Probudila jsem se a první co jsem viděla byla bílá růže a u ní dopis. Subaru tu již nebyl. Otevřela jsem ho:
Pro Sakuru,
Nechtěl jsem tě budit. Hezky dospi.
Šla jsem se nasnidat, ale jakmile jsem vkročila do jídelny vrhla se na mě s brekem Yui. Uklidňovalaa jsem ji ale moc to nefungovalo. Všimla jsem si pohledu Reijiho plném naděje. Trochu jsem se podivila. Možná bych jim měla říct pravdu. Ale nevím kdy.,, kdo ti to udělal?" zeptal se Reiji.sakra. nemyslela jsem hned!,, eh? No,um, uh...." nevím co říct.,, ptal jsem se kdo ti to udělal!" všichni koukali jak kdyby spadli z višně. Reiji zvýšil hlas. Potlesk. ,, m-moje r-r-rodina." zakoktala jsem sklesle. Všichni vyvalili oči a Yui ztuhla. Tohle nečekala.,, A proč?" ,, oni mě nenávidí. Proto jsem teď tady." ,,kvůli čemu tě vyhnali?" ,, m-musím na wc." nenávidím výslechy.,, HEJ. JÁ TI NEDOVOLIL VSTÁT. HNED MI ODPOVĚZ!"sedla jsem si zpátky.,, Yui prosím odpusť mi to. Nechtěla jsem tě stratit. Když se to dozvěděli mý rodiče nebrali to dobře. Tajila jsem to přede všemi, ale j-já jsem stejná jako Oni." Všichni na mě hleděli jak na ducha a asi nejvíc to nechápali Yui, Reiji a Subaru. Asi mě moc nepochopili. Začali se tvářit ještě hloupěji než před tím.,, co tím myslíš stejná jako oni?" zeptali se společně. 😰,, JSEM UPÍR TUPCI!!" S tím jsem se zvedla a odešla no spíš jsem zdrhla rychlostí blesku.