Chtěla bych vám hrozně moc poděkovat že čtete můj příběh😁 také za překročení 1K a za 200 🌟.
,, kde ses tu vzal?" zeptala jsem se Subara.,, přišel jsem si pro tebe." vypadal naštvaně, ale v hloubce keho očí byla vidět starost a strach. Pohladila jsem ho po tváři a on svůj pohled trochu uvolnil. ,, ale, ale ale. Roštěnky se našli." otočili jsme se na majitele hlasu. Byl to Yuma. Potom se objevili i ostatní. ,, copak copak. bojí se tě tak jako tvých bratrů?" Subaru se na mě podíval , pak chci vysvětlení. ,, přestaň ho urážet Yumo!" zakřičela jsem na něj a ten se na mě pouze zamračil. Ostatní se tvářili naštvaně jen Ruki se zdál být spíš smutný. Proč?Došlo mi že se pořád kouká na mé bříško a Subaru si toho také všiml. Stoupl si přede mě a zamračil se ještě víc. ,, Ruki? Já chtěla bych se vrátit." řekla jsem a obešla Subara. Ruki se zatvářil ublíženě a naštvaně. Popadl mě za ruku a zmizel i se mnou. Objevili jsme se u něj v pokoji. Hodil mě na postel. Vím že nesmím dopustit aby se tomu drobečkovi něco stalo. ,, jsi těhotná že?",,ano" ,, mrzí mě to" nechápala jsem ho. Nevypadalo to že by se chystal mi to vysvětlit. Natáhl ruku směrem ke mně a Já jsem ucítila tlak na krku. Pomalu jsem se začala dusit. Měla jsem mžitky před očima a věděla jsem že se za chvíli propadnu do tmy.,,S-subaru.....p-pomoc." řekla jsem z posledních sil a hned poté jsem se vydala do tmy.
Omlouvám se za čekání ale matka fantazie a nápadů mě opustila. Toto jsem ze aebe nakonec vyždímala. Snad je to v pohodě.