!"

Mladý mentor se s úšklebkem otočil na svého otce.

"A co s tím uděláš? Zabiješ mě jako matku?"

James Potter byl okamžitě na nohou a mířil hůlkou na svého syna, odhodlán splnit mu jeho přání.