Tae-Hyung

Jung-Kookie mi připadal víc a víc rozkošný, ale taky žádoucí. Nedokázal jsem zaplašit toužebné myšlenky. Chtěl jsem ho líbat a taky svlékat. Chtěl jsem znovu vidět jeho odhalené tělo a dotýkat se ho. Chvíli jsem ho něžně líbal, ale to mou touhu jen umocnilo. Nejradši bych ho pomiloval tady a teď! Jenže na to bylo na lodi až moc lidí. Když jsme šli na jídlo, neodolal jsem a zatáhl ho na toaletu, kde jsem ho prudce přirazil na zeď vedle umývadla. Doufal jsem, že jsem mu při tom nějak neublížil, ale neměl jsem moc čas o tom přemýšlet, protože jsem měl moc práce s líbáním toho úžasného stvoření. Nedokázal jsem se ovládat a líbal jsem ho vášnivě, s veškerou touhou, kterou jsem pociťoval. 

Nebyl to však jen obyčejný chtíč. Mé srdce mi říkalo, že ho opravdu moc miluju! Během krátké doby si ho dokázal získat! Krásně mi můj polibek opětoval, i když sotva dýchal. Musel jsem se však odtáhnout, jinak bych z něho strhal oblečení a ohnul ho přes umývadlo. Vzal bych si ho pěkně zezadu, zatím co bych laskal jeho půlky, obzvlášť tu s tetováním. Jenže tohle bych mu nemohl udělat! Ne tady a ne takhle! „Jdeme jíst...", vydechl jsem rozechvěle, zatím co jsem se snažil dýchat a potlačit své vzrušení. Co to se mnou do háje dělá? Měl jsem pocit, že mi prasknou džíny, zatím co mé srdce nepřestávalo zběsile tlouct. Miluju ho! Nemůžu přece Kookieho ojet na záchodě! 

Přišlo mi vtipné, když si opravdu dal salát. Kookie je vážně rozkošný králíček a já jsem mu to nějak nedopatřením řekl. On mě pak přirovnal k tygříkovi a já jsem se mohl zbláznit smíchy. Lidé mi už řekli různě, ale tygřík? To jsem slyšel poprvé! Už zase jsem však měl ty nemravné myšlenky. Napadlo mě, že bych mu mohl předvést, jak umím kousat. Králíček a tygřík... to bude ještě zajímavé! Snažil jsem se uklidnit a nakonec se mi to naštěstí podařilo. Přesto jsem nedokázal to neviňátko neprovokovat. Chtěl jsem vidět jeho reakci a byla skvělá! Jeho tvářička se zbarvila do nachova, když jsem řekl, že si doma vyzkouším, jak umím kousat. Byl tak sladký!

Banpodaegyo bridge taky nezklamal. Tuhle podívanou jsem už viděl víckrát, ale nikdy mě to neomrzí. Také miláček si pohled na vodní hru užíval opřený na mé hrudi, když jsem si ho tam přitáhl. Měl jsem však pořád nutkavou potřebu ho líbat. Raději jsem pak navrhl, že se půjdeme podívat na kapelu. Myslel jsem si, že se tancem zabavím a že nebudu myslet na jeho sladké rtíky a už vůbec na sex s ním. Jenže jsem se dost zmýlil. Když jsem ho držel ve své náruči, myslel jsem, že umřu touhou. Byl jsem napnutý jako struna, přestože jsem na sobě nedal nic znát. „Uvolni se!", zašeptal jsem do jeho ouška, když jsem viděl jak je nervózní, ale byl to spíš příkaz pro mě.

Snažil jsem se uvolnit, vychutnat si okamžiky jeho blízkosti a nakonec jsem opravdu všechny své touhy pustil z hlavy. Kookie se pohyboval spolu se mnou ladně a jemně, jako kdyby se vznášel na obláčku. Nechal se vést přitulený k mému krku a působil něžně a křehce jako nějaká vzácná květinka. Držel jsem ho jemně za pas a vdechoval jeho jemnou vůni. Vzbuzoval ve mně touhu ho chránit a hýčkat. 

Když potom skončil ploužák a kapela začala hrát v rychlejším tempu, podíval jsem se do králíčkových očí. „Jsi úžasný, miláčku!", řekl jsem něžně. „Miluju tě, Jung-Kookie! Opravdu tě moc miluju!" Kookie dojatě zamrkal a po jeho tváři stekla slza. „Taky...", vydechl rozechvěle, ale nemohl to doříct, protože jsem zavřel oči a znovu s láskou políbil jeho sladké rtíky.

Zbytek plavby proběhl v klidu. Seděli jsme, pili limonádu a drželi se za ruce. Bylo mi s ním hrozně moc dobře. Uvědomil jsem si, že jsem sice s Haniem zažil pěkné chvíle, ale žádná se nevyrovnala těmhle okamžikům s Jung-Kookiem. Už bych nedokázal couvnout z našeho vztahu, ani kdybych chtěl a já jsem rozhodně nechtěl! Byl jsem opravdu šťastný! Možná... možná právě pro tohle jsem měl zachránit miláčkův život. Možná pro tohle mi ho karma poslala do cesty?! Ne proto, abych mu život nakonec vzal, teda... nejen proto... ale hlavně proto, abychom oba mohli prožít úžasnou a krásnou lásku. 

„Jsem unavený...", špitl Kookie, když jsme se už blížili zpět k přístavišti. „a bolí mě hlava." „Už budeme přistávat!", chlácholil jsem ho, zatím co jsem si v duchu škaredě nadával, že jsem sebou nevzal žádné léky. Chovám se jako zamilovaný puberťák a ne jako budoucí lékař, navíc ještě k tomu Kookieho patron. Pořád je nemocný, i když se na to snažím nemyslet. Kookie seděl opřený o mé rameno se zavřenýma očima. Jen jsem ho zlehka políbil na čelo a nechal ho, ať odpočívá. 

Byl jsem rád, když jsme konečně vystoupili z lodi. Vzal jsem miláčka na ruce, aby se chůzí neunavoval ještě víc. On si položil hlavu na mé rameno a obmotal ruce kolem mého krku. Ani se nepokoušel protestovat a celý se na mě natiskl. Spěchal jsem k našemu autu. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát, když ještě během plavby nebyly na nebi skoro žádné mraky, přesto však začalo z ničeho nic pršet. Byl to docela slušný liják a než jsem doklopýtal k autu, byli jsme oba mokří až na kůži. 

Skvělé zakončení našeho úžasného rande...