Blížil se konec prvního čtvrtletí a ač Harryho za pár dní čekalo setkání se zástupcem Snapem, na které se vůbec netěšil, dnes měl ohromnou radost. Během posledních týdnů dělal vše tak, jak se od něj očekávalo. Nebyl z toho nikterak nadšený, ale za vše, co svým počínáním chránil, mu to stálo. Nastal den, kdy mohl shodit masku chladného, arogantního zmetka, obléknout si mudlovské oblečení a vyrazit na návštěvu. Podíval se na pergamen, který onehdy dostal jako výstrahu, kdyby neuposlechl. Kouzlem ho vyrovnal a zpevnil, aby si ho vystavil na noční stolek jako výstrahu před podlostí svého otce.

Je to opravdu nemilé, ale budu muset zrušit platbu na péči o tvou milovanou Emily. Leda bys měl dostatek rozumu a nechal se přivést.

Pro jiného bezcenný kus pergamenu s nesmyslným vzkazem, pro Harryho důvod ke sklopení hlavy a poslouchání otcových rozkazů. James Potter moc dobře věděl, že svého syna nikdy dostatečně nedokáže fyzicky potrestat, proto se uchýlil k vydírání. A Emily byla skvělým nástrojem.

Emily Evansová se po smrti své dcery zhroutila. Byla umístěna v mudlovském blázinci a jediný koho poznávala, byl její vnuk a jediná památka na milovanou dceru. Už jako malé dítě měl Harry svou babičku velmi rád a nic se nezměnilo ani po smrti jeho matky. James však bral Emily jako součást svého obchodu. Platil jí nadstandartní péči výměnou za Harryho poslušnost. Pokud by přestal platit, Emily by skončila v některém ze státních zařízení, která však praskala ve švech a ošetřovatelé neměli na své pacienty dostatek času.

A právě za svou babičkou se po více jak pěti měsících, mladý mentor vydal. Cestou koupil karafiáty, věděl, že se staré ženě budou líbit. Hned ve dveřích ho přivítal klasický nemocniční zápach a ošetřovatelka Jully, která měla Emily na starosti.

„Pane Pottere! Je skvělé, že jste přišel!“

„Dobrý den, Jully. Babička je v pokoji?“

„Ano, ale asi bude spát. Poslední dobou je často unavená.“

„To nevadí, mám volno, tak si klidně počkám.“

Harry s úsměvem zamířil do prvního patra, kde měla jeho babička pokoj. Naštěstí nemusela být na izolaci, jako spousta jiných pacientů, kteří se stali nebezpeční sobě i okolí. Opatrně otevřel dveře a tiše vstoupil. Emily nespala, jak si Jully myslela. Jakmile ve dveřích spatřila svého vnuka, její zelené oči se rozzářily.

„Harry, chlapče! Pojď ke mně!“

Mladík neváhal ani vteřinu a přisedl si ke své babičce na postel. Pro tento den mohl zapomenout na otce a jeho intriky, na Snape i na vše okolo. Mohl být a jedinou osobou, která ho vždy měla ráda a nikdy by mu neublížila. Pro teď nebyl ani mentor ani soubojový mistr, jen obyčejný vnuk na návštěvě.