,,Řeknu ti všechno, Douglasi. A všechno, co budeš chtít, ti dám, ale ji necháš na pokoji,'' promluvil tichým hrozivým hlasem Nejvyšší a já si promnula bolavé čelo, protože jsem se do něj nehezky uhodila. Douglas se hrdelně zasmál a pak si nás oba se zájmem prohlédl.

,,Hmmm, vážně?'' optal se a promnul si zarostlou bradu. ,,Ale to nebude přece ta pravá legrace. Chtěl jsem ti způsobit další jizvičky. A taky mám teď tu holku a ta pro tebe znamená zjevně hodně.'' Procházel se okolo křesla, na kterém byl Nejvyšší svázaný, a v hlavě si nejspíš něco rozmýšlel.

,,Douglasi, můžeš mě zabít. Můžeš mě zničit, zesměšnit, mučit, ale neubližuj proboha nevinný holce.'' Nejvyšší ho skoro prosil a já si až teprve teď pořádně uvědomovala, jak moc mě ten dvoumetrový muž miluje, když je schopný žebrat před svým největším nepřítelem. Nemohla jsem dovolit, aby mu někdo ublížil.

,,Přemejšlel jsem, víš? A došlo mi, že tvoje smrt by mě nijak neuspokojila. Mrtvej už si byl a nic moc mi to nepřineslo. Za prvý, chci ten diamant. Za druhý, chci, aby všichni věděli, že seš vyvrhel a absolutní nula. A za třetí... se mi tady Lydie moc líbí. Asi bych si dal i říct...'' To poslední řekl naschvál, aby Nejvyššího ještě víc naštval, protože ten trhl oběma rukama a jeden pás se mu silou povedlo uvolnit.

,,Nedotkneš se jí!'' zakřičel vzteky celý bez sebe a já se s námahou vyškrábala na nohy. Musela jsem teď zůstat silná a odhodlaná kvůli němu.

,,No tak, to byl vtip. Vždyť je to snad ještě dítě, ne?'' Naklonil hlavu do strany a popadl mě zase hrubě za předloktí. Pistol mi přiložil na otlačený a zarudlý spánek a Nejvyšší se okamžitě přestal vrtět. ,,Všechno teď půjde podle mejch pravidel,'' zašeptal výhružně Douglas. ,,Kde je ten diamant?'' Nejvyšší se k překvapení nás všech pobaveně zasmál a zaklonil hlavu dozadu.

,,V Londýně,'' odvětil pohotově a Pákistánec zatnul rozčileně čelist.

,,Nedělej si ze mě prdel a vyklop to!'' Chytl mě neurvalým způsobem pod krkem, až jsem se zajíkla, a Nejvyšší ihned nasadil vážnou tvář.

,,Je v Londýně. Před pár týdny Harvey odjel a dal ho tam podle mýho příkazu. Je ve větrací šachtě na Starým parkovišti. V tý velký budově, kde jsme se zbavili Růžovýho spolku,'' řekl pevně a já momentálně nepobírala vůbec nic. O něčem takovém jsem od něj ještě neslyšela. ,,Růžovej spolek byl naší největší konkurencí, takže jsme se ho logicky museli zbavit. Ušili jsme na ně boudu. Já jako šéf Pěti prstů jsem Masimovi, šéfovi Růžovejch, navrhl, že bychom mohli stvořit nejnebezpečnější gang, kterej kdy v Londýně byl. Sraz byl právě na Starým parkovišti, kam taky všichni Růžoví dorazili. Nás bylo pět a jich sedm, takže jsme poprosili pár dalších gangů, s kterejma jsme měli uzavřenej mír, a ty nám pomohli se jich zbavit. Bylo to sice svinský, ale když chceš bejt nejlepší, musíš se naučit srát na city,'' vysvětlil mi Nejvyšší a já od něj odvrátila blazeovaný pohled, protože takových věcí už jsem měla po krk. ,,Už nechci bejt nejlepší, Maličká. Nikdy,'' prohlásil otevřeně přede všemi a mně se rázem zrychlil tep.

