Rok 2007, Velká Británie, Londýn

  Pět mužů v černém oblečení a kuklách, ve kterých bylo místo jen pro oči, se seskupilo u velké bílé dodávky zaparkované v podchodu nedaleko centrální banky. Každý do ní postupně nasedl a šéf celé akce, vysoký pětadvacetiletý muž s vlnitými vlasy po ramena, rozložil plán na podlahu malého nákladního automobilu a ukázal na jeden z mnoha důležitých bodů.

,,S dodávkou zaparkujeme pod stromama v malý uličce vedle banky. Pinky,'' ukázal na teprve devatenáctiletého kluka s blonďatou kšticí a plachým úsměvem, kterému se Pinky říkalo jen proto, že byl nejmladší a nejméně toho taky uměl. Jeho pravé jméno však bylo Harvey, ale nikdo ho tak pro jeho nezkušenost neoslovoval. ,,Ty půjdeš se mnou, protože sám bys to akorát tak posral jako minule!'' řekl mu přísně jeho nadřízený a blonďáček sklopil pohled ke svým roztřeseným dlaním v černých rukavicích.
,,Douglas a Boyd půjdou zezadu, abychom to měli obhlídnutý z obou stran.'' Ukázal nejprve na snědého muže původem z Pákistánu před sebou a poté na menšího s rozcuchanými prameny a s kuklou vyhrnutou do zkrabatěného čela přemýšlením.

Douglas a Boyd pracovali většinou spolu. Proto jejich druhá jména byla také podobná. Digit, tak se říkalo Douglasovi, protože byl hned po Vůdci nejvyšší hodnosti, a Digitus byla přezdívka pro Boyda, protože jeho schopnosti byly dost podobné těm Douglasovým.
,,Center to bude všechno hlídat zevnitř.'' Tentokrát kývl směrem ke krátkovlasému chlápkovi s několikadenním strništěm a s laptopem na klíně. Center nehrál ani na jednu stranu a nepotrpěl si na nějaké kamarádšofty. Nepřikláněl se ani k Vůdci a ani k Douglasovi, který už dlouhou dobu usiloval o místo hlavy celého spolku

Jeho pravé jméno bylo Logan a s počítačovou technikou dokázal věci, na které se nezmohl ani špičkový ajťák, takže díky němu tak bylo půl práce hotové.

,,Nejdůležitější je, abychom se všichni do deseti minut dostali nahoru na střechu. Tam je vstup do šachty, která vede přímo k trezoru. Heslo, stejně jako kamery a ostatní sračky, odstraní Center. My se jen musíme dostat dovnitř!'' Na všechny se šéf celé operace podíval stylem, že to nehodlá vysvětlovat znovu, a oni v reakci kývli na souhlas. Jediný Douglas ani nemrkl a chladně skenoval Vůdcovy předpřipravené plány.

xxx

   Všech pět mužů mělo představovat jednotlivý prst na ruce.
Palec, nejdůležitější ze všech prstů, byl Velitel, Pán, Vůdce, zkrátka Nejvyšší a hlava skupiny. Jménem mu nikdo nikdy neřekl, protože nikomu taky nebylo ani známé. Nejčastěji jej tedy oslovovali jako Nejvyššího nebo předešlými přezdívkami.
Ukazováček, jinak zvaný Digitum nebo Digit, byl Douglas. Druhá hlava celého spolku a největší hrozba velitele, jehož se neustále snažil svrhnout z vůdčí pozice. K němu patřil prsteníček, jelikož nesl podobný název – Digitus. Ten připadl Boydovi, který se přiživoval na moci Douglase a stál vždy věrně na jeho straně, přestože nebyl jeho nadřízeným.
Prostředníček a střed celé ruky byl Center, skutečným jménem Logan. Ten jen konal své povinnosti a nikomu se nesnažil lézt do zadku. Všechny bral sobě rovnými.
A nakonec malíček, Pinky. Blonďatý ustrašený Harvey, který vzhlížel ke svému Veliteli jako k nikomu jinému ve spolku. Poslouchal ho na slovo a byl mu vděčný za to, že ho vzal kdysi mezi své poručníky, ač mu to změnilo život o sto osmdesát stupňů. Z celého spolku měl Nejvyššího nejradši a byl odhodlaný mu stát po boku za jakékoli situace.

xxx

   Bílá dodávka zastavila vedle tří vysokých topolů na kraji tmavé uličky. Čtyři různě vysoké postavy se rozdělily do dvojic a vyšly svým určeným směrem. Každý měl u sebe dvě pistole, nůž, šperhák, mini vysílačku za uchem a záchytné lano s karabinou. Nejvyšší s Pinkym v závěsu se nenápadně proplížil k jednomu z postranních východů a šperhákem odemkl zámek.

