,,Proč mě neposloucháš, holčičko? On je špatný, moc špatný,'' šeptala mi mamka třesoucím se hlasem do ucha.

,,Není, možná byl, ale už není. Líbí se mi,'' bráním Nejvyššího zpupně a zaryju si nehty silně do dlaní, abych se ovládala.

,,Nezklam mě, Lydie. Nechci být z tebe zklamaná...''

Probudím se a okamžitě se v šoku posadím na posteli. Tváře mi hoří a srdce nahlas tluče. Jsem zadýchaná a v hlavě si přehrávám slova, která mi mamka ve snu nejmíň stokrát opakovala, než jsem se probudila. Je mi divně a nevolno. Jdu si proto do kuchyně pro sklenici vody a snažím se samu sebe uklidnit. Cítím se provinile za to, že jsem včera byla s Nejvyšším, i když bych nejspíš neměla.

Není přece možné, že by to mamka všechno viděla... A pokud ano, nestavěla by se k tomu tak negativně. Nebo snad jo?

Asi bude nejlepší se teď Nejvyššímu chvíli vyhýbat. Nebylo úplně vhodné se s ním líbat, když je o tolik starší a když jeho dosavadní činy smrdí kriminálem. Zaměřím se teď chvíli na svoje nové přátele a na své blížící se narozeniny. Už 20. srpna mi bude totiž osmnáct, což znamená, že se tady v Norsku stanu plnoletou a spoustu věcí se v mém životě změní.

Vrátila jsem se do pokoje a sedla si na postel. Ten divný sen mě natolik rozrušil, že se mi najednou vůbec nechtělo spát, a tak jsem se natáhla pro notebook, aby mi svítící displej unavil oči.

xxx

,,Lydie, vstávej!'' Zaslechla jsem tátův hlas odněkud z dálky a po pár minutách konečně unaveně rozlepila víčka. Dřepěl u mé postele a byl oblečený ve vyžehlené košili a odrbaných džínách.

,,Kam jdeš?'' zamumlala jsem zmateně a promnula si ospalé oči.

,,Do nové práce,'' odvětil a pohlédl na hodinky na svém chlupatém zápěstí. ,,Vrátím se večer. Půjdeš dneska někam?'' Posadila jsem se a kývla na souhlas.

,,Jo, Arthur mě pozval s kamarády někam do sousedního města.'' Zívla jsem a doufala, že mě pustí bez nudného kázání a varování.

,,Dobře, ale nikam sama. Ať tě ten Ken odveze pak i domů.'' Políbil mě na čelo a rozloučil se se mnou, zatímco jsem se já hihňala jeho přezdívce pro Arthura. Příjemně mě překvapilo, že včerejšek už nijak nerozmazával.

Nasnídala jsem se a zamířila za Glansem do stáje. Ten v boxu přešlapoval na místě, a když mě zpozoroval, nadšeně zařehtal, protože věděl, že ho zase vezmu po delší době na projížďku.

Vyhoupla jsem se na jeho osedlaný hřbet a pohladila jej po stříbrné hřívě, která mu v pramenech stékala z mohutného krku. Byl celý nedočkavý a cítila jsem, jak se mu zatínají svaly na krku i zádech.

Jakmile jsem s ním docválala na louku, můj pohled automaticky směřoval k lesu, ale ihned jsem hlavu zase odvrátila, abych zabránila narůstající touze jít se za Nejvyšším podívat. Chtěla jsem alespoň pro jednou dodržet mámin slib.

Pobídla jsem Glanse ke klusu, ale tenhle chod mi byl nejméně pohodlný, a tak jsem okamžitě přešla do cvalu. Proháněli jsme se společně po loukách a polích a občas zmírnili nebo navýšili tempo. Když už se mi zdál dost uhnaný, vrátila jsem se s ním zpátky domů.