,,Ach, to je fakt sladký! Co se nám to z tebe stalo, Nejvyšší? Že by budoucí taťka od šťastný rodinky?'' utahoval si z něj Douglas a pak pokynul Boydovi, aby mě chvíli držel on. Došel k Nejvyššímu a ohlídl se zpátky na mě. ,,Bude se ti líbit i takhle?'' optal se mě a strhl mu masku. Nejvyšší poníženě trhl hlavou do strany, ale Douglas mu ji silou zase vrátil na to samé místo. ,,Podívej se, jaká stvůra to ve skutečnosti je, Lydie. Pořád ho chceš bránit? Vážně se ti takhle líbí?'' vyptával se mě a já se pro sebe usmála, protože nikdo z nich ještě nevěděl, že přesně takhle jsem ho milovala nejvíc. Boyd se se znechucením díval raději do zdi a Harvey to pozoroval s lítostí, protože věděl, že přesně takhle se cítil Nejvyšší nejzranitelněji.

,,Miluju ho. A pravdou je, že s ním i každou jizvu, kterou má. Vlastně tu masku nesnáším, i roláky, co pořád nosí. Nejradši bych se na něj takhle dívala každý den,'' odpověděla jsem klidným a vyrovnaným tónem a dívala se přitom na svého Williama, který už s větším sebevědomím zabodl své malachitově zbarvené oči do mě.

,,To je hnus,'' reagoval Douglas s obrácenými panenkami v sloup. ,,Je to skoro jako v tý pitomý pohádce Kráska a Zvíře, až na to, že ty se hezčím nikdy nestaneš,'' pronesl jedovatě k Nejvyššímu a já se sotva držela, abych mu nevytrhla tu pitomou pistoli z ruky a neudělala to, po čem většina v téhle místnosti toužila. Překvapilo mě, kolik vzteku jsem v sobě nyní měla nahromaděného.

,,Co dál, Douglasi?'' přerušil ho Nejvyšší a Pákistánec se uchechtl.

,,Chci, abys seděl, ty hajzle! Chci, abys do konce života shnil ve smradlavým vězení,'' zašeptal nenávistným tónem a já kroutila nesouhlasně hlavou, i když jsem tím nic nezmohla.

,,Fajn. Pojedu s tebou do Londýna, kde ti přesně ukážu místo, na kterým se diamant nachází. Pak, až ho budeš držet v ruce, mě můžeš předat poldům. Klidně si svolej celej Londýn a přesně takhle se všema jizvama mě zesměšni, ale pod podmínkou, že jí neublížíš!'' stanovil si výhrady Nejvyšší a já se rozbrečela. Vrtěla jsem opakovaně hlavou a nechtěla uvěřit tomu, že se mi to celé vážně děje.

,,Hmmm, přijde mi to docela snadný. Ani jsem na tobě nemusel zanechat žádný stopy. To vážně chceš jen její záchranu?'' reagoval s pochybami Douglas a Nejvyšší se kousl zamyšleně do rtu, aby si dobře rozmyslel své další podmínky.

,,Vlastně ne. Dnešní večer i noc chci strávit s ní,'' smlouval a Douglas s přimhouřenýma očima přehodnocoval, zda je to dobrý nápad a jestli má Nejvyššímu vyhovět.

,,Fajn. Ale ne v tom tvým skromným příbytku.'' Zase se zasmál tím svým otravným jedovatým smíchem, který byl až zbytečně moc hlasitý, poněvadž to přišlo vtipné jen jemu.

,,Platí, ale necháš mě, abych si obstaral svý psy,'' zkusil to ještě Nejvyšší, ale s tím už Douglas bohužel nesouhlasil.

,,Máš v tom svým kutlochu určitě dost krámů, mezi kterejma by se našly nějaký zbraně. Mám tě prokouknutýho, takže na tvoje psy ti seru. Je mi jedno, jestli pojdou!'' vyplivl ostře a Nejvyšší si otráveně povzdechl. Kdyby měl volné ruce, určitě by si frustrovaně prohrábl vlasy, jak to dělával.

,,Do prdele, chceš snad mě, ne?! Ty zvířata za nic nemůžou. Klidně ti předám všechno, co u sebe mám, ale nech mě, ať se o ně postarám!'' rozzuřil se Nejvyšší a tím hádku utnul, protože jeho autoritativní tón by přesvědčil každého. Dokonce i samotného Douglase, který se snažil to na sobě nedat znát.

