Potom, co táta odjel, jsem měla dvě možnosti. Buď zavolat partě, jak si původně táta přál, a strávit víkend s ní, anebo si sbalit svých pár věcí a zůstat u Nejvyššího. Musela jsem se těm dvěma bodům zasmát, protože odpověď jsem znala i tak předem.

Vytáhla jsem ze skříně jednu sportovní tašku přes rameno a naházela do ní několik kousků oblečení. Přidala jsem i deník a notebook, hodila přes sebe mikinu a seběhla dolů do haly. Šla jsem ještě překontrolovat koně, zda jsou v pořádku, i když je táta ještě před odjezdem krmil, a slíbila Glansovi, že se na něj brzy přijdu zase podívat.

Popruh na tašce se mi nepříjemně zařezával do ramene během chůze, ale mně to nevadilo a spokojeně jsem se usmívala, protože jsem věděla, že mě čekají celé dva dny  strávené s Nejvyšším. Bylo mi jedno, co bude potom. Bylo mi vážně fuk, co nastane, až se zase vrátím do stereotypu, až se mě táta bude vyptávat, proč jsem si nepozvala kamarády, a až u našich dveří zase zazvoní policisté, kteří se neustále snažili pátrat po dvou černých psech. Bylo mi to sakra jedno. Teď jsem se prostě jen těšila na toho blázna v masce a černém oblečení.

Prošla jsem mýtinou až k provazu a s úsměvem ho podlezla, jako by to byl nějaký blízký přítel a já měla radost, že ho po dlouhé době zase vidím. Mezi dvěma stromy jsem už zahlédla světlo, které prosvítalo oknem skrze hnědou záclonu. Tašku jsem položila na zem a jako vždy poslušně zaklepala na dveře. Promnula jsem si otlačené rameno od popruhu a zhoupla se na špičkách, protože jsem si aspoň něčím chtěla zkrátit to zdlouhavé čekání.

Rozrazily se dveře s takovou rychlostí, že jsem až leknutím odskočila. Nejvyšší přede mnou stanul ve své hrozivé výšce a rukávy roláku měl vyhrnuté, takže jsem mohla spatřit bledé jizvy, které se mu pnuly po pravém předloktí. Z toho pohledu jsem se celá zachvěla a on si rukávy okamžitě zase stáhl. Mračil se a působil vyčerpaně, jako by několik dní nespal. Těch pár dnů, co jsme se neviděli, bylo nejdelších v mém životě.

,,Maličká,'' vydechl smutně a skoro nevěřícně. Natáhl ke mně ruku a pohladil mě konečky prstů po tváři, aby se ujistil, že jsem to skutečně já, z masa a kostí. ,,Myslel jsem, že mi tě zase vzali,'' zašeptal a pak si mě k sobě na těsno přitáhl. Málem mě rozmačkal svými silnými pažemi a dal do toho gesta tolik citu, že jsem se bála, co dalšího z něj vypadne. Netušila jsem, vlastně by mě nikdy nenapadlo, že právě jemu by na mně mohlo tolik záležet.

,,Co bys řekl na to, kdybys mě teď pár dní měl na krku?'' zamumlala jsem mu do hrudi a on ztuhl, odtáhl se a podíval se na tašku, která ležela opodál. Pak znovu sklopil zrak ke mně a zdálo se, že přemýšlí. ,,Táta odjel na víkend pryč, víš?'' vysvětlila jsem mu dřív, než se stačil dotazovat, a stydlivě pokrčila rameny. ,,Myslela jsem, že bychom mohli být... spolu.'' Poslední slova už jsem šeptala a Nejvyššímu zajiskřilo v očích. Zahlédla jsem vzrušení a dětinskou radost.

,,Jsi srdečně vítána,'' zašeptal tajemně a vzal mě kolem pasu. Do jedné ruky popadl tašku a zdravou nohou za námi zabouchl dveře.

