Pokud opravdu existuje ráj, tak Harry se v něm právě ocitl. Kam jen dohlédl byla nezměrná spousta kouzelný rostlin a mezi tou vší nádherou byla zvířata. Spoustu z nich mladý mentor neznal, ale na kráse jim to neubíralo. Severus ho se zaujetím pozoroval a byl Harryho reakcí velice překvapen. Nečekal by od Pottera upřímný zájem a radostné jiskřičky v očích. U každé ohrady ochotně odpovídal na mentorovy otázky. Ten očividně chtěl vědět o každém tvorovi čím jak nejvíce. U jedné z ohrad, kdy se Snape opět nadechoval k výkladu ho však Harry předběhl. Mluvil šeptem, ale s jistým důrazem.

„Testrálové. Matka mi o nich vyprávěla. V Bradavicích, kde studovala, mají celé stádo, které zapřahají ke kočárům dopravujícím studenty z Prasinek. Vždy říkala, že ji mrzí, že je neviděla, ale že má vlastně i štěstí, protože nemusela být přítomna ničí smrti. Kdyby…“

Harry zatřásl hlavou a přestal mluvit. Zase se rozpovídal, aniž by si uvědomil, že by měl mlčet.

„Omlouvám se, nechal jsem se unést. Jsou to úchvatní tvorové.“

Severus mlčel. Hlodala v něm otázka, zda mladý mentor viděl zemřít svou matku. Vzpomněl ai, že při té Potterovic hádce padlo něco o tom, že James Potter zabil Harryho matku, ale v tu chvíli mu to nepřišlo důležité. Minule mu to mentor hezky připomněl a až nyní si uvědomil, že hoch nejspíše viděl smrt své matky. Neměl však dostatek odvahy se zeptat.

„Ano, viděl jsem jak ji otec zabil. Postavila se přede mě.“

Harry se na Severuse usmál svým arogantním úsměvem.

„Zamyslel jste se natolik, že jste svou otázku položil nahlas. Divil bych se, kdyby vás to nezajímalo.“

Snape jen tiše přikyvoval a v duchu zuřil. Už se mu hezkou řádku let nestalo, aby mluvil nahlas, zatímco se zamyslel. Mladík si z toho však nic nedělal a sám změnil téma.

„Říkal jste, že jdeme za Daisy. Ona je to dračice?“

„Ano, jedná se o samici a –.“

Snape se náhle zarazil a vytřeštil na Harryho oči. Dnes si pravděpodobně jeho mozek vzal dovolenou, nejen že se choval neobvykle, ale spousta věcí mu docházela se zpožděním.

„Říkal jste, že se postavila před vás? To chtěl zabít vás?“

Harry se zastavil, ale neotočil se k zástupci čelem.

„Ano, cílem jsem byl já. Mám ovšem dojem, že tohle vás nemusí zajímat.“

Teprve v tu chvíli se otočil a zadíval na Snapea. Ve tváři chladný výraz a v očích Snapeovi neznámou emoci. Ten se nadechoval k omluvě.

„Neomlouvejte se. Jen bych se do budoucna tomuto tématu rád vyhnul.“

„Jistě. Nechtěl jsem vyzvídat.“

„Tak pojďme za Daisy.“

Bok po boku vyrazili v tichosti po vyšlapané pěšině, která vedla k místu, kde se ukrývala ona nalezená dračice. Severus po očku pozoroval mladého mentora a zjistil, že příběh posledního z rodu Potterů nejspíše nebude tak nudný a nezajímavý, jak si původně myslel. Je to sice Potter, ale možná říkal pravdu, že je celá matka. Severus ji neznal, ale neuměl si představit, po kom jiném by Harry mohl zdědit lásku ke zvířatům a aspoň trochu citu a slušnosti. Jako svůj soukromý úkol si zadal, objevit tajemství mentora Pottera.