Než Harvey stačil obejít budovu, protože rychlejším tempem to kvůli kulce v lýtku nešlo, a přesvědčit Nejvyššího s Lydií, že je v pořádku, policejní auta odvezla toho dvoumetrového muže pryč. Viděl jen, jak Lydie omdlévá v rukou nějakého policisty, a nahlas zaklel. Musel něco podniknout, ale netušil zatím co, protože mu tu absolutně narušilo plány. Za Nejvyšším jet nemohl, protože patřil mezi podezřelé a vězení mu hrozilo také. Navíc mu rána na noze stále krvácela a potřeboval ji honem ošetřit.

Rozhodl se tedy, že bude později sledovat Lydii, zeptá se jí, co se odehrálo v době jeho nepřítomnosti a společně pak vymyslí plán, jak Nejvyššího dostat z vězení. Doživotí mu totiž rozhodně nepřál.

Potřeboval auto, doktora a Centerův mozek, ale ani jedno z toho bohužel neměl. Boyd s autem odjel a krást policejního forda by pro něj byl moc velký risk. Usoudil, že bude nejlepší vyhledat nejprve Centera.

Policejní stanice se nacházela od Starého parkoviště pár kilometrů a trasu si i po těch letech pořád pamatoval, takže tím se teď naštěstí nemusel zatěžovat.

Nenápadně se proplížil mezi zaparkovanými auty do křoví, skrz které se prodral až na neznámou ulici, kde skoro nikdo nebyl. Sčesal si vlasy více do obličeje a snažil se vyhledávat vylidněná místa, aby na sebe moc neupozorňoval. Postřelenou nohu šoupal za sebou a přivíral oči bolestí, protože se mu kulka zařezávala do lýtkového svalu každým krokem hlouběji.

Center bydlel v Sloane street, což nebylo zas tak daleko, takže už za chvíli uviděl jeho načančaný domek se zahrádkou a ozdobným plůtkem. Neobtěžoval se ani se zazvoněním, otevřel vstupní vrátka a zabušil na bílé dveře. Ozvalo se tiché zanadávání a za chvíli už před ním stanul bývalý člen Pěti prstů. Když Harveyho uviděl, překvapeně si prohlédl celou jeho středně vysokou postavu a pak si jej okamžitě přitáhl do přátelského objetí.

,,Zvládl si to?'' zeptal se Logan tiše a Harvey kývl. ,,Jsem na tebe tak hrdej, Pinky,'' zašeptal upřímně a pak se zase odtáhl. Harvey se pokusil o slabý úsměv, ale bolest v lýtku mu ho rychle z tváře vyňala. Logan se zamračil a shlédl na jeho pokrčenou pravou nohu. ,,Trefili tě?'' vyděsil se a Harvey kývl, ale odlehčil svou odpověď mávnutím ruky.

,,To nic není. Potřebuju jen vyndat kulku a bude to fajn,'' ujistil ho, ale Logan nesouhlasně zavrtěl hlavou.

,,To je vážná věc, Harvey. Proboha, vždyť můžeš vykrvácet.'' Přehodil si jednu jeho ruku přes rameno a zavedl jej dovnitř svého domu. Všechno tu vonělo čistotou a domovem.

,,Máš to tu hezký,'' poznamenal Harvey ze slušnosti a zastavil se pohledem na lednici, která byla polepená snad všemi rodinnými fotkami. Připomnělo mu to jeho dětství, které hodně rychle skončilo. Odvrátil proto raději pohled a snažil se ignorovat tupou bolest v hrudníku.

,,Díky. Zavolám ti doktora,'' rozhodl Center a Harvey na něj hodil nevěřícný pohled. On se uchechtl a uklidnil ho, že se nejedná o normálního lékaře, který má vlastní ordinaci i s pacienty.

,,Zesralo se to celý ale v jedný věci, Logane. Než jsem stihl dojít k Nejvyššímu, odvezli ho poldové. Nevím, jak je to možný, něco mi narušilo plány. Jeho holka – Lydie, o který jsem ti říkal – je na policejní stanici. Potřebuju tvoje auto a hlavně pomoc. Musím se k ní dostat dřív, než ji někam odvedou. Pomůžeš mi?'' Harvey protrhl chvilkové ticho, které nastalo po tom, co Logan zavolal tomu údajnému doktorovi, a s nadějí v očích se na něj zadíval. Center si povzdechl, promnul si obličej a pak kývnul na souhlas.