Jakmile mě spatřili Scar s Dolorem, šťastně ke mně přiběhli, aby mě mohli přivítat. Chvíli jsem váhala, protože mi došlo, že přesně tihle psi už zabili několik lidí. Že jazyky, kterými mě tolikrát oblizovali, na sobě nesly stopy lidské krve, a zuby, které jim vykukovaly z tlamy, byly tytéž, které trhaly Odegaarda a ostatní muže na kusy.

,,Děje se něco?'' zeptal se Nejvyšší, když uviděl, že se k nim nehrnu jako vždycky. Zavrtěla jsem hlavou, ale nesehnula jsem se, abych Scara s Dolorem pohladila. A oni čekali poslušně na místě, až si jich konečně všimnu.

,,Ne... jen-,'' zasekla jsem se, protože jsem nevěděla, jak mu to říct. Promiň, Nejvyšší, ale docela se bojím, že mi jeden z tvých psů ukousne ruku, jako to byl schopný udělat jiným lidem, které rozcupoval na několik cárů masa.

,,Oni neubližují těm, který mají rádi. Nikdy by ti neublížili. A buď si jistá, že ani tehdy, kdy bych jim to nakázal,'' promluvil ke mně Nejvyšší chlácholivým tónem, když mu nejspíš došlo, co se mi honí hlavou.

,,Cože?'' vyšlo ze mě s šokem a on v odpovědi přitakal, aby mi svá slova potvrdil.

,,Myslím to vážně, sleduj,'' řekl, a než jsem stačila zareagovat, už poroučel Scarovi a Dolorovi. ,,Roztrhat!'' Ukázal přímo na mě. Chvatně jsem si zakryla pažemi hlavu a srdce mi začalo zběsile tlouct. Nic se však nedělo a já opatrně vykoukla zpoza svých rukou, abych zkontrolovala scénu před sebou.

Scar s Doorem stáli na místě, nehýbali se a dívali se na mě oddanýma psíma očima jako obvykle. Pohlédla jsem na Nejvyššího a neskrývala své překvapení.

,,Jak si věděl tak jistě, že to neudělají?'' zeptala jsem se s malinkou výčitkou v hlase a on se ke mně zase celý natočil, aby se mi mohl dívat do očí.

,,Protože jsem jim nařídil, že všechny tyhle rozkazy na tebe neplatí. Neposlouchají nikoho. Jenom mě a možná trochu tebe, jak jsem si všiml, ale jinak vážně nikoho. Ani Harveyho,'' vysvětlil upřímně a mě to zahřálo u srdce, protože tím plně projevil svou důvěru, kterou do mě vkládal. A já jsem se konečně sehnula a oba psy hladila, dokud si nelehli k mým nohám a nezačali spokojeně mručet.

,,Máš hlad?'' zeptal se Nejvyšší a já vstala a vyhoupla se na pult. Nijak mu to nevadilo, jen si položil ruce vedle mých stehen a uvěznil mě tak mezi svými pažemi.

,,Něco bych si dala,'' odvětila jsem a uculila se, když se ke mně přiblížil. Políbil mě na nos a pak si o mě opřel čelo. Byl horký a hrana jeho masky mě nepříjemně tlačila do jemné kůže na obličeji. I tak jsem nic nenamítala, zvedla jsem ruku a prohrábla mu husté vlasy.

,,Jsem šťastnej, že si tu se mnou,'' přiznal tiše a mně štěstím poskočilo srdce, protože jsem věděla, že slovo šťastný, pro něj má velice silný význam.

,,Jsem šťastná, že tu můžu být,'' opětovala jsem mu a čekala na moment, kdy se konečně dotkne mých rtů, abych pocítila zase to známé vzrušení, které ve mně dokázal zažehnout jen on. Ale Nejvyšší mi jen zblízka hleděl do očí, čelo měl položené na mém a občas sjel pohledem níž. Tentokrát jsem nechtěla být já ta první, kdo vzdálenost mezi námi přeruší.

