Kdyby tvrdil, že nemá strach, byl by lhář. Bál se a to hodně. Ne o sebe a svůj život. Už dávno pochopil, že otec ho nezabije, maximálně mu trochu srovná frizůru. Ovšem pro uskutečnění svých zvrácených plánů je schopen všeho. Harrymu na mysl vytanul Severusův obličej. Bál se, že se otec dozvěděl, že jeho náklonost k zástupci Snapeovi není hraná a to by mělo příšerné následky. Hned na první pohled poznal, že otec opravdu zuří.

„Otče.”

„Á můj milovaný syn se úráčil dorazit.”

„Volal jsi mě, otče?”

Snažil se mluvit uctivě a mírně, přestože uvnitř něj to vřelo.

„Mám jisté pochybnosti o tvém zdárném splnění úkolu.”

„Tomu moc dobře nerozumím, otče. Vše je na výborné cestě. Snape i jeho synovec mi důvěřují více, než jsem vůbec očekával.”

Harrymu se svíral žaludek při představě, že by se otec rozhodl sám angažovat.

„Toho jsem si vědom. Ovšem jsi ty schopen svůj úkol splnit? Zatím mám totiž pocit, že se v tobě opět probouzí tvá zvrácená strana a trávíš se Snapem čas více než rád.”

Mladík horečnatě přemýšlel, jak zvrátit otcovo podezření. Okamžitě pochopil, že někdo otci donáší. A to někdo, kdo Harryho velice dobře zná.

„Pokud by se ve mně ona zvrácená strana, jak tomu říkáš, přece jen probudila, rozhodně bych si nevybral Snapea. Myslím, že mám přece jen na víc.”

"Pro tvé dobro doufám, že mluvíš pravdu. Protože pokud ne, udělám ti ze života peklo a buď si jist, že Snapeova smrt by byla jen začátkem.”

Harryho srdce se sevřelo při představě, že by měl Severus zemřít jen kvůli něj. Ale zároveň napadlo ho, že by mohl od otce získat cenné informace, které by mu možná ani sám Severus neposkytl.

„Otče, potřeboval bych od tebe pomoc. Nepřipouštím si variantu, že bych svůj úkol nesplnil, ale aby proběhlo vše bez problémů, potřebuji se čím jak nejlépe připravit.”

James Potter se na svého syna zadíval s neskrývaným zájmem.

„O co jde?”

„Potřebuji čím jak nejvíce informací o Snapeovi. Něco, co by mi sám neřekl. O minulosti nemluví a pokud opravdu chci mít jistý úspěch, musím znát jeho slabiny.”

Jeho otec se na něj díval takovým pohledem, že Harry očekával spíše kletbu než odpověď.

„Bývali jsme přátelé. Ovšem Snape nikdy neměl ten správný cit pro získání moci. Pořád se ohlížel na to co je a co není spravedlivé. Tss, takový ubožák. Nejprve jsem zjistil, že je stejně zvrácený jako bys byl i ty, kdybych to z tebe nevymlátil. A pak jsem vymyslel zaklínadlo, které dokázalo vlastně zvrátit celý průběh jakéhokoliv souboje. Snape ale šel za ředitelem a nakukal mu, že zaklínadlo vymyslel on a já mu ho ukradl. Taková nehorázná lež!”

„Proč by kradl zaklínadlo, když si ho sám může kdykoliv vymyslet?”

„Cože? Pochybuješ snad o tom, že je Snape jen obyčejný, podlý buzerant?”

Mladík zase dříve mluvil, než přemýšlel, když vypustil onu odpověď z úst.

„Ale jistě. Nepochybuji, že v tvých očích je obyčejný buzerant. Určitě však není zloděj, který by měl zapotřebí krást kouzla. To sedí spíš na tebe.”

Potter starší zbledl a obličej se mu zkřivil hněvem.

„SIMONSI!”

„Ano, pane?”

„Okamžitě ho odveď do kobky!!! Příjdu si tam za ním hned, jakmile odjede Pawers a budu mít sjednaný nový obchod!”

Simons s povzdechem popadl Harryho za paži a odváděl to ze salónku pryč.

„Zase jsem to posral, Simonsi.”

Simons neodpovídal, jen se v duchu modlil, aby to jeho mladý pán přežil.