Projížďky byly mou vášní. Milovala jsem je, protože jsem při nich nemyslela na momentální starosti a vlastně na nic, co by mě stresovalo. Když mamka umírala, jezdila jsem pořád, abych unikla realitě, ve které jsem ztrácela svého milovaného rodiče. Utíkala jsem tak od problémů, ke kterým jsem se chtě nechtě i tak musela později vrátit. Ale na pár okamžiků tu nebyly a to mi k ulehčení toho hrozného období stačilo. Líbilo se mi to. Utíkat.

Osušila jsem Glanse a dala mu po náročné projížďce pořádně najíst. Vypadal spokojeně a utahaně, k čemuž jsem cílila, takže jsem se pro jednou mohla za něco pochválit. V kapse mi zazvonil mobil, a tak jsem Glanse nechala o samotě a hovor zvedla. Volalo mi neznámé číslo a já si tipla, že se bude asi jednat o Arthura.

,,Halo?'' oslovila jsem člověka na druhé straně, který si tiše odkašlal.

,,Ahoj, Lydie. Zvládneš se připravit tak do půl hodiny? Vyzvednu tě a můžeme vyrazit,'' ozval se hned nato Arthur a mé rty se zformovaly do slabého úsměvu.

,,Takže za pětačtyřicet minut, je mi to jasné,'' poškádlím ho se smíchem. ,,Budu připravená.'' I když ho nevidím, poznám, že zvedl koutky nahoru, ještě než stačil zareagovat.

,,Super, tak zatím.''

Nijak moc jsem se nefintila, ale z projížďky jsem měla nevzhledně rozcuchané vlasy se zamotanými prameny a úplně rudé tváře, čili jsem zbylý čas věnovala rozčesávání chuchvalců a oplachování obličeje. Nakonec jsem si vlasy svázala do ledabylého drdolu, což se později ukázalo jako geniální nápad.

O třicet čtyři minut později zazvonil zvonek u dveří a já se skoro podivila, že je tu Arthur tak brzo. Otevřela jsem mu s úsměvem a prohlédla si vysokého blondýna před sebou. Na sluníčku se mu vlasy leskly a zpod bílého trička mu vykukovala snědá pokožka. Byl úplným opakem Nejvyššího.

Zamkla jsem za sebou a následovala ho k autu. Jakmile nastartoval, rozezněla se hlasitá hudba a oba jsme propadli svým myšlenkám.

xxx

Zuřil. Nadával si. Mlátil do zdi, dokud nespadl jeden z obrazů, a v duchu na sebe křičel: Cos to udělal, ty hajzle? Cos to udělal?! Ona už se nesmí vrátit! Viděla moc. Zničíš ji, zrůdo! Zničíš ji!

Ale když ji líbal, byl zase normálním člověkem. Byl zase ten přitažlivý chlap s bezchybnou tváří a zdravou nohou. Ten, který oslnil každou ženu. Vždyť mu tolik děvek prošlo postelí. Tolik bohatých paniček i slečen. Všechny mu zobaly z ruky. Chtěly ho.

Pak mu ale požár vzal půl ksichtu a začaly se ho bát. Harvey mu sice sehnal spoustu hezkých holek i ženských za dobu, co tu žil, ale už to nebylo jako dřív. Neustále se musel zahalovat a neměl z toho ten správný požitek. Tak s tím před roky skončil. Nemělo to totiž cenu.

Mohl udělat cokoli... Cokoli jiného, než že tu malou holku políbit, ale posral to. Nevěděl, proč ho napadla taková hovadina, ale v tu chvíli to nešlo ovlivnit. A Maličká se nebránila...

Jenomže kdyby to jeden z nich udělal nedej bože znovu, věděl, že by nemohl přestat. Chtěl by víc.

Byla tak nevinná a malá a krásná a on byl zkažený, nechutný, zlý a krutý... Nemohl jí dovolit, aby se s ním dál stýkala, protože už to zašlo moc daleko.

