Stáli jsem ve velkolepé zahradě. Byla obrovská, až jsem se divila, zda je to možné. Já, Matt, Elys a Alex jsme přišli k pískové ploše, která vypadala jako bojiště.
,,Tak tady to otestujeme. Je to totiž naše mini aréna," pronesla bez zájmu Elys jako by bylo běžné mít doma na zahradě arénu a šla do prostřed.
,,Tak jsem se nemýlila," řekla jsem si v duchu.

,,Tak zkus začít s proměnou," ozval se Matt a já jsem mu odvětila ,,Ale jak? Vůbec nemám tušení co mám dělat." Elys se připojila k diskuzi
,,Něco jsem o tom četla. Musíš se soustředit na to v co se chceš proměnit. Zkus třeba Amy."
Začala jsem se usilovně soustředit. Mé ruce se začaly měnit v tlapy, obličej v tlamu a z mých blond vlasů se vytvořila srst. Pomalu jsem se přeměnila v psa. Chvíli jsem jen tak stála a ke mě přiběhla opravdová Amy. Začala si mě očichávat a já se chovala jako pes. Chvíli jsme si hrály, dokonce i povídaly, při čemž jsem našla další schopnost a to mluvit se zvířaty. Šlo mi i mluvit normálně, a tak jsem poprosila Elys, aby mi přinesla oblečení, jelikož se při proměně zpátky prý objevím nahá než to začnu ovládat. Došli jsme k Elys do pokoje a já se přeměnila zpět. Oblékla jsem se a spolu jsme došly za Mattem a Alexem k aréně. Začaly jsme zkoumat mé další schopnosti.
Dozvěděla jsem se, že Elys je věštkyní, nebo-li orákulum a druhá schopnost je rozpoznávání lži, Matty se umí zneviditelnit, ovládat světlo, přivolávat stíny a létat, zatímco Alex umí číst myšlenky, dýchat pod vodou a ovládat mysl.
Já umím ovládat všechny živly což se prý nikdy nestalo.

Pokračovali jsme v tréninku. Po hodině jsem se naučila vzlétnout a zase přistát. Blesky jsem se musela učit sama což trvalo trochu déle, ale paralyzující blesk zvládnu. Alex mě učil zacházet s mečem. Divila jsem se jakou mám najednou sílu a rychlost. Základy jsem zvládla, takže aspoň něco.

V pět jsme konečně skončili s trénováním a Matt mě doprovázel domů.
,,A jsme tady," prohlásila jsem před naší brankou.
,,Já vím, už jsem tě jednou doprovázel," poznanenal Matt a já se tomu uchechtla.
,,Počkej neslyšel jsi něco?"
,,A co jako?" zeptal se mě nechápavě. Tím jak jsem zjistila, že jsem polobůh jsem začala více vnímat svoje okolí sluchem.
,,Hm, asi nic," už jsem otevírala branku a najednou mě Matt svalil k zemi. Jak jinak jsem ležela pod ním. Už jsem chtěla začit křičet jestli je normální, když jsem zpozorovala zabodnutý šíp ve stromě nademnou. On mě zachránil. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou, naprosto omámena jeho činy, dokud z kapsy nevytáhl modrou propisku a ta se proměnila v meč. Připadala jsem si jako ve filmu Percy Jackson. Matty po mě hodil červenou propisku. Podle velikosti jsem čekala malou dýku, ale mýlila jsem se.

Byl to krásný velký meč. Myslela jsem si, že meč bude těžký, avšak zdání klame. Byl až překvapivě lehký, s rudou rukojetí, která vypadala jako čerstvá krev. Uprostřed byl zasazený drahokam taktéž krvavé barvy a uprostřed ostří se táhla zeslabující, vlnitá čára. Meč působil velice hrozivě. Čepel nebyla ani tenká jako například kord, avšak ani mkc široká.

Jak jsem tam tak stála a hypnotizovala meč ani jsem si nevšimla, že se k nám dostaly dvě postavy. Jedna byla vysoká, svalnatá a držela ve své ruce meč. Rozpoznala jsem u ní zářivě modré oči, které mě nemile propalovaly. Ta druhá byla drobná, ale držela v ruce luk a na zádech se jí pohupoval toulec. Stoupnul ve mně hněv. A mě napadlo, že bych ho možná dokázala i složit.
Lukostřelec odněkud vytáhl svůj meč. Byl naprosto stejný jako ten můj, ale ten jeho byl černý jako ta nejhlubší noc.

Střelec mě složil dvěma ranami k zemi. Bila jsem se jako lev, ale moc to nepomohlo. Začínala jsem být unavená a moje útoky byly těžkopádné a neohrabané. Když už jsem byla na pokraji svých sil strhla jsem střelci masku z tváře. Naskytl se mi pohled na jeho obličej. Byla to dívka! Strnule jsem stála a koukala na ni. Byla mi velice podobná ve tváři. Jediným rozdílem byly její havraní vlasy. Taky si mě prohlížela a pak řekla: ,,Měla by sis líp hlídat kluka," a s těmito slovy se dala na útěk. Ohlédla jsem se a zrovna v té chvíli jsem uviděla jak protivník srazil Matta k zemi. Začala jsem panikařit.
Co mám dělat! Co mám sakryš dělat?!
Pak jsem si vzpoměla na trénink. No jasně. Musím se přeměnit na tu holku!
Pekelně jsem se soustředila a cítila jak jsem se začala přetvarovávat. Dokonce i moje oblečení se změnilo. Přiběhla jsem k nim a oznámila té neznámé osobě.
,,Tu holku jsem dostala. Je svázaná u stromu. Mám ho taky svázat?" strašně jsem se bála, že mě poznal když jsi mě přeměřil pohledem.
,,Jo, nachvíli ho pohlídej. Dojdu ti pro provazy."
Uff nepoznal mě. Polila mě neuvěřitelná úleva. Šla jsem k Mattymu, který mě hned poznal.
,,Jak ho složíme? Vypadá silně," zašeptala jsem nenápadně směrem k němu.
,,To nech na mě," mrkl šibalsky.

Přišla k nám neznámá osoba alias modroočko. Matt si stoupl a dal ruce k sobě. V ten moment jsem strhla modroočka k zemi. A Matt mu zasadil omračující ránu. Konečně. Začal ho svazovat a po ukončení své práce si ho přehodil přes rameno. Chtěla jsem mu pomoct, ale rukou mě zastavil.
,,Jdi domů. Zítra ve škole si o tom promluvíme," a s těmito slovy se otočil a odešel. Já jsem tam minutu stála a tupě zírala na místo kde zabočil za roh. Vešla jsem do domu a rovnou dala Amy žrádlo do misky. Táta ke mě přišel a zeptal se.
,,Jak bylo u Elys?"
Když pominu to, že mi dali do těla a pak před domem mě chtěli zabít tak jo bylo to dobrý. Hořce jsem zauvažovala.
,,Jo bylo to bezva. Co máme k večeři?" zeptala jsem naoplátku já.
,,Objednal jsem čínu. Měla by tu být každou..." ani to nestačil doříct a zazvonil zvonek.
Po večeři jsem si nachystala školu a vyčerpáním jsem sebou plácla na postel.

(Nahoře Alex)