,,Asi bych měl jít něco uvařit,'' zachraptil tiše, ale neměl se k pohybu. Trpělivě vyčkával stejně jako já.

,,To bys měl,'' přitakala jsem ještě tišeji a přejela mu dlaněmi po svalnatých horních končetinách až nahoru k ramenům.

,,Jdu na to,'' rozhodl se a opravdu se odtáhl. Vzrušující okamžik pominul a já se vydýchávala, protože jsem do té doby zadržovala dech. Nejvyšší se odebral k lednici, natáhl se, aby ji otevřel, pak ruku svěsil zase dolů a jedním rychlým pohybem se ocitl ve stejné pozici jako předtím. ,,To počká,'' utrousil, natiskl se na mě a náruživě mě políbil svými plnými a po krajích zjizvenými rty.
Mé ruce vystřelily k jeho širokému krku a ramenům, po kterých jsem začala pomalu přejíždět. Masírovala jsem mu pevné svaly a on mi velké dlaně položil na stehna. Jel s nimi pomalým tempem výš a já začínala dýchat v nepravidelných intervalech. Všiml si toho a zastavil těsně pod klínem.

,,Omlouvám se,'' řekl tiše a jeho hlas byl zhrublý vzrušením. ,,Nějak se nemůžu ovládat,'' vysvětlil nesměle a já vrtěla hlavou, zatímco jsem mu přejížděla po výrazné čelisti, abych mu naznačila, že mi to vůbec nevadí.

,,Klidně pokračuj,'' šeptla jsem a dodala: ,,Já jen... nikdy jsem se v takové situaci ještě neocitla.'' Sklopila jsem stydlivě hlavu, takže mi jeho vlhké rty přistály na čele. Na tom místě mě zašimralo a já polkla.

,,Neocitla?'' zopakoval to po mně a ucítila jsem, že se jeho prsty na mých stehnech daly zase do pohybu. Zavrtěla jsem hlavou a jemu v zelených duhovkách zažehly plameny. Jemně na mé nohy zatlačil, aby se mohl vklínit mezi ně, a byl mi tak ještě blíž.

,,Nikdy jsem-,''

Dveře se rozrazily, takže jsem to nestihla dopovědět. Nejvyšší zaklel, když do místnosti vpadl Harvey, který si nás měřil šokovaným pohledem.

,,Nechcete mi snad říct, že jste-,''

,,Drž hubu, co tu chceš?'' přerušil ho ostře Nejvyšší a Harvey nad jeho přehnanou reakcí protočil očima. Pak ale zvážněl, střídavě se na nás podíval a vše vysvětlil:

,,Nemůžu se dovolat Ricovi. Už od rána.'' Nejvyšší se ode mě neochotně odtáhl, takže mi najednou byla děsná zima. Zamračila jsem se a seskočila z pultu zpátky na podlahu.

,,Do prdele,'' neodpustil si Nejvyšší. ,,Myslíš...,'' začal váhavě a Harvey se raději zadíval do krbu, aby nemusel čelit přímému pohledu svého přítele.

,,Bojím se toho,'' zareagoval poté tiše a mně strachem naskočila husí kůže.

,,Jestli mu ten sráč něco udělal, tak mu tentokrát uříznu celou ruku!'' ucedil Nejvyšší rozčileně a silou praštil do krbové římsy, ke které mezitím došel. Odloupl se malý kousek a spadl na zem. Všimla jsem si, že už na jedné straně byla stopa po podobném útoku.

,,Nejvyšší, možná zbytečně plašíme. Rico by Vás nikdy nepráskl a navíc by Douglas nikdy nebyl schopnej ho najít!'' Harvey se ho snažil uklidnit, ale Nejvyšší byl pořád celý napnutý a vztek s ním lomcoval.