Netvor. To k němu patřilo.

Šel do koupelny, aby se podíval do jediného zrcadla, které tu v chatce měl. Vypadal pořád stejně, jen mu přibylo pár vrásek a vyrostly mu o kus vlasy. Maska zakrývala vše, pouze okolo pravého oka byla vidět tmavší zarudlá místa. Sundával si ji jen na noc, když měl jistotu, že tu nikdo kromě něj a psů není. Normálně se na sebe do zrcadla nedíval, ale znal tu tvář dokonale. Zatáhl za tenkou gumičku a maska mu zůstala v dlaních. Nic se nezměnilo. Nebyl hezčí a ani šerednější. Stále to byla jen zrůdná tvář.

Kdyby ho takhle viděla Maličká, do konce života by nespala. Stačilo, že jej tak jednou viděl Harvey, a až doteď si dával dobrý pozor, aby vešel do místnosti ve správný moment, kdy se zrovna nepřevlíkal. Co by teprve pak dělala ona?

Utekla by. Byl o tom přesvědčený. A on chtěl, aby odešla s tím, že se jí nehnusí, i když by to znamenalo vzdát se jí tak brzy.

Zase si masku nasadil zpátky a šel si sednout ke krbu. Zapálil si doutník a podrbal Scara na hlavě. Dolor se rozvaloval u jeho nohou a tiše oddechoval.

Tohle byl jeho život.

Život zločince a stvůry.

Život, který si bohužel zasloužil.

xxx

   Vůbec jsem netušila, že to tu v Norsku tak žije. Stačí na chvíli opustit zapadákov a ocitnete se v druhém Las Vegas. Ian, Daniell, Hannah, Ida, Camilla i Erik stáli před vchodem do nějakého rušného klubu a mávali na nás. S Arthurem jsme k nim společně došli a já je jednotlivě pozdravila. Camilla na mě beze slov kývla a netvářila se zrovna přátelsky. Na její chování jsem si musela začít zvykat, pokud jsem si ostatní chtěla udržet nablízku.

,,Takže, teď se jdem všichni pořádně vožrat a pak pudem na trať, okay?'' zvolal rozhodně Erik a všichni, kromě mě a Camilly, křikli vesele na souhlas. Nestačila jsem ani nic namítat a už mě táhli dovnitř klubu. Ta gorila u vstupu na mě koukala dost nedůvěřivě, ale Arthur na ni mávl rukou a mohla jsem jít pohotově dál.

Uvnitř blikalo spousty světel a u stropu se držel oblak dýmu. Všude se mačkala spousta těl a páchlo to tu cigaretami a alkoholem. Následovala jsem všechny k prosklenému boxu, kam jsme se postupně každý nasoukali, a odkašlala si, protože jsem omylem vdechla dráždivý tabákový kouř do plic. Pasivní kouření jsem nesnášela. Člověk je ohrožen na životě úplně zbytečně a vinou druhých. Na něco takového doplatila nejspíš právě máma.

,,Tak co si dáte k pití?'' zeptal se Arthur a svůj pohled zaměřil především na mě.

,,Minerálku,'' odpověděla jsem honem a všichni přítomní na mě vytřeštili oči.

,,To tu snad ani nemaj,'' reagoval Erik udiveně a podrbal se na fialové hlavě, zatímco si prohlížel nápojový lístek.

,,Musíš se opít, aby byla pak na kolejích sranda,'' radila mi Hannah a Ida vehementně přikyvovala, jako by mi to snad mělo pomoct k přesvědčení.

,,Na kolejích?'' nechápala jsem.

,,Nech se překvapit,'' mrkl na mě Arthur a hvízdl na jednu z číšnic. ,,Hej, Jasmine, pojď sem!'' zavolal na mladou ženu v obtáhlém kostýmku a ona protočila očima. Když jsem si ji ale prohlédla zblízka, usmívala se.

