„Už ti chybí Potter, kterého bys nenáviděl?”

„Mýlil jsem se. Já-”

„Tys tu změnu neviděl, já ano. Viděl jsem na vlastní oči, jak se z pana Pottera stává chodící troska. A co k tomu vedlo, hm? Umím si představit, jak mile jsi se choval, když jsi zjistil, že jsem soutěžícím. Všiml sis vůbec toho, že ani já ti nic neřekl?”

„Thomasi, poslouchej mě! Tu kletbu jsem vymyslel já a chci ji zvrátit! Harry-”

„Harry? Zase je to Harry? Pomůžeš mu a co pak? Za jak dlouho se zase začneš ohánět tím, že je Potter?”

„Myslíš, že za to, co se stalo můžu já?”

Pozoroval svého synovce a doufal, že se s ním přece jen bude dát aspoň trochu mluvit. Nechtěl se s ním hádat.

„Ne. Ale určitě by…,určitě by se mu otci líp stavělo, kdyby věděl, že mu věříš. Já mu věřil. Věděl jsem, že je na mé straně. V tom jsi mě zklamal a mám na tebe neskutečný vztek. Tou svojí maskou a nenávistí všechny odháníš a je ti jedno, jestli máš pravdu nebo ne.”

Severus už neměl sílu na další pokračování rozhovoru se svým synovcem, tak jen tiše přešel k posteli a položil před něj Harryho dopis a beze slova odešel.

Po pár sklenkách kvalitní whiskey na Severuse dolehly události poslední doby. Dnes to bylo poprvé od soutěže, kdy viděl Harryho a pohled na něj mu způsobil bolest. Měl chuť si rvát vzteky vlasy, něco rozbít a pak se scholulit do klubíčka a schovat se před celým světem. Byl tak slepý! Kdyby celou dobu nesrovnával Harryho s jeho otcem a všímal si mentorova chování, mohl situaci pochopit a zakročit. Mohl si mnohem dřív přiznat jak moc mu na něm záleží. A teď mu tak chybí! Zasloužil si Thomasův vztek a nedivil by se, kdyby ho jeho vlastní synovec proklel. Čtrnáctiletý hoch toho pochopil a poznal více než on. A za jeho slepotu teď trpí Harry. Tu kletbu vymyslel ve vzteku po rozchodu s Tonnym. Tehdy, když zjistil, že Tonny celou dobu chodil s jeho sestrou a on byl bokovka. Plánoval ji na Parkera použít hned, jak by se oženil a oni byli příbuzní. Když však viděl, jak je jeho sestra šťastná, rozmyslel si to. Jenomže protikletbu nikdy nedokončil a teď ho jímala panická hrůza, že to nezvládne. Moc dobře věděl, že Harry prožívá zas a znovu veškerou bolest a smutek, který kdy poznal. Pokud něco neudělá, Harryho mysl nápor bolesti nezvládne a sama sebe zničí. Pak už žádný Potter nebude, zůstane jen prázdná schránka.

Místností se ozval zvuk tříštícího se skla, jak Severus mrštil láhví o stěnu. Vztekle převrátil stůl, který mu stál v cestě k oknu a zahleděl se na noční oblohu plnou hvězd. Snad doufal, že mezi hvězdami nalezne odpovědi na své otázky, ale hvězdy zůstávaly němé. Žádný zázrak se nekonal. Bude ho Harry vůbec chtít vidět? Jaká je šance, že mu odpustí? Mizivá, ale musí to risknout. Popadl plášť a vydal se do sklepení, kde hodlal zkusit štěstí a nalézt správnou protikletbu.