,,Chci alespoň vědět tvé jméno. Nebo ti mám snad říkat 'ta co mě chtěla zabít'?" mluvila jsem s lukostřelkyní. Celá parta byla u toho, kdyby se něco stalo, aby stihli včas zakročit.
,,Hmm, to se mi docela dost líbí. Tak jo. Sama jsi si to vybrala," řekla pohrdavě ona. Podíval jsem se na ní pořádně. Měla tmavě hnědé vlasy, které se u konečků mírně vlnily a spadaly jí až do půlku zad. Oči měla velice podobné těm mým. Celkově mi byla dost podobná. Opravdu jsme se lišily jen vlasy. Co jsem jí v duchu pochválila byla její vypracovaná postava. Ale stále mi chybělo její jméno.

,,Tak ti budu říkat Gertrudo. Docela mi to i sedí," řekla jsem provokativně a koutkem oka jsem zaregistrovala zadržovaný smích Alexe.
,,Boha jeho! Jsem Denissa. Denissa Black." řekla hrdě a vystrčila bojovně bradu.
,,Dobře. Přejdeme k další otázce Denisso," řekla jsem o trochu milejším tónem, ale její jméno jsem naschvál zdůraznila.
,,Řekla jsi si jen o moje jméno. Víc ti říkat nebudu, Hildegardo!" řekla a mrštila po mě plechovou misku. Sakra tady to fakt vypadá jako ve vězení.
To už jsem se neudržela a nechala jsem mým tělem prostoupit modrý blesk.
,,Já jsem Lydia!" Všichni v úděsu ustoupily. Už jsem se chystala stočit blesk proti Denisse, když v tom ke mně přiskočil Matt a začal na mě mluvit.

,,Lydie Ann Rose Piersová. Začni zhluboka dýchat a uvědom si co právě děláš," při oslovení mého celého jména jsem se probrala z transu a rozhlídla jsem se kolem sebe. Lehce jsem se nadnášela nad zemí, celá jsem plála v ohni a mezi mými dlaněmi to probíjelo blesky. No, tak to jsem moc pod kontrolu nedostala.

Snesla jsem se na zem a zhasla jsem oheň. Dlouho jsem se na nohou neudržela, těsně před pádem mě chytil Matt a já jsem uviděla ohořelý strop a podlahu. No, to se ti povedlo. Já tleskám.
Řeklo mi mé podvědomí. A první místo za nezvladatelnou přírodní pohromu získává, bubny prosím, Lydia Piersová! Jinak se to nazvat nedalo.
V rohu cely se krčila Denissa, zděšeně mě pozorovala. bylo mi jí líto a tak jsem vešla do cely ve snaze se jí uklidnit. Ta se natlačila na zeď, co nejdál ode mě.

,,J-j-jdi o-ode mě p-p-pryč," vykoktala a přitom se ne mě vyděšeně koukala
,,Neboj já ti nic neudělám. Já jsem v tomhle nová, tyhle ty polobožský kousky ještě nemám zmáknutý," začala jsem ji uklidňovat.
,,Bože můj já už nevím co dělat. Enyo mě přímo mučila ať se k ním přidám a teď tohle?" řekla a sesypala se mi do náruče.
,,Šššš, to bude dobrý," snažila jsem se jí utišit, ale moc se mi to nevedlo. Pak jsem dostala nápad.
,,Alexi! Hoď sem zadkem," houkla jsem na něj.
,,Ano? Ou. Ne, ne, ne. Já tohle dělat nebudu. Já neumím utěšovat," řekl mi naštvaně.
,,Dělej. Běž jí trochu zklidnit, já...potřebuju se na něco zeptat Matta," hned jak jsem řekla tak jsem rychle šla hledat onu osobu.
,,Matte?" řekla jsem nejistě za jeho zády abych upozornila na svou přítomnost.
,,Ano, Lydie?" zeptal se mě.
,,No, víš tak mě napadlo..." začala jsem nejistě, ale pak jsem si vzpomněla na Denissu a dodala jsem si odvahy.
,,Napadlo mě, že by Denissa mohla s námi normálně žít. Bydlela by u mě. Tátovi bych řekla, že je to výměnná studentka a technicky vzato by jsme ji měli pod stálým dohledem. Naučila bych jí střílet a chodila by se mnou na tréninky a třeba by nám něco řekla o Enyo. Víš, nejspíš si toho hodně zažila u té Enyo, ať už je to kdo chce. Já vím, že je to velice urychlený závěr, když jsem do ní ani ne před minutou chtěla pustit blesk a klidně to na nás může hrát, ale co když říká pravdu? Nevezmeme to v potaz nějak do budoucna?" zeptala jsem se hned co jsem tohle všecho ze sebe vychrlila.
,,No, takže moc bych jí nevěřil. Promluvíme si s ostatními. Okey?" usmál se. Hmm takže návrh se oklikou zamítá.