,,Tak co to bude dneska?'' Vytáhla z kapsy malý zápisníček a pohlédla na Arthura skrz dlouhé namalované řasy. Byla o pár let starší než my, ale i tak jsem poznala, že se jí Arthur navzdory věkovému rozdílu líbí.

,,Osmkrát vodku s limetkou,'' rozhodl za nás za všechny a já se po jeho objednávce zamračila.

,,Ta mrňavá je už plnoletá?'' zeptala se pochybovačně číšnice a celou si mě prohlédla. Nepříjemně jsem se zavrtěla a ona se ušklíbla.

,,Jo, zrovna nedávno se zařadila mezi osmnáctky,'' odpověděl úplně klidně lží Arthur. ,,Tak jdi, Jasmine. Máme žízeň,'' popohnal ji a ona ho s očima v sloup poslechla. Sjela mě ještě jednou pochybným pohledem a pak odkráčela na vysokých podpatcích.

,,Já nepiju, už jsem ti to říkala,'' upozornila jsem Arthura trochu naštvaně a přísně vytáhla obočí nahoru.

,,Ale no tak, Lydie. Seš mladá. Užívej si života. Patříš teď mezi nás!'' Ukázal rukou na okolní kroužek a parta se na mě usmála. Kromě Camilly, ta se nehezky ušklíbla.

,,Fajn,'' povzdechla jsem si, ale radost jsem z toho moc neměla, protože jsem se bála, že jako opilá své chování neovlivním.

,,A uvolni se,'' mrkl na mě a opřel si paži o opěradlo sedačky za mnou. Poslechla jsem ho a povolila svaly, které jsem měla doteď zatnuté.

,,Lydie?'' oslovil mě Ian. ,,Jaká je Kalifornie?'' zeptal se a já byla za jeho otázku ráda, protože to bylo téma, při kterém jsem se mohla doopravdy uvolnit.

,,Krásná. Horká, ale krásná. Všude je spoustu vinné révy, ale snadno se dostanete i do města,'' řekla jsem a vzpomněla si na svůj minulý domov. Tam jsem žila úplně jinak a oproti Norsku to byla v podstatě nuda.

,,To zní dobře. Líp než ten zapadákov, ve kterým žijem od dětství my,'' zareagoval na mou odpověď Erik a já pokrčila rameny, protože jsem s ním tak úplně nesouhlasila.

,,Mělo to i svoje chyby. Tady se mi líbí možná víc,'' přiznala jsem zamyšleně.

Nikdo už mi na to nic neřekl, protože se Jasmine vrátila s osmi skleničkami a položila je před nás na stůl. Zdálo se mi, že má ještě větší výstřih než předtím a zvýrazněné rty. Arthur si toho však nevšiml a jen pozvedl svou vodku směrem k nám.

,,Na Lydii!'' řekl k mému překvapení a ostatní se k němu přidali. I Camilla vyslovila mé jméno a nezatvářila se nijak znechuceně. Usmála jsem se a s odporem do sebe ten nápoj hodila. Pálilo mě z toho v krku a brněl mě pak jazyk.

Za večer jsem do sebe ještě dostala tři skleničky něčeho podobného, a i když toho nebylo moc, tak jsem se stejně opila, protože alkohol jsem pila jen výjimečně a ve velmi malém množství.

,,A co teď?'' zakřičela jsem Arthurovi do ucha, aby mě přes hlasitou hudbu slyšel. Musela jsem se furt přihlouple usmívat a cítila jsem se uvolněnější. Bavilo mě to.

,,Teď jdem na trať!'' zavelel a popadl mě za ruku. Ostatní nás se smíchem následovali a zpívali si mně neznámé norské písně. Vypili toho mnohem víc, ale i tak se mi zdáli být o něco střízlivější. Nejvíc v pohodě byl Ian. Ten pil podobně jako já, ale alkohol zvládal odbourávat rozhodně lépe.

