Jung-Kook

Už oblečený jsem přišel do kuchyně, kde seděl Tae-Hyungie za stolem se zářivým úsměvem na tváři. Hned vyskočil, odsunul mi židli a pak ji zase i se mnou přisunul zpět, aniž by opomněl vlepit pusínku do mých stále vlhkých vlasů. „Krásně voníš!", zašeptal mi do ucha. Ještě aby ne, když jsem si své zpocené vlasy důkladně vydrhl svým oblíbeným vanilkovým šampónem! „Děkuji!", vydechl jsem radostně. Hned jsem si ho přitáhl za krk, abych mohl políbit jeho rty. „Miláčku!", napomenul mě s nemizejícím úsměvem. „Ty palačinky jsem už ohřál, takže papej, než zase vystydnou!" 

Až teď jsem si všiml, že na stole přede mnou leží talíř s hromádkou palačinek, bohatě pokapaných javorovým sirupem a navíc ozdobených šlehačkou. Javorový sirup! Píchlo mě u srdce, když mi hlavou proletěla letmá vzpomínka na strach a bolest, kterou jsem cítil, když jsem myslel, že mě Tae opustil. S odstupem jsem vůbec nechápal, jak jsem tomu mohl byť jen na chvíli uvěřit. „Ještě pořád se tím trápíš?", zeptal se opatrně Tae a já se na něho zmateně podíval. Vzpomněl si snad na totéž? „Jak... jak to myslíš?", podivil jsem se. „Myslím, jestli tě pořád ještě trápí ten sen?!", objasnil s pohledem do mých očí. „O čem se ti vlastně zdálo?" 

„Ach...", mávl jsem nad tím ledabyle rukou s mírně předstíraným úsměvem. „Už je to pryč, nedělej si starosti!" Ten sen mě vážně už netrápil, i když... když mi to teď připomněl, zadek se mi samovolně sevřel. Uvědomil jsem si totiž přetrvávající slabou bolest. Nebylo to nic, co by se nedalo vydržet, ale bohužel se mi díky tomu znovu vybavily pocity, které jsem měl, když mi ten podivný Tae rval tu obrovskou věc do otvoru. Zamrkal jsem a snažil se tu myšlenku zaplašit. Ani na Taeho žárlivost, kterou maskoval nákupem javorového sirupu, jsem už nechtěl myslet. Věřil jsem, že by mi záměrně nikdy neublížil a jeho starostlivý pohled, kterým se na mě nepřestával dívat, mi dával za pravdu. 

„Nechceš mi říct, o čem ten sen byl, že tě tak vyděsil?", zkusil to znovu. „Byl o... o obrovské mrkvi!", odpověděl jsem váhavě, když se nedal jen tak odbýt. „Fakt?", vykulil na mě oči udiveně. „Tak proto ses mě ptal na tu mrkev!", došlo mu. „Hmmm...", pousmál jsem se nervózně. Vážně jsem o tom nechtěl mluvit a ani na to myslet. Raději jsem se pustil do jídla, protože jsem měl opravdu obrovský hlad. Ty palačinky se mi fakt povedly! S javorovým sirupem a se šlehačkou byly ještě mnohem lepší! Cpal jsem do sebe sousto po soustu a nijak jsem neodpovídal na Taeho výmysly o tom, jak mě ta obrovská mrkev chtěla nejspíš sežrat a že mě prý proháněla Seoulskýma ulicema jako nějaká hladová bestie. 

Jen jsem se usmíval a přikyvoval, že tak nějak to opravdu bylo. Pravdu a detaily o svém snu jsem mu rozhodně vykládat nehodlal. Svůj proslov plný fantazie a nesmyslů zakončil miláček malým uchechnutím a pak i on konečně začal jíst své palačinky. Nepřestal však zkoumat mou tvář. „Opravdu jsi už v pohodě?", zeptal se s plnou pusou. Byl hrozně roztomilý, když se zalizoval, jak mu chutnalo, ale současně se strachoval o mé duševní rozpoložení. Neodolal jsem touze vstát a zlíbat šlehačku z jeho smyslných rtů. Obešel jsem stůl a vrhl se na zmateného tygříka. Jeho pusínka byla ještě sladší než obvykle a miláček začal můj polibek nadšeně opětovat. 

