Po konci filmu jsem se rozhodla spát. Vše jsem vypla a uložila jsem se ke spánku. Byla jsem po dnešku hodně utahaná. Kdo by nebyl, že? A hlavně je půl dvanácté. Za pět minut jsem usnula, ale to jsem neměla dělat.

,,Zabila jsi ho. Zabila jsi ho! Zabila jsi svoje dítě! Styď se! "

Doktor:
Křik. ,, pokoj 23! Něco se tam děje!" rozeběhnul jsem se do již zmíněného pokoje. ,, zabila! Ne já ho...... Zabila!" křičela ze spaní těhotná žena ze spánku. Rozsvítil jsem a uviděl jsem tu nejkrásnější ženu za svůj život. Na tohle není čas! Hlásalo mi svědomí. Přiběhli sestřičky a rychle ji odkryly. Chudák ženská. Zřejmě potratila, ale nevím z jakého důvodu a to byla tak v sedmém měsíci. Rychle jsem k ní přispěchal a konal svou práci.

Sakura: ( po 2 hodinách)
Potratila?! Proč? ,, paní? To dítě nemělo šanci přežít, ikdyby se narodilo bylo by hrozně slabé a za nějakou dobu by to přišlo. Možná to je takhle lepší. Pro vás všechny. A nebojte se je možné, aby jste měla v budoucnu děti. " tak to mi moc nepomohlo. Mohla jsem být máma. Máma, která se raduje ze svého dítěte když udělá další krůček. A teď najednou nic.

Vážně se omlouvám za mou dlouhou neaktivitu. Snad se i tak kapitola líbila.