Subaru:
Když se nevracela začali jsme si dělat starosti. Ano my. Yui, Já a nevím proč Reiji, ale je mi to momentálně jedno. Chci vědět kam šla. Vydali jsme se s Reijim jí hledat. Yui jsme nechali doma. Každý jsme se vydali na jinou stranu. Po chvilce jsem v dáli v dívku. Po bližším pohledu jsem zjistil ze to je Sakura. Rozzářil jsem se,ale úsměv mi stuhnul při pohledu na její zdevastované tělo. Najednou upadla. Zařval jsem její jméno a rychle jí popadl a pelasil s ní domů. Reiji byl naštěstí u brány. Poprvy jsem rád že ho vidím. Donesli jsme ji v bezvědomí do laboratoře, ale najednou se probrala.

Sakura:
Probrala jsem se v náručí Subara v laboratoři. Bolelo mě celé tělo. Doufala jsem že je to jen sen, ale nebyl. Momentálně mám štěstí ze ty kulky byly stříbrný. Aspoň něco. Nepoznají že jsem upír. Po chvilce mě položili někam na stůl a ošetřili. Pak mě Subaru přenesl do mého pokoje. Bylo mi v jeho náručí teplo a příjemně. Myslím že ho miluji. Ano asi ano. Přála si aby mě v naručí držel pořád, ale to asi nejde. Položil mě na mojí postel a chtěl se odtáhnout, ale hajzlík jsem ho nepustila. Koukal se na mě udiveně. Usmála jsem se políbila ho. Po chvilce začal spolupracovat. Začal mě hladit všude možně. Když omylem zavadil o ránu tak jsem sykla.,, p-promiň". Pořád se jenom naklanel a mě to vadilo zvedla jsem peřinu a stáhla ho k sobě. Položila jsem si hlavu o jeho hruď. Jen se zasmál a jemně mě objal. Za chvíli jsem usnula.