Ráno jsem koukala hrozně dlouhou dobu do stropu a přemýšlela nad kapitolou, kterou Nejvyšší vtiskl do svého deníku. Jak zachránil nebohou fenku a jak něžně se k ní zachoval. Nepochybovala jsem o tom, že je to výjimečný člověk, ale pořád tu byly ty zásadní věci, které provedl, a za něž by ho moje mamka okamžitě odsoudila.

Musela jsem i přesto znovu za Nejvyšším. Táta ještě spal, takže jsem ho odbyla jako vždy vzkazem na lednici, že se jdu projet na Glansovi a do odpoledne se vrátím.
Glans byl nadšený, když mě zase uviděl, protože to znamenalo, že ho po delší době opět provětrám. Na dlaň jsem mu dala nakrájená jablka a hladila ho po hebkém čumáku, zatímco je spokojeně přežvykoval.

Cestu k Nejvyššímu si už zafixoval, a proto tím směrem uháněl, aniž bych mu pokynula, kam má jet. Přeskakoval každý pařez, aby ze sebe vybil, co nejvíce přebytečné energie, a tak jsem s ním ještě chvíli jezdila po lese, než jsme dojeli na mýtinu a odtamtud doklusali k chatě.

Nechala jsem Glanse přivázaného  ke stromu s pár jablky a zaklepala na dveře, za nimiž se ozvalo psí kňučení. Jedna z dog si stoupla na zadní a tlapkami se jí povedlo dveře otevřít. Překvapeně jsem pohlédla na černého psa před sebou, který mě ihned začal vesele vítat.

,,Ty jsi Scar nebo Dolor, co?'' ptala jsem se s hraným šišláním, protože jsem si stále ještě nedokázala zapamatovat, kdo je z nich kdo. Zdáli se mi naprosto identičtí.

,,Dolor, podle větší náprsenky,'' ozvalo se z rohu místnosti tiše a já si všimla Nejvyššího sedícího na zemi, jak v ruce třímá skleničku s rezatou tekutinou a s lesklýma očima zírá na obsah nádobky. Vyslala jsem k němu nechápavý pohled a pak shlédla i na Scara u jeho nohou, který pečlivě hlídal každý Nejvyššího pohyb. Pomalu jsem se zvedla a došla k nim.

Svou pochroumanou nohu měl nataženou před sebou a o druhou se loktem opíral. Oči měl zarudlé, plné popraskaných žilek a na čele dokonce zaschlou krev. Honem jsem si k němu klekla, opřela si ruce o jeho pravé koleno a starostlivě si ránu prohlížela.

,,Co se ti stalo? Proč tu sedíš?'' ptala jsem se vyděšeně a on se líně napil z ohmatané skleničky. Pak ji položil na malý stolek vedle sebe a dlouze vydechl, až mi odér alkoholu narazil do nosu.

,,Upadl jsem a pak už se mi nějak nechtělo vstávat,'' odpověděl a hrdelně se tomu zasmál, jako by to byl bůh ví jak povedený vtip. Otevřela jsem překvapením ústa a poté je okamžitě zaklapla, když jsem si uvědomila, co se s ním děje.

,,Ty jsi opilý,'' podotkla jsem nevěřícně a on se zašklebil.

,,Nejsem,'' protestoval jako malé dítě, ale v hlase to bylo znatelné. Muž, který zvládal odbourávat alkohol lépe než kdokoli, koho jsem znala, to teď s pitím pěkně přehnal.

,,Pane bože, Nejvyšší!'' Protočila jsem očima a zamířila do koupelny, abych našla lékárničku.

,,Nechoď! Chci si povídat!'' zavolal za mnou protestně a zněl jako ožralý puberťák. Nechtěně jsem se tomu zasmála, a jakmile to zaslechl, zasmál se taky. Úplně jiným smíchem, než jsem měla tu možnost u něj zatím poznat, jelikož to nedělal vůbec často.

Došla jsem k němu a zase si klekla na zem. Opatrně jsem nanesla na gázu desinfekci a začala mu ránu čistit. Bez ostychu na mě zíral a sjížděl zarudlýma očima od mého obličeje až ke klínu. Zčervenala jsem a předstírala, že ho nevidím.

,,Neštípe to?'' zeptala jsem se lítostivě, ale věděla jsem, že tohle je ta nejmenší bolest, kterou kdy cítil, v porovnání s tím, co si už prožil.

,,Ne,'' šeptl s malým úsměvem a stále mě sledoval.