Došli jsme na železniční most a stoupli si ke kraji. Arthur předstoupil před nás a rozmáchl rukama, aby chytil rovnováhu, protože se pěkně potácel.

,,Všichni víme, o co jde, ale Lydie je tu nová, takže jí to vysvětlíme,'' motal se mu jazyk, ale přišlo mi to akorát tak vtipné, takže jsem se s ostatními smála. ,,Vždycky když se takhle zbouráme, tak pak stojíme na kolejích a čekáme na vlak. Mezitím si každej vymejšlí svoje přání, který vysloví těsně předtím, než vlaku uhne. Pravidlo je jasný, vydržet co nejdýl,'' vysvětlil a já se všechny informace snažila co nejlépe vstřebat.

,,A není to trochu nebezpečný?'' Zachytila jsem se zábradlí za mnou a nebyla si úplně jistá, jestli chci tuhle bláznivinu podstupovat.

,,Jo, ale o tom to je.'' Lišácký se usmál a já mu úsměv váhavě oplatila.

Všichni jsme se seřadili do řady za sebou a já si stoupla na úplný konec. Arthur zepředu něco křičel, ale neposlouchala jsem ho, protože jsem si zatím promýšlela své přání. Nic mě ale nenapadalo a až teprve teď jsem si uvědomila, co to tu dělám. Vždyť já tu riskuju vlastní život kvůli hloupé zábavě. Zavrtěla jsem hlavou nad svou upjatostí. Přišla jsem se bavit, ne strachovat.

Vlak se přibližoval. Ozářila nás dvě kuželovitá světla a zvuky, které stroj vydával, nám ohlušily bubínky. Stroj se řítil plnou rychlostí na Arthura, a když byl jen několik metrů od něj, Arthur zaječel:

,,Chci žít v Americe a mít zasranou vilu s bazénem!'' Uskočil těsně předtím, než ho stačil vlak srazit.

,,Chci žít život pracháče, co má na každým prstě jednu krásnou kočku!'' pokračoval Erik a seskočil elegantně s kolejí. Oba dva se vydali pomalu směrem ke mně, zatímco vlak s pískáním jel přímo k Hannah.

,,Chci, aby mi mamka dovolila odjet s Idou do New Yorku!'' ječela i ona a dopadla těsně vedle kluků. Hned se ale ohlédla, aby mohla zkontrolovat svou nejlepší kamarádku.

,,Chci odjet s Hannah a postavit se její mámě!'' Ida se se smíchem svalila s Hannah na zem.

,,Chci odsud vypadnout a dělat věci, co mě baví!'' křičela z plných plic Camilla a skoro se o vlak otřela bokem. Nic se jí ale nestalo a rozesmála se, jakmile dopadla k ostatním.

,,Chci, aby na mě mamka byla alespoň jednou pyšná!'' vřískl nahlas kupodivu i Daniell, který byl jindy tichý a skoro jsem pochybovala, že umí souvisle mluvit. Také to bezpečně stihl a mně se za každou zdravou osobu ulevilo, ač jsem je sotva znala.

,,Chci mít holku, co mě bude milovat stejně jako já ji!'' zavolal směrem k nebi Ian a odskočil.

Teď to bylo na mně. Vlak se nebezpečně blížil, ale já stále nevěděla co říct. Šlo tu o vteřiny a každé zaváhání mi bralo šanci na to dostat se z kolejí pryč. Ale pak jsem prostě křičela, protože jsem věděla, že jestli neuskočím, můj život skončí na trati.

,,Chci o něm vědět úplně všechno!'' Vlak prosvištěl kolem mě a já zakopla. Něčí ruce mě ale zachytily dřív, než jsem stačila dopadnout na tvrdou zem.

,,O kom?'' ptala se mě hned zvědavě Hannah - nebo Ida, nevím - ale já jí neodpověděla. Tohle bylo moje malé tajemství.