,,Budeme muset doufat,'' zašeptal. ,,Ještě něco?'' Podíval se na něj s otázkou v očích a naznačil mu tím, že tady teď trochu zaclání. Harvey to naštěstí pochopil, zvedl ruce v obraně do míry svého obličeje a s tichým rozloučením zase odešel.

Stydlivě jsem zvedla oči k Nejvyššímu, který stál pořád u poničené římsy a třel si odřené kloubky na rukou. Starostlivě jsem k němu došla a nateklá místa s popraskanou kůží, po které se ještě pnuly jizvy, jsem něžně pohladila.

,,Bolí to?'' zeptala jsem se ho jemně a on zavrtěl hlavou a pousmál se. Vždycky, když jsem mu takovou, nebo podobnou, otázku položila, zatvářil se stylem, kterým mi jasně naznačoval, že bolest z předešlých let byla tisíckrát větší. Políbila jsem ho na hřbet ruky a pak na jeden nehezký zarudlý kloub a on se trhaně nadechl.

,,Co mi to pořád děláš, Maličká?'' zeptal se skoro zoufalým tónem a já pokrčila rameny.

,,To mi řekni spíš ty, Nejvyšší,'' opětovala jsem mu stejným stylem a on na moment přivřel víčka, která se mu párkrát zachvěla. Když pak oči opět otevřel, měl v nich stejné nedočkavé plameny rozrušení jako předtím.

,,Tak rád bych-,'' nedořekl to a mávl nad tím rukou. Zvědavě jsem naklonila hlavu do strany, ale on to i tak nedopověděl a šel do kuchyně připravovat jídlo. Byla jsem moc velký srab na to, abych po něm žádala pokračování.

Namazal nám bagety nějakou zeleninovou pomazánkou a navrch naskládal plátky šunky. Sedla jsem si do tureckého sedu ke krbu a dala se do jídla. Scar s Dolorem hladově natahovali čumáky, ale Nejvyšší je okřikl a oni přestali. Naplnil jim misky psím žrádlem, aby jim to snad nebylo líto, a pak si sedl do svého křesla. Bylo ticho, které narušovalo jen občasné psí mlasknutí, nebo zapraskání v krbu.

,,Bude ti osmnáct,'' poznamenal Nejvyšší a já kývla. ,,Seš tak strašně mladá,'' řekl si spíš sám pro sebe, ale já se toho chytla, protože jsem věděla, kam tím jako pokaždé míří.

,,Nezáleží na tom, kolik mi přeci je. Záleží na tom, co sama chci,'' přesvědčovala jsem ho, protože jsem věděla, že ho náš věkový rozdíl trápí. Tolik mě mrzelo, že to bral jako překážku.

,,Jednou se neudržím, Maličká. Neudržím se, zajde to mezi námi dál a ty toho pak můžeš litovat, chápeš? Jsi tak netknutá, mladá, něžná, jednoduše krásná.'' Odložil prázdný talíř a levou stranu tváře si schoval do dlaně, všimla jsem si, že si dal dobrý pozor, aby nezavadil o masku.

,,Já ale nechci, aby ses držel zpátky,'' pípla jsem. Došla k němu a chytla ho za zápěstí, abych mu mohla nahlédnout do obličeje. Tvářil se nevěřícně a já si k němu sedla na klín a přitulila se.

,,Víš, co po mně žádáš?'' zachraptil a já se zavřenýma očima zašeptala, že vím.

Obmotal okolo mě paže a dlouho mě objímal. Cítila jsem, jak je celý ztuhlý a jak má zatnuté všechny svaly na zádech i rukou. Ještě víc jsem se k němu natiskla a hladila ho po zahalené hrudi, dokud se konečně neuvolnil. Začala jsem oddechovat pomaleji, ale ještě než jsem úplně usnula, zaslechla jsem, jak říká:

,,Nikdy jsem se s nikým necítil tak jako s tebou. A myslím, že mi na nikom nikdy ani tolik nezáleželo.''