167. Kapitola

Jung-Kook

Z větší části ještě v říši snů, pocítil jsem lehký dotek na mých rtech. Když pak po nich přejelo něco vlhkého, maličko překvapeně jsem vydechl a rty jsem pootevřel. Že je to Taeho jazýček jsem poznal hned, když se octl v mých ústech a já mu svým jazykem vyšel zvědavě naproti. V tu chvíli jsem byl dokonale probraný. Ach... tak sladké probuzení! Bez váhání jsem obmotal ruce kolem miláčkova krku a začal jeho líbání opětovat. „Miluju tě, Tae-Hyungie!", zašeptal jsem upřímně, aniž bych otevřel oči. Tygřík za odměnu polaskal mé rty svýma nadýchanýma polštářkama a znovu pak polibek prohloubil. 

„Taky tě miluju, Jung-Kookie!", vydechl po chvíli. Přitulil se pak ke mně a svou tvář přitiskl k mému krku. „Promiň, že jsem tě probudil...", řekl potichu. „Bylo to krásné probuzení!", pousmál jsem se a pohladil jeho jemné vlasy. „Nemusíš se omlouvat!" „Je ti už dobře?", zeptal se starostlivě. Odtáhl se pak ode mě jen proto, aby se mohl zadívat do mých očí, které už byly dokořán. „Jen trochu mě bolí hlava, ale jinak je mi dobře, miláčku.", odpověděl jsem s pohledem utopeným v jeho krásných očích. 

„Vezmeš si léky, než se to zhorší!", rozhodl miláček a hned se brchal ven z postele. „Odpojím kapačku, vezmeš si Vendal a já ti potom píchnu ten Dexametazon, ano?" „Co mi píchneš?", zarazil jsem se. Už zase jehla? Jen to ne! Tae však odběhl. Za chvíli byl zpět a sundal ze mě peřinu. Až teď jsem si uvědomil, že jsem nahý a maličko jsem zrudl rozpaky. Tae se však věnoval jen mé ruce, ze které opatrně vytáhl kanylu a to místo hned přelepil náplastí. „Dexametazon.", odpověděl klidně na mou otázku. „Namísto kortikoidů v prášcích." „Já to nechci, Tae!", protestoval jsem, ale on se mírně zamračil. „Myslíš, že bych to do tebe píchal, kdyby to nebylo nutné?", zeptal se přísně. 

Začervenal jsem se ještě víc, protože mi to znělo hodně dvojsmyslně, ale on si to zřejmě neuvědomil. „Tak myslíš si to?", naléhal a já jsem poraženě zakroutil hlavou, jakože nemyslím. „Dobře, to jsem rád!", oddechl si. „Vážně, králíčku. Ty tvé prášky už nestačí, musíme přejít na nitrožilní aplikaci silnějších kortikoidů.", vysvětloval a já jsem nervózně přikývl. Nemělo cenu se hádat, protože on ví líp než já, co mé tělo potřebuje. To on studuje medicínu, navíc na něho dohlíží Seok-Jin. Nebyl jsem však ani trochu nadšený. „Tak dob... dobře.", vysoukal jsem ze sebe. Hned na to si už miláček chystal injekční stříkačku a mně se zatočila hlava. 

„Natáhni ruku!", požádal mě a já jsem ho dost neochotně poslechl. „Takhle to bude už každý den?", vydechl jsem vyplašeně, když si mou paži podržel levou rukou a pravou k ní přiblížil tu zpropadenou věc se špičkou na konci. Neodpověděl, protože se nejspíš soustředil na to, co dělá. Nejdřív mi po předloktí přejel prsty a zkontroloval, jestli je žíla dostatečně viditelná. Pousmál se, když zřejmě uznal, že je. Snažil jsem se zachovat klid, ale i tak jsem sebou cukl, když jehla projela mou kůží i stěnou žíly a Tae obsah stříkačky vstříkl do mého těla. Potom jehlu opatrně vysunul. 

„Dvakrát denně, miláčku!", povzdechl si a přejel prstem po vpichu. „Ale ty to zvládneš!", řekl s jistotou, když jsem se na něho vyděšeně podíval. „Přece to tak moc nebolelo, nebo snad ano?" „Nebolelo.", přiznal jsem zahanbeně. „Jenže já jehly vážně nesnáším!", dodal jsem ublíženě. „Tak už teď nemysli na jehly, králíčku!", konejšil mě Tae, zatím co něžně pohladil mou tvář. „Zapiješ prášky, osprchuješ se a pak spapáš večeři, ano?"

„Tak dobře...", pousmál jsem se. Přejel jsem dlaní po hřbetu jeho ruky, která už zase hladila mou líci. „Hodný kluk!", pochválil mě. Přinesl mi potom čaj a já jsem poslušně spolkl pilulky, které vložil do mých úst. „Vypij to všechno!", nabádal mě Tae a já jsem ho zase poslechl, protože jsem měl velkou žízeň. Rozhodně to nebylo proto, že bych chtěl být hodný kluk! Spíš naopak, rozhodl jsem se, že ho trochu pozlobím. „Půjdeš se mnou do sprchy?", zeptal jsem se nevinně. „Potřebuji umýt záda, víš?" 