,,Pane, kamery jsou v dolní části vypnuté, horní část právě zablokovávám. Máte necelých dvacet minut, než to kontrola zjistí. Díky bohu má většina personálů pauzu,'' informoval Center poctivě Nejvyššího, a ten si jen pro sebe zamumlal pár tichých slov. Vstoupili s Pinkym do přízemí, kde naštěstí nikdo nebyl, a zamířili k požárnímu schodišti. Společně se proplížili k výtahu, který byl přístupný jen personálu, a proto byl také zaheslovaný. To ale nebyl pro Centra nejmenší problém a bleskově oba do výtahu dostal. Jakmile Nejvyšší zmáčkl poslední patro, Logan výtah zablokoval novým heslem, aby se do něj už nikdo, kromě Pinkyho a Vůdce, nedostal. Neměli moc času a museli vše stihnout v té největší rychlosti, než někdo zjistí, že byl výtah zablokován.

Nejvyšší s Pinkym mezitím dorazili do posledního patra, kam za nimi dorazili i Douglas s Boydem, a společně vystoupali na střechu. Z druhé strany vedl totiž vchod do šachty, kam všichni postupně vlezli, ale ještě než pokračovali v cestě, Center je přerušil.

,,Pozor! Jedna kamera byla odblokovaná a někdo vevnitř už tuší, že tam jste. Kdokoli z vás musí dovnitř do banky a zbytek půjde do trezoru. Jinak je to moc riskantní!'' Nejvyšší zaklel a Douglas se nad kontraproduktivním děním ironicky uchechtl, čímž svého nadřízeného maximálně vytočil.

,,Fajn, potřebujeme z toho udělat přepadovku. Boyd a Douglas vniknou k lidem. Vezmete nějaký prachy, co Vám dají z pokladen. Musíte to tam jistit a nikdo Vám nesmí uniknout. V nejhorším i střílejte. Já s Pinkym půjdu do trezoru a až vám dám vědět, dorazíte za náma. Pak už to bude na minuty.'' Po vyřčených příkazech se opět rozdělili a Douglas s Boydem vtrhli do hlavního sálu. Pákistánec vytáhl samopal a jeho parťák dvě příruční pistole. Všichni lidé v hale si v panice lehli na zem a odhodili na povel své mobilní telefony. Ženy a muži za prosklenými pulty zvedli po Douglasově příkazu ruce nad hlavu. Oba dva členové spolku začali vybírat veškeré peníze z kas a stolků, zatímco byli všichni přítomní vyděšeni k smrti.

Během téhle neplánované akce Vůdce s Pinkym dorazili do trezoru. Center zjistil heslo a Nejvyšší ho do zařízení opatrně naťukal. Železné dveře se s trhnutím otevřely a oběma se vyskytl pohled na zlaté cihly, bankovky a malou vitrínu stojící uprostřed.
Ve vitríně se blyštil jeden z nejdražších diamantů na světě. De beers Centenary. Jednalo se o bílý broušený kámen vážící skoro 55 gramů, jehož hodnota byla odhadována na neuvěřitelných sto milionů dolarů. Byl nalezen v roce 1986 a musel být převezen z Ameriky sem do Anglie. Vůdce se zasekl v pohybu a pokynul Pinkymu, aby začal do tašky skládat všechny zlaté cihly a peníze, zatímco drahý kámen v ohromení skenoval.

,,Douglasi, Boyde, dostavte se okamžitě k nám. Je tu skoro 274 karátů v jednom diamantu!'' sykl Nejvyšší do vysílačky vzrušeně a nato se ozval Centerův podezřívavý hlas.

,,Pane, musí v tom bejt past, není tu k tomu žádné heslo!'' vykřikl varovně.

,,Všechno už musí bejt odkódovaný! Prostě to vezmeme s sebou!'' vložil se do toho nekompromisně Douglas a za chvíli už stál vedle svého šéfa. Byl tou nádherou uchvácen stejně jako on.

Venku se zakrátko ozvaly policejní houkačky. Nespočet řvoucích sirén, které upozorňovaly na přítomnost ochránců zákona, zrychlily každému členovi Pěti prstů tep. Muselo se proto jednat rychle.

Policisté vyvedli všechny lidi zevnitř ven a obklíčili s nabitými zbraněmi celou budovu. Věděli, že už ale mají předem vyhráno. Center totiž na něco při svém plánování zapomněl. Na něco, co by nemělo uniknout žádnému zkušenému zloději, protože právě tímhle byla Velká Británie vyhlášená.
Jakmile se někdo pokusí ukrást diamant, spustí se odpočítávání. Pachatelé mají pět minut na to, aby opustili budovu, protože po tomto časovém intervalu by mělo zařízení vybouchnout. Jakmile už se nikdo ale v budově nenacházel, odpočítávání se zastavilo. Nikdo neměl v plánu zloděje pochopitelně zabít, ale v Anglii se takhle zločiny spáchané ve větších památních budovách řešily jednodušeji, protože to každý viník raději vzdal předem a předstoupil před policejní jednotky.