...

Po třech hodinách jsme konečně vše dali do pořádku. Denissu dali do jiné cely. Řekla jsem jí o svém nápadu, který se jí moc líbil a začala mi hrozně děkovat.
,,Ještě se neraduj. Nic neschválili," řekla jsem jí.
,,To nevadí. Jsi jediná kdo se ke mě zachoval tak hezky," jen co to dořekla ukápla jí slza. Jen jsem se na ni usmála a řekla: ,,Prosimtě nebul. Vždyť to nic není."

...

,,Takže, Lydii napadlo přetáhnout Denissu na naši stranu. Přijde mi to jako dobrý nápad, ale chce to test a myslím že mám nápad." Hned co nám to Matt vysvětlil se mi to zdálo jako dobrý plán.

Chvíle před testem...
,,Tak, je všem jasné co mají dělat?" řekla Elys v černém oděvu.
,,Jasné, kapitáne." Zasalutoval Alex a následně se uchechtnul. Bezva. Opět armáda.

Plán zněl takhle. Matt se zneviditelní a odemkne Denissu. Všechny cesty jsou zatarasené kromě jedné. Na konci budu stát já jako Enyo a ostatní se pro jistotu skryjí. Uvidíme co to s ní udělá.

Slyšela jsem cvaknutí zámku a jen tak jsem tam stála a žmoulala desiree. Pak jsem uslyšela kroky a volání.
,,Haló? Je tam někdo? Haló, já jsem volná. Pojďte mě někdo zase zamknout." Zkoušela různé dveře, které byly samozřejmě zamčené. A pak si všimla mě. Začala jsem jí lákat.
,,No tak Denisso, pojď jsi volná. Musíme odtud vypadnout! Všichni jsou zneškodněni, máme volný východ!" začala jsem na ni naléhat.
,,Ne Enyo, já s tebou nikam nejdu." řekla rozhodně a otočila se zpátky směrem k cele.

,,To jsem ráda," řekla jsem už já a přeměnila jsem se zpátky. Denissa se ke mě otočila čelem a koukala se na mě jako na vesmírný zjev.
,,Lydie!" Vykřikla, rozběhla se ke mě a skočila mi kolem krku.
,,Vypadá to, že jsi obstála v testu." řekla Alex a pořádně si prohlédl Denissu.
,,Tak co? Bude se ti líbit v našem 'klubu'?" řekla pro změnu Elys.
,,Jo moc. Ale říkejte mi jenom Deny. Denissa je divný," řekla a pousmála se na nás.
,,Tak začneme s představováním, Já jsem Lydia, to víš, dál jsem Ann Pierse a jako historická postava jsem Helena Trójská," řekla jsem a napřáhla k ní ruku.
,,Já jsem Elizabeth Lucy Parker, říkej mi Elys. A jako historická postava, jsem Kassandra jelikož jsem věštkyně."
,,Mathew Callum Parker, stačí Matt a jsem Paris."
,,Já jsem Alex David Parker a jako jediný nevím co jsem za historickou postavu," řekl trochu naštvaně Alex.
,,Já jsem Denissa Hailee Black a taky nevím co jsem za historickou postavu," řekla Denissa a trochu se usmála.
,,Víš kdo je támhleto?" zeptala jsem se Denissy.
,,Vím jen, že se jmenuje Tyler a sem, tam jsem s ním pracovala," informovala mě Denissa.
,,No tak to je Tyler Scott Washington a je Aeneas," pronesl Matt a uklonil se jakoby udělal kdo-ví jaký výkon.
Všichni se na mě otočili a zírali na mě. Nevěděla jsem proč, tak jsem se na sebe koukla. Proč tak často?! Opět jsem modře zářila a pomalu upadala do mdlob. Poslední co jsem zaregistrovala bylo, jak mě Matt chytá při pádu.

(Nahoře Denissa)