Pak si mě přitáhl na klín a sám dravě pokračoval v líbání. „Nejraději bych tě snědl, králíčku!", zašeptal do mých rtů. Hrklo ve mně a už jsem málem vyhrkl, ať mě tak neoslovuje, ale pak jsem si to rozmyslel. Nakonec... realita je realita a noční můra nemá s realitou nic společného! To oslovení je přece roztomilé, proč by mi tak nemohl říkat?! „Já tebe taky, tygříku!", oplatil jsem mu hravě a on s předstíraným zavrčením zlehka skousl můj spodní ret. 

Takhle jsme se líbali tak dlouho, až naše palačinky opravdu vychladly, ale nám to bylo jedno. „Nejraději bych tě znovu pomiloval!", vrněl Tae do mých rtů. „Až jindy, miláčku!", pousmál jsem se. „Nemyslíš, že by to byl na můj čerstvě odpaněný zadek až moc velký zápřah?" V duchu jsem se divil, že jsem byl schopen něco takového říct, ale miláček přikývl, zatím co dlaněmi sklouzl na mé půlky. „Máš pravdu, necháme zadeček odpočívat! Ale...", skousl svůj spodní ret a pak se maličko olízl. „Už se nemůžu dočkat, až zase budu v něm a ty budeš tak krásně vzdychat a sténat vzrušením!", dodal smyslně. 

„Bude... bude to zase tak moc bolet?", uvědomil jsem si stinnější stránku mého vzrušujícího zážitku a zadek se mi znovu sevřel z pocitu strachu. „Koupíme lubrikační gel, takže to bude mnohem lepší!", sliboval Tae. „Ale... pokud jde o bolest... no...", zadíval se na mě lítostivě. „té tak úplně nezabráním, když...", sklouzl pohledem do svého klína. „když jsem tak vyvinutý..." Zadíval se pak do mých očí, zatím co se v těch jeho pořád zrcadlila lítost. „Ach...", vydechl jsem šokovaně a v jeho očích se mihla frustrace. 

„Takže už žádné příště nebude, co?", povzdechl si odevzdaně a jeho pohled zesmutněl. Něžně jsem pohladil jeho tvář a snažil se dodat si odvahu k tomu, co jsem se chystal říct. Bál jsem se té bolesti, ale pokud miláček říká, že to s lubrikačním gelem bude lepší, nezbývalo mi nic jiného, než mu věřit. „Neboj...", špitl jsem potichu. „Příště bude, slibuji!" „Vážně?", vyhrkl šťastně a v očích se mu objevila záře slunce. Bylo to až dojemné, jak po mě touží. „Vážně!", přikývl jsem odhodlaně a on si mě k sobě přitiskl a pevně sevřel. „Nemyslíš si ale, že mi jde jen o sex, že ne?", zeptal se nejistě, když mě znovu uvolnil a zadíval se zkoumavě do mých očí. 

„Nemyslím!", zavrtěl jsem hlavou. „Já po tobě přece taky toužím!" „Miláčku!", vypískl znovu Tae radostně. „Takže... takže se ti to se mnou opravdu líbilo?" „To je slabé slovo!", odvětil jsem s jistotou. „Odletěl jsem do nebe a ještě dál!" Miláček se pousmál nad mým sdělením. Bylo na něm vidět, že ho mé prohlášení moc potěšilo. „Příště poletíš ještě dál, o to se postarám!", sliboval. Jen jsem přikývl a v mých očích se objevila touha. 

Věřil jsem, že je schopen mě poslat až na konec vesmíru a už jsem se na to opravdu těšil. Ale až koupíme ten lubrikační gel a můj zadek se trochu vzpamatuje z prvního zážitku. Tae mě pak ještě jednou políbil aby mě následně sundal ze svého klína. Znovu ohřál palačinky a my jsme už v klidu pojedli. Snědl jsem všechno, co mi nachystal a miláček taky spořádal pořádný kopec palačinek, aniž by zapomněl chválit mé kuchařské umění. 

Bylo mi taaaak moc dobře!