„Vážně?", vydechl Tae a podíval se na mě rozšířenýma očima. „Jenom záda?", zjišťoval hned a smyslně si skousl spodní ret. „Jenom záda!", chladil jsem jeho nadšení. Opravdu jsem neměl v plánu žádné sexuální hrátky, chtěl jsem ho jen tak trochu provokovat. „Hmmm...", pousmál se. „Tak fajn, umyju ti tvá záda!" Za chvíli na to už byl taky nahý a táhl mě za ruku do koupelny. Nastavil správnou teplotu vody, namydlil houbičku a pak taky má záda. Houbičku však odložil a začal dlaněmi přejíždět po mých lopatkách a taky po páteři. Zachvěl jsem se, přestože to bylo příjemné. Jen jsem nečekal, že mě nebude umývat houbičkou. 

Tae mě spíš hladil, než umýval, ale já jsem neprotestoval. Jenže pak sjel po mé páteři až k zadku. „Říkal jsem záda, tygříku!", vydechl jsem, když zmáčkl mou pravou půlku. „Zadeček taky potřebuje umýt!", zašeptal mi do ucha a pak zlehka přejel svým jazýčkem po mém boltci. Okamžitě mi po těle naskočila husí kůže, ale ten rošťák to ignoroval a olízl klidně celé mé ucho. Překvapeně jsem zavzdychal. Zatím se zdálo, že zlobí spíš Tae než já a to mě docela rozhodilo. Nevěděl jsem však, co bych s tím mohl dělat, zvlášť když jsem začínal pociťovat dost velké vzrušení. 

Znovu, jako by nic, začal hladit má záda a roztírat pěnu. Chvěl jsem se pod jeho doteky, nejvíc když přejížděl po mé páteři. Tentokrát po ní přejížděl jen prsty, které nebezpečně klouzaly dolů, až nakonec skončily mezi mýma půlkama. „To ne... nejsou záda!", protestoval jsem rozechvěle. „Podle mě záda končí přesně tady!", odvětil naprosto v klidu a prsty, kterými mírně zatlačil na můj otvor, naznačil, kde přesně. „Aaach...", zavzdychal jsem a Tae se spokojeně uchechtl. „Mám přestat a nebo pokračovat?", zašeptal se rty opět přitisklými na mé ucho, zatím co prsty nepřestával dráždit intimní část mého těla. 

Nedokázal jsem odpovědět. Jen jsem potichu zasténal, když jeden prst vklouzl do mého nitra a tygřík zalapal po dechu. Možná to bylo nedopatřením, možná schválně... neměl jsem sílu to řešit a už vůbec mu v tom nějak bránit. Prohnul jsem se v zádech a hlavu si opřel o jeho rameno. „Sakra, Kookie!", vzdychl taky. „Jestli ještě jednou takhle zasténáš, tak za sebe neručím!" Jenže pohnul tím prstem a já jsem dalšímu zasténání nedokázal zabránit. „Varoval jsem tě!", zavrčel Tae a hned na to do mě strčil druhý prst. Zrovna se při tom trefil do onoho magicky vzrušujícího bodu v mém nitru a mně se podlomila kolena. Naštěstí jsem se opíral o jeho tělo, takže jsem to ustál. 

Zasténal jsem však mnohem hlasitěji než před tím a tygřík přidal třetí prst. „Smím pokračovat?", zeptal se chvějícím se hlasem. Bylo poznat, že je opravdu moc nadržený. Nejraději bych řekl, že nesmí, abych se mu pomstil za to jeho umývání zad, ale nešlo to. „Mu... musíš!", vydechl jsem vzrušeně a Tae mě plácl přes zadek. „Tak na mě vyšpul ten svůj nádherný zadeček, miláčku!", požádal mě a já mu nedočkavě vyhověl. Zapřel jsem se dlaněmi o stěnu sprchového koutu a vystrčil na něho zadek, zatím co jeho prsty setrvávaly v mém nitru. 

Jako by neexistoval žádný stud. Byl jsem vzrušený až k zbláznění! „Jsi úžasný, miláčku!", vydechl tygřík a volnou rukou pohladil má záda. „Jsi tak nádherný!" Dlaní pak sklouzl na mé břicho a trochu si mě přidržel. Když přidal i čtvrtý prst a začal se všemi pohybovat, aniž by minul to místo v mém nitru, měl jsem pocit, že vidím hvězdy. Zavřel jsem oči a jen naplno vnímal, co se mnou miláček dělá. 

Měl jsem pocit, že trhnu rekord ve vzdychání, k tygříkově nemalé radosti. 

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top