Zakrvácenou gázu jsem hodila do koše a ránu mu opatrně zalepila, aby se mu do ní nic nedostalo. Pak jsem uklidila lékárničku a dala psům najíst, protože neustále čmuchali po něčem v kuchyni a Nejvyšší jim nejspíš nažrat ještě nedal.

,,Proč ses opil, Nejvyšší?'' zeptala jsem se ho káravě, když už jsem zase seděla na zemi. Pokrčil rameny a chtěl se znovu natáhnout po skleničce s jeho oblíbenou whisky, ale já mu ji v tu ránu vytrhla z ruky. ,,Už to stačilo!'' řekla jsem přísně a on se zamračil. Byla jsem ráda, že nepatří mezi ty, co jsou v opilosti agresivní.

,,Myslel jsem, že už tě neuvidím. Že mě chytnou,'' mumlal si spíš pro sebe a já se snažila pochytat každé slůvko, i když to bylo obtížné, jak se mu lámal jazyk.

,,Lhala jsem jim. Neví o tobě,'' utěšovala jsem ho a on nahmatal mou ruku. Schoval ji do té své velké a jemně ji stiskl.

,,Už jsem se připravoval na útěk. Chtěl jsem se spojit s Ricem. Ale pak jsem si uvědomil, že bych tě už nikdy neviděl. Takže jsem zůstal, abych ten tvůj krásnej úsměv, ty tvoje krásný modrý oči a nádherný mladý tělo viděl znovu. A ty seš tady. Lhala si kvůli mně. Maličká, proč si lhala? Mohla si mě udat a tvůj život by byl stejnej jako ostatních.'' Upřeně mi při celé té své těžko srozumitelné řeči hleděl do očí a drtil mi ruku svými silnými prsty. Já mu tou druhou hladila její hřbet, na kterém se pnuly tlusté jizvy, a z hrudníku se mi ozývaly hlasité rány, jak mi srdce pumpovalo krev čím dál rychleji.

Ten tvůj krásnej úsměv, ty tvoje krásný modrý oči a nádherný mladý tělo...

,,Nejvyšší,'' vydechla jsem a položila mu dlaň na horkou tvář. Byl zpocený a rychle oddechoval. Hladila jsem ho po jemném strništi, které škrábalo jako štětinky kartáče, a on přivřel oči a ten moment si užíval. ,,Jsem tu, ano? Jsem tu,'' opakovala jsem skoro neslyšně a on kýval hlavou na srozuměnou. Pak si mě stáhl k sobě na klín a díval se na mě stejným pohledem jako tehdy, kdy jsme se poprvé políbili.

,,Zkazím tě, Maličká. Už teď tě kazím. Ale potom... potom tě zkazím úplně,'' šeptal výhružně a já vrtěla dokola hlavou, protože jsem to nechtěla dál poslouchat.

,,Nikdy mě nezkazíš. Ty mě můžeš maximálně tak zachránit od toho nudného, smutného a ponurého života. Jsi můj zachránce, pamatuješ?'' vtloukala jsem mu přesvědčivě do hlavy a opravdu tomu věřila, zatímco on si mě během toho krátkého proslovu prohlížel. Ruce mi položil na boky a mě jeho dotyk i přes vrstvu oblečení pálil. Zavřela jsem na moment oči, a když jsem je zase otevřela, byl Nejvyšší hrozně blízko. Čekala jsem, jestli přeruší tu vzdálenost jako první, ale vypadalo to, že mě vyzývá on sám. A tak jsem i přes tlak v břiše a nestálý dech a provinilost vůči mamce i tátovi Nejvyššího políbila.

Byl to pro něj povel, aby si mě k sobě přitáhnul blíž. Chuť whisky se mi otřela o jazyk a vyprovokovala mě k tomu, abych jí vyšla vstříc. Nevědomky jsem se zhoupla a Nejvyšši se trhavě nadechl, takže se naše rty jen na malou chvíli oddělily. To se mu však nelíbilo, a tak si mě okamžitě přitáhl zase zpátky. Malinko mi překážela jeho maska, ale i přesto jsem se jí ani jednou nedotkla. Levou ruku jsem měla položenou na jeho pevném rameni a pravou jsem ho hladila po odhalené čelisti.

,,Moje Maličká,'' šeptal a já přikyvovala na souhlas.