,,Fajn. Budu ale mít pistol u hlavy tvojí šukací panenky, takže jestli něco nepůjde podle mejch pravidel, víš, co ji čeká?'' Douglasův levý koutek rtů vystřelil se škodolibostí nahoru a já zadržela dech, když mi zaryl nehty do měkkého masa na předloktí.

,,Jo, kurva že vím,'' ucedil zuřivě Nejvyšší a lomcoval s opěradly, aby ho laskavě odvázali. Boyd vytáhl z kapsy další pistoli, která vypadala podobně jako ta Douglasova, ale protože se v takových věcech nevyznám, netušila jsem, zda je to ta samá. Namířil s ní na Nejvyššího a pak ho konečně zbavili těch nepříjemných kožených pásů. Od začátku, co jsme sem přišli, jsem měla vážně strach, že ho ti dva umučí, dokud z něj nedostanou všechny potřebné informace. Aspoň tentokrát nám to štěstí s Nejvyšším přálo.

,,A co s tímhle?'' Douglas ukázal na Harveyho, který se pořád ještě nedobrovolně válel na zemi, a Nejvyšší pokrčil lhostejně rameny.

,,Nech ho v Norsku,'' navrhl, ale poznala jsem na něm, že nepočítá s tím, že by to Douglas opravdu udělal.

,,Kdepak, ten pojede taky,'' zašklebil se Pákistánec a v hlavě si už nejspíš promýšlel, co s ním provede. Harvey se na moment s otázkou v očích zadíval na Nejvyššího a ten na něj nenápadně kývl. Nejspíš jsem si toho všimla jen já, protože Douglas koukal do mobilu a Boyd se snažil Harveymu rozmotat aspoň nohy, aby mohl jít po svých.

Všichni jsme tedy zamířili do lesa a Nejvyšší šel se svázanýma rukama v čele, aby nás vedl. Já šla s Douglasem za ním a snažila se moc nevrtět, protože mě vždycky stiskl ještě silněji a hrana pistole se mi zaryla do jemné kůže na spánku. Boyd vedl Harveyho, který byl celý špinavý od zaschlé krve a sotva chodil, protože měl několik hodin nohy na těsno svázané k sobě, takže se mu odkrvily.

Z chaty se ozýval netrpělivý psí štěkot a vytí a Nejvyšší zanadával, protože si nedosáhl do kapsy pro klíče. Douglas zašmátral v té své a vytáhl malou kudlu, kterou lanko na jeho zápěstí přeřezal. Naschvál ho přitom řízl do hřbetu ruky, ale Nejvyšší ani necekl. Obdivovala jsem jeho trpělivost.

,,Tak dělej. O něco se pokus a v příští minutě budeš mít na rukou její krev.'' Zavřela jsem oči a ošila se, protože měl Douglas momentálně svou dlaň položenou na mém boku. Bylo mi to nepříjemné a Nejvyššímu se zjevně cizí ruce na mém těle také nelíbily. Něco proto nesrozumitelně zavrčel a otevřel dveře, odkud okamžitě vyrazili ven Scar s Dolorem. Mířili směrem k Douglasovi a cenili své lesklé špičáky za doprovodu agresivního štěkotu. Pákistánec se lekl a postavil si mě jako živý štít před sebe, až jsem se tomu musela tiše zasmát.

,,Dost!'' zahřměl Nejvyšší a oni se zklidnili. Stále ale výhružně vrčeli a pozorovali oba nevítané návštěvníky. Dolor stál sice jen na svých zbylých třech nohách, ale působil stejně silně jako před nehodou.

,,Zasraný čoklové,'' ulevil si Douglas a Nejvyšší si je zavolal k sobě. Nepřestávali se při tom na snědého kriminálníka dívat, a když příliš zatlačil na můj spánek a já zakňourala, vystartovali na něj a málem ho povalili k zemi. Naštěstí v tom zmatku nestiskl spoušť, ale za to nahlas zanadával. ,,Udělej něco, kurva! Nebo je zabiju!'' křičel a Nejvyšší je chytl beze slov za obojky na krku a stáhl prudce k sobě. Musel se pokrčit v kolenou, aby na ně ze své dvoumetrové výšky dosáhl.

