Následující týdny se staly utrpením pro mnoho lidí spojených s Harry Potterem. Mladík měl neustále vysokou horečku a dost často blouznil. Severusova naděje opět pomalu umírala. Nedokázal pochopit, co se to děje. On a Thomas se u Harryho střídali, zatímco lékokouzelníci si lámali hlavu s tím, proč mladý mentor nereaguje na léčbu horečky. Klesala minimálně a na krátkou dobu.

To však nebyl ten největší problém. Jak se ukázalo, Williams, ředitel Proelia ludo, se nehodlal smířit s nepotrestanou smrtí svého sponzora. Proto podal žalobu k soudu v domnění, že se mladý Potter nemá jak bránit. Netušil však, že se tato informace dostane k řediteli Fryovi, který se rozhodne zakročit. Po několika schůzkách se mu podařilo získat možnost Harryho Pottera zastupovat. Tím však docílil pouze toho, že se soudní proces protáhne. Harry byl tak či tak vinen. Měl otcovy úmysly nahlásit příslušným orgánům, nikoliv ho zabít. V praxi to znamenalo, že pokud se mladý mentor probudí, okamžitě poputuje do Azkabanu.

To by se jistě stalo, kdyby Harry Potter neměl z pekla štěstí v podobě Simonse, který se zázračně vrátil. Toho večera, kdy vystoupil z krbu v ředitelně Gabriela Frye, se o ředitele pokušel infarkt. Byl zabrán do papírování natolik, že si příchozího nevšiml, dokud si neodkašlal. Ředitel se značně vyděsil a hned na to začal svému bývalému studentovi spílat.

„Georgi! Co je to za nápad, přijít bez ohlášení a ještě mě strašit!”

„Omlouvám se, pane.”

Simons počkal, než se Fry uklidnil a pak teprve prozradil důvod své neohlášené návštěvy.

„Doslechl jsem se, že zastupujete pana Pottera u soudu. Předpokládám, že se jedná o velmi těžký úkol.”

Ředitel Fry si povzdechl a smutně se na Simonse zadíval.

„Bohužel, nevidím žádnou cestu ven. Nemám nic, čím bych mohl Pottera obhájit a podle ministerstva jednal za úmyslem otcovraždy.”

Simons se, k ředitelově údivu, začal široce usmívat.

„Přišel jsem právě včas. Velmi pečlivě jsem prohledal sídlo Potterových a objevil něco, co jednoznačně prokáže nevinu pana Pottera.”

Sáhl do náprsní kapsy a vytáhl několik dopisů a malou knížečku vázanou v kůži.

„Tohle jsou dopisy od ředitele Williamse, které dokazují, že věděl o plánované vraždě Snapea a Parkera. A tohle…”

Odmlčel se a poklepal na knížečku.

„Tohle je zápisník Jamese Pottera. Abych pravdu řekl, své zápisy velmi odbýval, ale to je momentálně dobře. Kromě veškerých bezdůvodných vražd, včetně Harryho matky a pana Parkera, tak je tam i popis oné kletby. Není zde žádná zmínka, co způsobí, použije-li se na příbuzného. Takže mladý pan Potter nemohl vědět, že otce zabije místo toho, aby ho na jen chvíli vyřadil z provozu.”

Týden po jejich rozhovoru proběhl soudní proces ve kterém Harry Potter, aniž by to vůbec tušil, vyhrál. Mimo to, byl ředitel Williams odsouzen k deseti letům v Azkabanu za úmyslné napomáhání při plánování vraždy.

Soudního procesu se musel jako svědek zůčastnit jak Severus Snape, tak i Thomas Parker, což znamenalo, že u Harryho lůžka nikdo nebyl. Nikdo však ani nepředpokládal, že by se u mladého mentora udála nějaká změna, proto pro ně byl naprostý šok, když zjistili, že v nemocnici není.

„Pane Snape, já naprosto chápu vaše rozhořčení, ale pan Potter chtěl ihned po probuzení opustit nemocnici. Je již plnoletý a neměl jsem nic, čím bych ho mohl zastavit. Je to sotva dvacet minut co odešel.”

Lékokouzelník opatrně couval, když viděl, jak moc zástupce Snape zuří. Nakonec se však omezil pouze na výhružku procezenou skrze zuby.

„Jestli se mu něco stane, tak vina padá na vaši hlavu.”

Otočil se tak prudce, až za ním jeho černý plášť zavlál a vyšel ven do parného letního dne, aby našel jednoho paličatého, drzého mladíka, který mu bez dovolení ukradl srdce.