Jung-Kook

Tae chodil po obýváku a nepřestával se tvářit hrozně vážně. Zrovna jsem se chystal říct, že můžeme klidně zůstat doma, jenže jsem nestihl otevřít pusu. „Mám to!", vyhrkl totiž z ničeho nic nadšeně miláček a já jsem nadskočil úlekem, protože jsem to nečekal. V Taeho tváři se zračilo nadšení, když se na mě usmál. „Obleč se a vyrazíme! Je nejvyšší čas!" „Čas na co?", zeptal jsem se udiveně. Pak mě napadlo, že nejspíš zvolil klasiku, tedy kino a že už brzy začne nějaký film. Nebyl bych proti. 

Tma... něco by se odehrávalo na plátně, ale já bych vnímal jen jeho prsty, propletené s těmi mými. Mohli bychom se i nenápadně líbat. „Čas na naše rande, miláčku!", mrkl na mě. „A kam teda půjdeme?", zajímal jsem se, zatím co mě můj poklad strkal do ložnice, abych si mohl zvolit vhodný outfit. Jenže jaký, když netuším, kam jdeme? Kino byl jen takový odhad, třeba se pletu. „Uvidíš!", pousmál se a sám začal vytahovat ze skříně mé oblečení. Černé džíny, tričko s dlouhým rukávem a černou mikinu. Obyčejné oblečení pro obyčejné příležitosti. Tohle moc nevypadalo na romantické rande, i když... kino přece není divadlo, tam je jedno co má kdo na sobě. 

Poprosil jsem miláčka, ať se nedívá a Tae se naštěstí taktně otočil. Neunikl mi však jeho pobavený pohled, kterým jako by mi říkal, že neví, co to zkouším, když mě už přece nahého viděl. A taky, že mě rozhodně uvidí za jiných okolností, než jen z nutnosti obléct mé tělo do pyžama. Zatím však ne, Tae! Převlékal jsem se ve spěchu. Když jsem pak vzal do ruky džíny, zrudl jsem až na zadku, když jsem si uvědomil co za „skvost" mi tam Moon nechal na památku. Do háje! Úplně jsem to tetování pustil z hlavy. Nechtěl bych, aby to Tae viděl. To bude trapas, jestli spolu budeme někdy spát... 

Nevím, proč mi v hlavě vyskočila představa, jak to děláme zezadu a Tae si mě dobírá pro srdíčko zdobící mou půlku. Dobře, zezadu nikdy! Ještě víc jsem zrudl, když jsem si uvědomil, na co to zase myslím. Jdeme na první rande a já myslím na takovéto prasárničky a přitom jsem ani nechtěl, aby se na mě díval, když jsem se převlékal?! Proč na to myslím zrovna teď? Proč na to vůbec myslím? „Už jsi hotový?", ozval se Tae, zrovna když jsem si přetahoval džíny přes zadek. Sjel pohledem na mé půlky a v očích mu to pobaveně zajiskřilo. 

Do háje, do háje... je možné, že o tom tetování opravdu ví? „Tak pojď už miláčku!", usmál se. „Sluší ti to!", mrkl na mě a já jsem se maličko nervózně pousmál. „Díky!", špitl jsem a on mě za ruku dotáhl až do předsíně, kde jsme se obuli. „Myslím, že bundu si brát nemusíš...", pousmál se Tae. „Pojedeme autem a potom..." „Potom co?", zjišťoval jsem rozechvěle. „Uvidíš!", mrkl na mě. „To už jsi říkal!", zamračil jsem se. Už mě tím opravdu začínal dost štvát. Jen se zasmál a vtiskl mi dětský polibek na rty. „Chceš jít na to rande nebo ne?", zeptal se a pak znovu přitiskl své rty na můj uraženě našpulený spodní ret. „Jasně že chci!", vyhrkl jsem dotčeně. To že se zajímám, kam vlastně jdeme, neznamená, že nechci nikam jít, ne? 

„Dobře...", pousmál se. „Tak přestaň vystrkovat drápky, kotě, nevyptávej se a honem, ať už jsi ve výtahu!", plácl mě po zadku a já celý rudý běžel přivolat výtah. Vážně mi právě řekl kotě? Tae zamkl byt a za chvíli jsme už jeli výtahem do přízemí. Pořád jsem musel myslet na to, co asi má miláček za lubem. Pojedeme autem a potom co? Proč dělá takové tajnosti? Byl jsem opravdu napnutý zvědavostí a ten rošťák se jen pobaveně usmíval. 

„Nečekej něco kdoví jak úžasného, Kookie!", krotil mé nadšení, ale já jsem nesouhlasně zakroutil hlavou. „Pozdě!", pousmál jsem se. „Čekám něco nejúžasnějšího!" „Hmmm...", zatvářil se maličko nejistě a tentokrát jsem já políbil jeho sladké rty. „Už jen to, že jdeme spolu na rande je ta nejúžasnější věc na světě, miláčku!", řekl jsem potichu a on se zářivě usmál. Přitiskl mě pak na stěnu výtahu a začal vášnivě líbat mé rty. 

Nechal jsem jeho jazýček vklouznout do mých úst a polibek jsem mu rozechvěle oplácel, zatím co Tae položil své ruce na můj zadek a zlehka ho stiskl, což mě donutilo sebou maličko cuknout, ale neprotestoval jsem. „Miluju tě, víš to?", zašeptal do mých rtů. „Vím...", zašeptal jsem taky. „Taky tě moc miluju!" To už výtah sjel dolů a my se vydali ruku v ruce k autu, které měl zaparkované opodál. Těšil jsem se jako malý. Už mi bylo docela jedno, kam půjdeme a co budeme dělat. 

Hlavně, že tam budeme spolu!