,,Tvoje,'' ujistila jsem ho zadýchaně a on se letmo pousmál. Rukama pomalu sjížděl níž. Vydechla jsem a vnímala každý další pohyb. Zastavil se u lemu mého svetru a po několika vteřinách váhání jej odhrnul a položil mi dlaně na holá záda. Trhavě jsem se nadechla a natiskla se k němu víc, abych mu dala najevo, že se mi jeho doteky líbí. On byl váhavý a nejistý v tom, jestli má pokračovat. Bylo to šílené, jako když máte žízeň, ale nemůžete dosáhnout na sklenici s vodou, protože stojí na až moc vyvýšeném místě.

,,Nemůžu,'' vydechl mi do úst a zase dlaně začal vysouvat zpod svetru ven. Zadržela jsem ho a svýma rukama chytla ty jeho.

,,Proč?'' šeptala jsem nechápavě a vzrušení mi způsobovalo mírně rozechvělý hlas.

,,Ublížím ti. Nejsem to, co hledáš. Jsem vyvrhel, Maličká. Takhle to nechceš,'' cedil skrze zuby a věděla jsem, že ho bolí, když to říká. Proto jsem dokola vrtěla hlavou a snažila se ho přesvědčit o tom, že to není pravda.

,,Nejsi vyvrhel. Jsi můj Nejvyšší.'' Ruce jsem mu zase posunula výš, takže konečky se otřel o mou podprsenku. Trhl sebou a zavrtěl hlavou.

,,Nechceš mě,'' ujišťoval mě neustále a já si uvědomovala, jak malé má sebevědomí. Mohla za to jen ta maska. Jen ten zjev, jinak by si věřil.

,,Tak ji odkryj.'' Ukázala jsem na masku a natáhla k ní ruku, ale v ten moment Nejvyšší vysunul své ruce a chytl mě pevně za zápěstí. Polkla jsem a on razantně otočil hlavou z jedné strany na druhou.

,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá.

,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar.

,,Není to hezký, Maličká. Je to dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že tohle jsem já. Dřív jsem mohl mít na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí a měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít někdo rád víc. Že by s ním mohl trávit čas, protože by sám chtěl.

,,Dobře, jak si přeješ. Ale, Nejvyšší,'' chytla jsem ho za bradu a donutila ho navázat oční kontakt. ,,Nikdy už neodejdu. To ti tady na tom místě slibuju.'' A pak jsem ho naposledy políbila a schoulila se mu do náručí, abych zachránila ty vteřiny, kdy jsme se od sebe odloučili. A on kolem mě ochranitelsky obmotal své paže a dlouho mě v nich svíral.

Po chvíli jsme se odtáhli a já mu slezla z klína, protože jsem věděla, že je čas, aby se Nejvyšší dal trochu do pucu. Natáhla jsem k němu ruce, že mu pomůžu, ale pochybovačně si změřil mou malou postavu a vyhoupl se na nohy, se zapřením o stěnu, sám. Pak dokulhal ke dveřím, které vedly do koupelny, a řekl mi, že se půjde osprchovat. Kývla jsem a rozhodla se, že nám zatím něco ukuchtím.

Vytáhla jsem všechno, co se dalo použít, a rozhodla se, že udělám palačinky, protože ty byly jednoduché a našly se tu k nim úplně všechny ingredience. Jen jsem doufala, že je Nejvyšší bude jíst.

Když jsem rozklepávala vajíčka, spustila se sprcha a já si představila Nejvyššího pod proudem horké vody. Bez masky, bez oblečení... Neviděla jsem mu v té představě úplně do obličeje, ale viděla jsem urostlou postavu, štíhlé svaly, pevné břicho, vybledlá tetování, která sesbíral během svého života na ulicích. Zapřela jsem se o pult a napomenula se za své myšlenky, protože mi z toho akorát tak hořely tváře a lechtalo mě v podbřišku.

Začala jsem nalévat těsto na pánev a tiše si broukala jednu písničku z osmdesátých let, kterou měla mamka mezi starými cédéčky. Tušila jsem, že toho Nejvyšší sní asi hodně, takže jsem jich udělala plnou mísu.

,,Ty děláš palačinky?'' ozvalo se za mnou s ohromením a já se prudce otočila, jak jsem se lekla.

,,Jo-o,'' vypadlo ze mě a Nejvyššího jsem si prohlédla. Měl mokré vlasy, rolák a volnější kalhoty. Pořád se trošku kymácel, ale zvládal svou opilost držet pod kontrolou.

,,Mňam,'' řekl a sedl si do křesla. Nohy si natáhl před sebe a pozoroval mě bez sebemenší nesmělosti. Cítila jsem jeho pohled i tehdy, kdy jsem se otočila, a vzrušení se mnou začalo cloumat. Nedokázala jsem pochopit, co se to se mnou poslední dobou v jeho přítomnosti děje, ale líbilo se mi, že se choval podobně jako já.