,,Nelíbí se jim, když někdo ubližuje těm, co maj rádi. To jsem já, Harvey i Lydie. Chovej se k ní jemně, nebo ti utrhnou prdel dřív, než zmáčkneš tu svojí zkurvenou spoušť,'' varoval ho Nejvyšší a Douglas znejistěl. Okamžitě to ale překryl falešným úsměvem a popohnal ho, ať je odvede. Nejvyšší se však zatvářil bezmocně, protože nikoho jiného kromě Harveyho neměl, kdo by se o Scara s Dolorem dobře postaral.

,,No tak to máš blbý, budeš je tu muset holt nechat,'' řekl s nezájmem Douglas a nedočkavě poklepával prsty na mém těle. Hned nato se ozval tátův zastřený hlas z dálky. Volal mé jméno a zněl vyděšeně.

,,Ah, tati, ne,'' zakňourala jsem zoufale, protože jsem na něj úplně zapomněla.

,,Ale, ale, kohopak to tu máme?'' zeptal se mě se zájmem Douglas a já ztuhla. ,,Že by něčí papínek?''

,,Nech ho být. On nic neudělal!'' zašeptala jsem prosebně, ale nebyl by to Douglas, aby se nového zjištění okamžitě nechytl.

,,On snad neví, že tady se zrůdičkou randíš?'' vyptával se na oko hloupě a já sklopila oči k zemi, abych mu naznačila, že odpovídat nehodlám. Doufala jsem, že tátu nechá být, protože ten opravdu za nic nemohl. ,,Asi by se mu to moc nelíbilo, co?'' pokračoval Douglas poťouchle a já si představila tátův zklamaný a znechucený obličej, kdyby se dozvěděl pravdu. ,,Nechám ho bejt, ale jednou se to stejně dozví a ty pro něj budeš obrovským zklamáním.'' Nejvyšší se po jeho slovech napnul a já ho uklidnila pohledem, že všechno bude dobré, i když jsem sama věděla, že ve větší šlamastice jsem se snad ještě nikdy neocitla. Tátův hlas utichl a já doufala, že se vydal zpátky domů a ne do lesa.

,,Tak co bude, do hajzlu? Nemáme na to celej den!'' Nejvyšší si povzdechl a klekl si ke psům na zem, aby se jim mohl dívat do očí, navzdory tomu, že ho musela v takové pozici úděsně bolet noha. Psi si poslušně sedli a pozorovali svého pána, kterému bezmezně věřili.

,,Je mi to líto, kluci. Nemůžu vás vzít s sebou. Nemůžu, protože do prdele tamhleten pákistánckej zmrd mě chce poslat do vězení a já bych se o vás stejně nemohl starat. Kurva, asi mi nerozumíte, ale je důležitý, abyste mě teď poslouchali,'' promlouval k nim frustrovaně a Douglas se tomu tiše pochechtával. Já a Harvey jsme tomu smutným přihlíželi, protože Scar s Dolorem pro Nejvyššího znamenali opravdu moc a vidět je se po dlouhých letech loučit by za srdce chytlo každého. ,,Dávám vám volnost, kluci. Prostě si můžete jít, kam chcete. Můžete si běhat po lesích a po loukách, můžete lovit podělaný králíky nebo veverky, ale nesmíte hledat pána, ano?'' mluvil k nim důrazně a oni na něj zírali, jako by rozuměli sotva polovině toho, co řekl. ,,Zmizte!'' poručil jim nakonec ostrým tónem a oni naráz zakňučeli. Odvrátil od nich raději pohled, naposledy je podrbal na hlavě a pak svůj povel zopakoval.

Scar se jako první se smutnýma psíma očima rozběhl někam do hloubi lesa a Dolor ho s kulháním následoval. Sledovala jsem, jak se ta dvě velká černá stvoření, která mě kdysi dovedla až k Nejvyššímu, ztrácejí mezi stromy.

,,Tak, užili jsme si další dojemnou chvilku, při který ti zmizel jeden zmrzačenej a druhej zdravej čokl, a teď už se konečně začni chovat jako chlap a pohni tou svou zjizvenou prdelí. Zbejvá ti jen několik hodin s tvou–‚''

,,Lydií. Říkej jí do prdele Lydie!'' přerušil ho hrubě Nejvyšší a vyvaroval nás tak další nechutné přezdívce, kterou mě chtěl Douglas nejspíš obdarovat. Ten se tomu jen neupřímně zasmál a popohnal Nejvyššího zase dopředu, aby ho měl na očích.

Za pár chvil se z lesa ozvalo hlasité žalostné psí vytí.