Usměvavý a příjemně unavený Harry vycházel ze školní arény v závěsu s upoceným a uříceným Thomasem Parkerem. Nakonec byl opravdu rád, že s Parkerovou žádostí souhlasil. Hoch byl velice nadaný a rozhodně z něj mohl být příští učeň Proelia ludo.

"Tak se uvidíme v pondělí, Thomasi. A nezapomeň, že píšeme test."

"Ano, pane mentore. Hezký víkend!"

"I tobě!"

Harry se musel ušklíbnout. Jeho rozhodně hezký víkend nečekal. Po své první úspěšné hodině Soubojů, se na zasedání učitelů rozhodlo, že převezme celou výuku Soubojů pro první dva ročníky, včetně praktických hodin. Nebyl zrovna nadšen, obzvláště, když musel chodit i na pár svých doplňkových hodin, ale musel uznat, že to má své výhody. Měl díky tomu velmi nabitý program a tudíž nemohl přemýšlet nad setkáním, které ho už zítra čeká. S ředitelem Williamsem se měli dostavit na soupeřící školu, což by nebylo nic zvláštního, kdyby svou účast neoznámil i Harryho otec. Trávit v jeho přítomnosti byť jen jedinou minutu, bylo pro mladíka hotové peklo. Mimo to, Potter starší velice rád ve společnosti Harryho trestá či poukazuje na jeho chyby. Je to jeho zvrácený způsob výchovy. Tentokrát se však Harry rozhodl svého otce cíleně naštvat.

Na věšák si připravil oblečení na sobotu, vše v černé barvě. Už jen nad tím otec vyskočí z kůže, hlavní barvou Potterů je šedá a Harry si ji rozhodně na sebe nehodlá vzít. Vedle, na stolek položil onen skvělý mudlovský vynález, kontaktní čočky. Věděl, že si za to nejspíše vyslouží hodně tvrdý trest, ale naštvání otce mu to stálo. S úsměvem ulehl a vzápětí usnul.

Ráno přišlo mnohem rychleji než by si býval přál, ale při oblékání se mu nálada značně zvedla.

Když se s ředitelem letaxovali do ředitelny Gabriela Frye, Harry měl pocit, že se ocitl v jiném světě. Ze zašedlé, ponuré místnosti se objevili mezi samými obrazy a barvami. Na zdech byla vyobrazení různých kouzelných tvorů i mudlovských zvířat. Harry byl fascinován, ale nebylo mu přáno, aby tu krásu příliš dlouho obdivoval. Musel dostát své pozice mentora, takže se s neproniknutelnou maskou postavil po boku ředitele Williamse.

Se zaujetím pozoroval oba muže stojící proti nim. Starší muž, ředitel Fry, působil dojmem dobráka od kosti. Křivý nos na kterém byly usazeny kostěné brýle, spolu s jiskřícíma očima v barvách oblohy, člověka na první pohled příjemně naladily. Zato muž stojící vedle něj, byl pravým opakem. S černými, zdánlivě umaštěnými vlasy, hákovitým nosem a bledou pletí, zahalen do černého pláště, vypadal spíše na mistra černé magie než na učitele ve Škole pro kouzelné tvory.

"Pane Williamsi, je mi velkou ctí, vás zde přivítat. Dovolte mi, abych vám představil svého zástupce, Severuse Snapea."

Harry měl čest sledovat přestřelku pohledů mezi Williamsem a Snapem. Vzápětí mu bylo vše vysvětleno.

"Není třeba nás představovat, kolego. Známe se a konečně vím, kam se poděl můj bývalý student. Rád vás vidím, Snape."

"Rád bych řekl totéž, ale nejsem lhář. Když je však řeč o studentech, měl jsem za to, že tato schůze je soukromá, ovšem vy sebou máte studenta."

Snape mladého Pottera probodl pohledem, který neměl s příjemným zhola nic společného. Harry se nadechoval, že se představí a sdělí důvod své přítomnosti, ale nedostal k tomu příležitost. Dveře Fryovy ředitelny se dramaticky otevřely a stál v nich sám James Potter, se svými podlouhlými tmavými vlasy, kulatými brýlemi a pozlacenou holí, ležérně pověšenou na předloktí.

"Není student, nýbrž mentor a zástupce Proelia ludo v této soutěži. Harry James Potter."

Pokud byl Snapeův pohled prve nepříjemný, tak teď na Harryho shlížel s čirou nenávistí. Mladík se však nenechal zastrašit a do svého pohledu, který Snapeovi opětoval, vložil tolik chladu, kolik v sobě našel.