Jung-Kook

Chvíli jsme všichni tři mlčeli a napětí v místnosti bylo téměř hmatatelné. Vstal jsem a popošel maličko směrem k miláčkovi, ale pak jsem se asi v půli cesty zastavil. Bál jsem se. Tae se zabodával pohledem do mých očí a já jsem pořád nevěděl, jak mu říct, že jsem se nechal tetovat opilý a že si to vlastně vůbec nepamatuju. „Vím to, protože jsem ho tetoval já!", řekl však Moon dřív, než jsem se stihl nadechnout a cokoli říct. Taky vstal a postavil se vedle mě. Tae se znovu podíval na něho. „Ty jsi ho co?!", nechápal. „Tetoval? To ty jsi mu vytetoval to srdce? Jako fakt? Vážně?", vyptával se zmateně miláček. Zdálo se, jako kdyby kolísal mezi nadšením a žárlivostí. „Jak je možné, že jsi ho tetoval zrovna ty a ještě k tomu na zadek?"

„Prostě jsme se na tom domluvili, Kookie to chtěl!", pokrčil rameny Moonie a já jsem se na něho udiveně podíval. Domluvili? Nejspíš ano, jen si to vážně nepamatuju! I když, o nějaké domluvě se Moonie vážně zmínil... on si totiž na rozdíl ode mě pamatoval všechno! „Mám tetovací salón a Kookie za mnou přišel hned ten první den, co přijel do Seoulu.", usmál se pořád klidný Moonie. „Chtěl tetování, tak jsem ho prostě tetoval, co na tom nechápeš?" Tae se však pořád tvářil dost zvláštně, jako by se mu hlavou honily kdovíjaké šílené představy a mé srdce se sevřelo nervozitou. Zatím jsem nebyl schopen cokoli dodat. „Nebylo v tom nic intimního, tak klid, Tae-Hyungu!", pokračoval, když tygřík nepřestával tak divně civět. 

„Tak... tak dobře!", usmál se konečně Tae, kterého Moonovo vysvětlení nejspíš uklidnilo a já jsem si oddechl. Opravdu mi spadl kámen ze srdce. Byl jsem moc rád, že nemusím vysvětlovat okolnosti vzniku mé kérky a že miláček věří, že v tom nebyl žádný sex. Zdálo se, že mu tohle vysvětlení stačí a že se už nebude zřejmě na nic vyptávat. Najednou byl Tae u nás. „Je to dokonalé tetování!", vyhrkl nadšeně a já jsem znovu vykulil oči. Vážně to řekl? „Děkuji moc, že jsi Jung-Kookieho zadeček tak krásně ozdobil! Miluju to tetování, vážně! Víc už miluju jen samotného Kookieho!", mlel nadšeně Tae, zatím co Moon jen vykuleně zíral, stejně jako já. „Vá... vážně?", podivil se. 

„Není to zrovna nejpovedenější...", kál se, ale Tae nesouhlasně zakroutil hlavou. „Ne, je to dokonalé!", usmíval se. Přitáhl si mě k sobě a položil svou dlaň na mou pravou půlku. „Myslím si, že je to vážně úžasné takové, jaké to je! Není to přezdobené, ale naopak krásně jednoduché... nějak mi to k němu pasuje přesně takové jaké to je! Ne že bys mi přišel jednoduchý, miláčku...", obrátil se na mě zaraženě. „tak jsem to nemyslel, vážně!" Já jsem se jen pousmál a něžně políbil jeho sladké rty i před mým fialovovlasým kamarádem. „Já vím, že jsi to tak nemyslel!", řekl jsem s něžným úsměvem. „Prostě je to tak hrozné až je to krásné, že?", mrkl jsem na Moonieho. „Takže... takže jsem se nemusel trestat?", vydechl zaraženě, ale pak se začal smát. „Já se picnu!"

„Třeba jednou tvou kérku někdo ocení stejně tak jako Tae-Hyungie oceňuje tu mou, hyungu!", konejšil jsem Moona se smíchem, zatím co miláček zjevně nechápal o čem je řeč. „Vážně se ti to až tak moc líbí?", obrátil se Moonie na Taeho, když jsme se přestali smát a on přikývl. „Nechceš taky kérku na zadeček?", usmál jsem se na tygříka a on rychle zavrtěl hlavou. „Ne, díky!", vycenil zuby pobaveně. „Naprosto stačí, že máš tetování ty, víš? Nebavilo by mě dlachmat svůj vlastní zadek a..." „To bych přece dělal já?!", pousmál jsem se celý rudý, zatím co se Moon začal taky usmívat, ale maličko úchylně. „Všechna práva na dlachmání zadečku si vyhrazuji pro sebe!", prohlásil Tae a Moon se už opravdu hlasitě zasmál. „Vidím, že je kérka ode mě v dobrých rukách!", usmál se a mrkl na miláčka. 

„Jen tak dál, Tae, pečuj o tu kérku!" Tygřík na něho taky mrkl, smyslně si olízl ret a pak se usmál, zatím co já jsem ještě víc zrudl. Měl jsem nejspíš mlčet a nenabízet Tae-Hyungiemu takový nesmysl. Umíral jsem rozpaky. „Ale hlavně pečuj o Kookieho, jasné?", dodal vážně Moon a Tae zvážněl. „To mi nemusíš říkat!", vydechl, ale naštěstí nevypadal, že by se ho nějak slova fialovovlasého dotkla. „Moc ho miluju! Jung-Kookie je pro mě nejdůležitější bytostí na světě, tak se neboj. Udělám pro něho všechno, co bude v mých silách!" „Ach...", vzlykl jsem dojetím a oba se na mě ustaraně podívali. Tae si mě přitáhl víc k sobě a něžně políbil mé rty. Moon mě zlehka pohladil po tváři a miláček naštěstí nic nenamítal. Tolik lásky kolem mě... Málem jsem brečel štěstím.

Miláček si mě nepřestával tisknout k sobě a dokonce dovolil fialovovlasému, aby mě taky objal, když jsem se doopravdy rozbrečel. Už totiž nešlo unést všechny ty pocity, které zaplavily mé srdce. Brečel jsem štěstím i dojetím, zatím co mě ti dva nepřestávali konejšit. Nemám sice kolem sebe milující rodinu, ale Tae-Hyungie se stal mým životem a znamenal pro mě celý svět! Jeho láska, polibky, něžnosti a všechna jeho péče, mi dala mnohem víc, než by dokázala má vlastní máma... neber to špatně, maminečko moje zlatá! Nam-Joon sice není Jimin, ale mohl bych si přát lepšího kamaráda? 

V tuhle chvíli, kdybych umřel... umřel bych opravdu šťastný!