Tak si představte že už jenom dva měsíce! Tak moc se těším! Bříško roste a miminko čím dál víc kope. Už máme i domluvenou svadbu! Bude měsíc po porodu. Chystáme se jít se Subarem ven. Převlékla jsem se a vyrazila do zahrad. Cestou se mi povedlo narazit na Shua. Chvilku jsme spolu mluvili než se mi udělalo špatně. Motala se mi hlava a přestávala se ovládat. .,, co se děje? Jsi v pohodě?" zaslechla jsem ještě Shua mluvit. Pak jsem padala a pak cítila dvě silné paže, které mě drží. A už byla tma.

Otevřela jsem oči a první co jsem udělala bylo, že jsem se vyzvracela a rozkašlala se. Koutkem oka jsem zahlédla Reijiho jak ke mně spěchá. Jakmile ke mně doběhl vypadalo to jako by se zhrozil. Koukal se mi do klína a tak jsem se tam podívala také. To co jsem viděla mě šokovalo.

Subaru:
Čekám na zahradě na Sakuru. Slyšel jsem rychle se pohybující pár bot. Otočil jsem se s domněním že je to Sakura, ale byl to Shu. Na tváři měl starostlivý výraz a trochu i strach. Čeho se bojí? ,, Subaru, Sakura......problém!" bylo jediné co ze sebe dostal. ,, Kde je?" ,, u Reijiho v laboratoři" vyběhl jsem a doufal že je to prostá nevolnost a je.....jsou v pořádku. Před laboratoří jsem se zastavil abych nabral dech. Pak jsem otevřel. První co jsem viděl byla........... KREV!?