Severus Snape, který byl známý svou přísností, precizností, sarkasmem a především dochvilností, ležel v posteli a přemýšlel, zda by se nemohl na jeden den ulít ze svých povinností. Ano, opravdu zvažoval něco, co u svých studentů odsuzoval a to jen z jediného důvodu. Dnes se měl opět setkat s Potterem mladším, aby si sdělili jak pokračují přípravy na soutěž. Ředitelé obou škol se z těchto povinností parádně vyzuli. Jímal ho vztek už jen při myšlence na jejich setkání. A k tomu všemu vymyl mozek i Thomasovi! Poraženě zavrčel a vyhrabal se z postele. Celé následující dopoledne přesvědčoval sám sebe, že to nebude katastrofa. Ovšem už v okamžik, kdy mladý mentor vystupoval s pětiminutovým zpožděním z krbu, bylo veškeré jeho přesvědčení v háji.

„Tohle není holubník, Pottere, abyste si sem chodil jak chcete!“

Harry se na zlomek vteřiny zatvářil vyjeveně než nasadil svou obyklou chladnou, arogantní masku.

„Mezi inteligentními a slušnými lidmi je zvykem prve pozdravit, Snape. Takže, dobrý den.“

Zástupce Snape zůstal překvapeně zírat, zatímco si Harry oklepával hábit.

„Co tím chceš říct, Pottere?“

Harryho obočí vylétlo vzhůru a v mysli si přidal Snapea na seznam těch, které dokáže extrémně rychle vytočit.

„Omluvte mou nevědomost, ale kdy jsme si potykali?“

Severus bleskurychle napočítal do deseti, aby se uklidnil.

„Vidím, že jablko nespadlo daleko od stromu.“

„To ano, spousta lidí říká, že jsem celá matka.“

Potter si uvědomil, že ho provokace Severuse Snapea nesmírně baví. Možná i proto, že to byl soupeř na úrovni.

„To ji jistě těší, že má jednoho blbce doma dvakrát.“

Severus si zjevně neuvědomil, že Harryho matka je po smrti, ale ani tímto se hoch nenechal vyvést z míry.

„Škoda, že vám nemohu odpovědět, byl jsem natolik hloupý, že jsem se ji na to nestihl zeptat než zemřela.“

Podle Severusova obličeje odhadl, že trefil do černého. Bledý muž zbledl ještě více a snad se i trochu zastyděl. Každopádně svedl téma na důvod mentorovy přítomnosti.

„Jak tedy pokračují přípravy?“

„Ministerstvo mne minulý týden vyrozumělo, že soutěž se bude konat na prostranství mezi našimi školami. Byl jsem požádán, abych dohlédl na stavbu arény. Vás však plánují zapojit při řešení míst pro kouzelné tvory.“

Snape si odfrkl a zadíval se na nákres arény, který mu Harry podával.

„Jste si jist, Pottere, že na tu arénu  opravdu dokážete dohlédnout?“

„A vy na místa pro zvěř?“

Zástupce se zakabonil. Ten kluk má odpověď opravdu na vše.

„Ano, já jsem si jist. I když stále se zapojením kouzelných tvorů nesouhlasím.“

„To jsme dva, ovšem s tím nic neuděláme.“

Severus se na mladého mentora překvapeně podíval. Zrovna od něj by něco takového nečekal.

„Už jste se na to místo byl podívat?“

„Ne, ale chystám se tam. Příští měsíc chtějí začít stavět, do té doby se tam chci poohlédnout.“

„Vypadá to, že svůj úkol berete vážně, Pottere.“

Tentokráte byl překvapen Harry, ovšem nedal to na sobě znát.

„Omyl, Snape. Pouze plním rozkazy a je mou povinností splnit je jak nejlépe umím.“

Nastalo mezi nimi trapné ticho, kdy ani jeden nevěděl co dodat. Trapnou situaci nakonec vyřešil Harry.

„Pokud je to všechno, rád bych se vrátil na Proelia ludo. Beztak jsem zde přesčas.“

Ani nečekal na Snapeovu odpověď a letaxoval se pryč. Zástupce na okamžik hleděl do prázdného krbu, než zatřásl hlavou a podíval se zpět na plány.

„Stejně je to zmetek.“