,,Kdy jsi je měl naposled?'' zeptala jsem se s úsměvem a on se na pár minut zapřemýšlel.

,,Asi u Agathy. Dělala je s čokoládou a ovocem. Mia byla vždycky děsně upatlaná.'' Nejvyšší se zasmál a kupodivu na něj nepadla pochmurná nálada. Naopak se usmíval dál, protože na Miu vzpomínal jen v tom nejlepším.

,,Prosím.'' Nandala jsem mu na talíř zatím jen dvě a k nim uvařila kafe, aby trochu odbouralo alkohol. Pomazala jsem sladké placky marmeládou a vyplnila je nakrájeným ovocem, jak to měl rád. S chutí se hned zakousl do první a pak mi udělal radost svým spokojeným zamručením. Sama jsem si sedla naproti němu a začala jíst.

,,Nejvyšší? Ten muž, kterého si viděl v lese, jak přivazuje tu fenku, Miu, on něco provedl, že?'' Nejvyšší se zarazil a pak s mírným zamračením přikývl.

,,Jo. Dozvíš se to. Byla to jedna z největších sviňáren, kterou jsem kdy zažil.'' Zavrtěl nad tím hlavou a odložil již prázdný talíř. Pohledem jsem se ho zeptala, jestli chce další, ale než mi stihl odpovědět, rozrazily se dveře a my spatřili pobouřeného Harveyho s mobilem v ruce.

,,Děje se něco?'' vypadlo ze mě překvapeně a on ke mně vyslal šokovaný pohled, protože mě tu nejspíš nečekal. Odbyl to s povzdechem a mávnutím ruky a dveře za sebou honem zavřel. Rychle oddechoval, takže jsem usoudila, že celou dobu běžel, a přejel mi mráz po zádech, když jsem vytušila, že se něco vážného muselo stát.

,,Co je, kurva?'' zvolal Nejvyšší podrážděně a Harvey se nespokojeně ušklíbl, když z jeho hlasu rozpoznal, že pil. Nekomentoval to a stoupl si tak, abychom na něj oba dobře viděli.

,,Dneska mi bliklo upozornění, který mám nastavený na nejnovější zprávy z Velký Británie a -,'' zasekl se a váhavě pohlédl na mě, jestli je rozumné přede mnou něco takového říkat, ale Nejvyšší ho pohledem utvrdí, že může klidně pokračovat. ,,Dočetl jsem se, že nejnebezpečnější spolek z Londýna včera brutálně zavraždil jistou třiceti dvouletou ženu a uspal její patnáctiletou dceru. Bydlely samy dvě v luxusní vile v Liverpoolu, která je teď momentálně úplně vybrakovaná. Na zahradě stál nejnovější model Jaguáru, kterej spolek posprejoval svým logem, což je ruka bez palce.'' Harvey se s váháním podíval na Nejvyššího, jestli pochopil hlavní pointu toho všeho, a já jen seděla a docházela mi sotva polovina.

,,Rebecca,'' hlesl Nejvyšší a já svraštila obočí, protože o té tu nepadlo ani slovo. Pak jsem se nad tím ale zamyslela a došlo mi, jak to myslí.

,,Buď je to šílená shoda náhod, nebo Vás Douglas opravdu hledá, pane,'' řekl Harvey a mně zamrzla v žilách všechna krev. Ruka bez palce. Nejvyšší přeci uřízl Douglasovi palec. Pohlédla jsem na něj a bylo mi jasné, že už dávno vystřízlivěl.

,,Musíš varovat Rica. Teď půjde po něm. Proč by šel kurva ale po Rebecce? Proč?!'' křikl frustrovaně Nejvyšší a tentokrát, když se natáhl po láhvi s alkoholem, jsem mu v tom nezabránila.

,,To nevím. To je to, co mi nesedí,'' zamumlal Douglas a já se na oba podívala, protože mě něco napadlo.

,,Možná udělala to samý, co Vivienne. Napsala o tobě článek, Nejvyšší, a všiml si ho Douglas.'' Harvey souhlasně přikyvoval a mnul si bradu mozolovitým palcem.

,,To je dost možný. Mučil ji, aby mu řekla všechno, co ví, a vytáhl z ní nejspíš Rica. Ale pořád mi uniká, odkud zjistil, že je pán naživu,'' rozjímal Harvey, ale nikdo z nás už na nic nepřišel. Teď šlo hlavně o to ochránit Nejvyššího italského přítele a zabránit Douglasovi vniknout do Norska.