Vánoce, pro valnou většinu z nás svátky klidu a míru. Pro mentora Pottera se jednalo o nejhorší období v roce. Jak se slušelo a patřilo, pravidelně každým rokem přijel domů a hrál roli hodného syna, který se s ohromným nadšením zúčastní otcových dýchanků. I letos si sbalil malý příruční kufr a vydal se k bráně. Chtěl cestovat nejdelší možnou trasou, aby si zkrátil čas strávený po boku svého otce.

„Pane Pottere! Pane Pottere, stůjte!“

Harry se pomalu otočil a spatřil, jak se k němu řítí Edward. Malý, obtloustlý muž, který vykonával funkci jakéhosi posla. Byl to nesmírně zábavný pohled jak metl malýma nožkama a břicho mu při každém kroku směšně poskočilo.

„Pane Pottere! To je štěstí, že jsem vás zastihl. Máte zde poštu! Jeden dopis je od vašeho otce a druhý má hlavičku nějakého zástupce Severuse Snapea.“

Zadýchaný muž se zastavil až těsně před Harrym a s přílišnou vervou mu podával ony zmíněné dopisy. Mladík nejprve otevřel list od svého otce. Doufal jen, že se nejedná o pozvánku na nějakou šílenou sešlost.

Synu,

jelikož máš náročný úkol, na který je potřeba řádně dohlédnout, máš povoleno letošní svátky zůstat ve škole.

S pozdravem James Potter

Harry potlačil nutkání si radostí povyskočit a jal se otevřít dopis od zástupce Snapea. Od chvíle, kdy se setkali u draka o něm neměl žádné zprávy. O něm ani o drakovi. Proto ho velmi překvapilo, že mu zástupce píše. Ještě větším překvapením byl obsah onoho listu.

Pane Pottere,

Vámi nalezený drak se již zotavuje ze svých zranění. Vyjádřil jste přání draka ještě vidět. Přestože jsem názor na Vaši rodinu nezměnil, jsem ochoten Vás přijmout a dovolit Vám draka navštívit. Pokud Váš zájem přetrvává, dostavte se dnes v patnáct hodin do mé pracovny. Bylo by vhodné dorazit včas.

Zástupce Školy pro chov a léčitelství kouzelných tvorů

Severus Snape

Tentokrát se mentor nekontroloval a začal se široce usmívat, čehož si povšimnul Edward.

„Přinesl jsem vám dobré zprávy, pane Pottere?“

„Ano, Edwarde. Moc dobré zprávy. Čekají mě opravdu skvělé Vánoce.“

Otočil se na patě a vydal se zpět do svého pokoje. Celou cestu se usmíval, držíce v ruce dopisy, jenž byly lepší než veškeré vánoční dárky.

Poslední dobou přemýšlel nad zástupcem Snapem častěji, než by bývalo vhodné. Ten muž ho zajímal čím dál více. Jeho minulost musela skrývat mnohá tajemství a to Harryho lákalo. A nejen to. Byl by velmi rád, kdyby zjistil jakým zločinem si otec Snapea proti sobě poštval. Musel se uchechtnout, když si uvědomil, že se netěší jen na duhového draka, ale i na tajemného zástupce Snapea.

Přesně minutu před třetí hodinou odpolední vstoupil do krbu, aby se mohl letaxovat do Snapeovy pracovny. Ve chvíli, kdy vystupoval ze zelených plamenů, utrpěl menší šok. Nacházel se sice v pracovně Severuse Snapea, ale mladík sedící u stolu rozhodně Snape nebyl.

„Thomasi?“

„Pane mentore? Co tady děláte?“

„Já jsem přišel za zástupcem, ale co tady děláš ty?“

Thomas se přestal tvářit vyjeveně a místo toho nasadil široký úsměv.

„Zástupce Severus Snape je můj strýc.“