O tomhle však nejspíš žádný z pěti mužů neměl ani potuchy. A proto, když Nejvyšší otevřel vitrínu a jen letmo se dotkl drahého kamene, trezor se začal uzavírat za hlasitého houkání.
Pinky zpanikařil a zastavil se v pohybu. Center na všechny řval, aby odtamtud okamžitě vypadli, a jen Douglas s Boydem se jako první vzpamatovali a čapli Pinkyho i s taškou plnou zlata a peněz za černou kapuci. Táhli ho ven z pomalu se zavírajících dveří a nebrali ohledy na svého nadřízeného.

4:49

Ten popadl rychle diamant a strčil si ho do kapsy. Jeho poručníci už byli ale ve stejném momentě před trezorem a chystali se banku opustit i se všemi ukradenými penězi. Nejvyšší se jen tak tak dostal ven z tunové železné skříně, avšak v poslední vteřině se mu noha zasekla ve škvíře mezi hranou brány a rámem. Dveře se tak nemohly dovřít a tlačily mu na holý kotník. Sykl bolestí a pohlédl poníženě na Douglase před sebou.

,,Pomoz mi! Prosím!'' Hlas Vůdce zněl naléhavě a prosení u něj rozhodně nebylo zvykem.. Cítil, jak se mu chladný kov zařezává do kůže, a potlačoval v sobě hořké výkřiky, aby před svým poručníkem nepůsobil ještě jako větší slaboch.

4:30

Douglas se ironicky uchechtl, popošel k němu blíže a utlumil si mikrofon, aby jej Center nemohl slyšet.

,,A proč bych měl? Teď mám jedinečnou šanci ujmout se tvojí vůdcovské pozice, kterou sis stejně nikdy nezasloužil!'' Ušklíbl se a s vítězným úsměvem se otočil na patě. Kráčel hrdě směrem pryč a Boyd ho nejistě následoval. Jen Pinky, jehož oba táhli surově za sebou, se statečně dožadoval, aby pánovi pomohli. Šil sebou a snažil se oběma vysmeknout, jenže na to, aby je přemohl, byl bohužel moc slabý.

Douglas se naposledy otočil na svého už bývalého Vůdce, který se vlastními silami snažil těžké dveře oddálit od zakrváceného kotníku, a dodal: ,,Rád jsem tě poznal, Sire.'' Ironie z jeho hlasu přímo čišela a Nejvyššímu se jedovatě zabodla do zad spolu s ostrou kudlou, kterou mu tam Douglas po téhle sehrané scéně vrazil.

4:05

Nejvyšší musel ale jednat a ne se zabývat zradou svých společníků. Měl pouhé čtyři minuty na to, aby utekl jak před zákonem, tak před svou vlastní smrtí. Zatlačil už po několikáté tou nejvíce vynaloženou silou do kovových vrat a povedlo se mu je na chvíli oddálit. Nestihl však nohu dát pryč a jeho výkřik pomalu přehlušil i vytrvalé houkání alarmu.

3:39

Do dodávky zatím naskočili tři zbylí z pětice mužů a Center podezíravě přimhouřil oči, když mu došlo že se nevrátili s Nejvyšším.

,,Kde je Vůdce?'' zeptal se Douglase nedůvěřivě, i když to už předem nejspíš tušil, a dotázaný se ušklíbl.

,,Momentálně se připravuje na pěkně horkou sprchu,'' oznámil mu s jízlivým úsměvem Pákistánec a Center se zamračil. I když na ničí straně nestál, tak měl zatvrzele v povaze nenechat nikoho ve štychu.

,,Děláš si prdel?! Nemůžeme ho tam nechat, je to-,''

,,Už není!'' přerušil ho sebejistým a ostrým hlasem Douglas. ,,Teď jsem šéf já, a pokud nechceš, aby tě chytli poldové, tak nastartuješ to posraný auto a odjedeš pryč! Taky bych ti mohl ustřelit hlavu, kreténe, a nechat si všechny prachy pro sebe!'' pohrozil mu a pro výstrahu vytáhl svou příruční pistoli. Center praštil prudce do volantu, ale na příkaz svého nového nadřízeného nastartoval, aby si nezpůsoboval zbytečné problémy. Pinky se pořád v pevném sevření vrtěl, protože mu Boyd usilovně zacpával pusu a snažil se ho udržet v klidu.

,,Centre, vrať se! On tam umře! A on nesmí umřít!'' vykřikl konečně Pinky, když se z Boydových spárů vysmekl. Logan ho ale ignoroval, aby jemu i sobě nenadělal další komplikace, i když mu v duchu dával za pravdu.

2:41

Nejvyššímu se konečně povedlo dostat nohu pryč. Dopadl na studenou zem a třel si bolavý kotník. Nemohl uvěřit tomu, že ho tam jeho pomstychtivý společník nechal naschvál. Ani Boyd se mu nesnažil pomoct. Jen Pinky. Věrný malý Pinky.

S námahou se zvedl a dokulhal k požárnímu schodišti. Naposledy se ohlédl za trezorem, protože se dveře s duněním přibouchly. Netušil, kolik má ještě času, ale byl přesvědčen, že do výtahu by to už nestihl.

2:30

,,Poručíku! Vevnitř ještě někdo je, i když už jsme viděli odjíždět dodávku s pachateli, za kterou už naši muži vyjeli!'' zakřičel jeden z policistů na muže v koženém kabátě a poručík se zamračil.

,,Vypněte to! Nemůžeme přeci nechat explodovat celou budovu i s člověkem!'' Taky se rozkřičel a okolní přihlížející ani nedutali, aby se dopídili informací o dané události. ,,Všichni pryč! Všichni jděte pryč! Tady nemůžete zůstat!'' hulákal do narůstajícího davu lidí a ti na něj jen chvíli nečinně zírali, než se postupně rozutekli anebo aspoň bezpečně vzdálili.

,,Nejde to, pane! Někdo se naboural do systému a tím automaticky všechno zablokoval,'' oznámil poručíkovi zoufalým hlasem mladý muž v uniformě a jeho nadřízený jej zlostně chytl za límec, i když samotný policista za nic nemohl.

,,Do prdele! Tohle si nemůžeme dovolit! Ta budova je historická a je v ní živej člověk spolu s jedním z nejdražších diamantů na světě! Dělejte něco, sakra!''

1:50

Nikdo tam venku bohužel nic dělat nemohl. Nejvyšší se musel pouze dostat pryč, jinak by za tuhle loupež mohl taky zaplatit životem, a to rozhodně nechtěl, protože v hlavě se mu už nějakou dobu klubala myšlenka, že by po tomhle všem mohl i konečně začít normálně žít.

Kvůli pochroumanému kotníku těžce došlapoval ze schodů a pomalu se blížil k poslednímu patru, když zakopl, a musel se zapřít o zábradlí, aby bolestivý pád vůbec ustál.

1:12

Rozdýchával svoje menší selhání a postupoval dál. Divil se, že mu nikdo nepřišel na pomoc, dokonce ani policisté, aby ho mohli rovnou zatknout. Byl za to vlastně i trochu rád, protože tím měl o starost méně. Sešlapoval opatrně schod po schodu a nezaobíral se časem. Netušil, že to tu za necelou minutu skončí v plamenech.

0:57

0:56

0:55

0:54

Karmínová barva se mu vsakovala do ponožky a zbarvovala se do tmavšího odstínu, což podtrhovalo vážnost jeho zranění.

0:49

0:48

0:47

0:46

,,Kurva!'' vykřikl, když došlápl špatně a v noze mu nepříjemně zaškubalo. Bolest to byla děsná, ale ještě děsnější byl pocit, že by tu mohl taky zhebnout úplně.

0:38

0:37

0:36

0:35

Konečně se dostal na konec schodiště a znaveně se opřel o nejbližší sloup. Nevěděl teď kudy se dostat ven. Rozhlédl se kolem sebe a zvolil první dveře, které se podobaly těm, jimiž se s Pinkym do banky dostali, a spoléhal na svou paměť.

0:28

0:27

0:26

Musel je vyrazit, protože byly zamčené, a díky tomu si namohl loket na pravé ruce. Stiskl víčka těsně k sobě a tenhle menší problém neřešil, protože mnohem závažnější byl všude okolo něj.

0:20

0:19

0:18

Dokulhal k dalším dveřím, které už naštěstí odemčené byly, a ocitl se v prvním poschodí. Tady to už naštěstí dobře znal.

0:15

0:14

Hlavním východem jít nemohl, nejspíš by ho chytli, i když to se mohlo stát prakticky u jakéhokoli únikového východu také. Jenomže teď nebyl čas na rozhodování a on to musel risknout. Zamířil tedy ke dveřím, kterými se do budovy dostal předtím.

0:10

0:09

0:08

0:07

Zaslechl hlasité pípaní, které ho na moment ohlušilo. Věděl moc dobře, co to znamená. Zatáhl za kliku, ale ještě než se dostal ven, ohlédl se v za sebe, aby zjistil, jak je na tom s časem.

0:03

0:02

0:01

0:00

Výkřik. Plameny. Krev. A pach spáleného masa.

Zrození Lesního Netvora.

————————————————————————————————
sledujte mě na instagramu- @hahmattie