,,Jedu v tom s tebou, brácho,'' ujistil ho a Harvey si ulevil, protože odteď měl na svojí straně toho nejchytřejšího chlapa, kterého znal. Tím bylo všechno jednodušší, i když měli jen málo času.

Zanedlouho u dveří zazvonil muž ve středních letech, s bradkou a vrásky. Usmál se, urovnal si černý kabát a vstoupil dovnitř. Změřil si Harveyho pohledem a pak mu podal ruku. Nic neřekl, pouze si položil malý kufřík na stůl, otevřel jej a začal mu ránu ošetřovat.

,,Není moc hluboko. Ten, kdo vás střelil, byl zjevně daleko, ale mířil dobře,'' poznamenal konečně, když už se mu začal v noze šťourat. Harvey zatínal usilovně čelist i pěsti, ale potřeboval to vydržet, aby mohl ještě dneska dorazit za Lydií.

,,Vy jste profík? Nebo to máte jako koníček?'' Harvey se po svém dotazu uchechtl a muž se k němu přidal. Pak ale blondýnovi vyjmul kulku z lýtka a ten bolestně zaúpěl.

,,Řekl bych, že profík, co to má jako koníček. Pomáhám jen lidem Vašeho typu,'' odvětil a ránu mu opět začal zkušeně čistit. Nebylo to nic příjemného, ale to nejbolestivější měl už za sebou.

,,Co nejhoršího jste kdy dělal?'' ptal se ho Harvey dál, protože zjistil, že když spolu mluví, bolest je pro něj mnohem snesitelnější.

,,Operoval jsem v autě napůl shořelého zločince. Možná ho budete znát. Býval to největší postrach londýnskejch ulic,'' zavzpomínal se ošetřující a v Harveym v ten okamžik hrklo. Znovu si muže pozorně prohlédl a hned věděl, o koho se jedná.

,,Pato?'' vypadlo z něj překvapeně a jmenovaný pozvedl tázavě obočí.

,,Vy mě snad znáte?'' podivil se a blonďáček pokrčil rameny.

,,Jen z vyprávění. Nejvyšší mi o vás povídal. Moc si vás nepamatoval, ale Rico -,'' zadrhl se po vyslovení Italova jména, ale pak váhavě pokračoval. ,,Rico vás znal moc dobře a povolal vás, když došlo k tomu výbuchu. Operoval jste mýho nejlepšího přítele,'' vysvětlil a Logan, který právě vcházel do místnosti, povytáhl obočí vysoko nahoru.

Možná ho překvapilo, že Harvey Nejvyššího považoval za svého nejlepšího přítele, ale byla to pravda. Nikdy s nikým neměl tak pevný přátelský vztah jako s ním, i když si neustále nadávali a prali se.

,,Rico? Ano. Můj dobrý přítel. Už dlouho jsem se s ním nesetkal, ale rád bych ho zase viděl. Slyšel jste o něm v nejbližší době?'' zeptal se ho Pato s malým úsměvem a Harvey pochopil, že o Ricově smrti věděla jen hrstka lidí, mezi kterou on sám patřil a do které Pato nespadal.

,,Zemřel,'' hlesl zaraženě a Pato se zastavil v pohybu. Právě se chystal k šití, ale ruce se mu rozklepaly. Podíval se na blondýna stylem, jako by snad byl jen nějaký výplod jeho fantazie, a ten kývl, abych ho ve svém neveselém sdělení utvrdil.

,,Rico? Měl přeci tolik mužů. Nemohli ho... Jak?'' dostal ze sebe sípavě a Harvey si povzdechl.

,,Jsem z bývalýho spolku Pěti prstů, kam patří i tady Logan.'' Ukázal na Centera a Pato přikývl. ,,Tenhle spolek byl vždycky největší hrozbou všech. Terorizoval Londýn a ničil vše, na co se přišlo. Do toho spolku patřil i Nejvyšší, muž, kterýho si ty operoval a kterej nám velel. Byl v něm ještě jeden - teď nedůležitej - člen a nakonec Douglas. Ten chtěl vždycky Nejvyššího poslat ke dnu, aby mohl převzít vedení Pěti prstů a stát se nejznámějším zločincem v Londýně. Chtěl vlastnit většinu spolků a mít svůj vlastní. A to se mu taky povedlo. Jenže Nejvyšší tenkrát díky Vám přežil a deset let se ukrejval v Norsku, kde jsem ho před lety objevil já. Douglas ho po letech našel bohužel taky a to díky Ricovi, kterýho pro získání informací nakonec i umučil.

Vrátil se sem spolu se mnou, Nejvyšším a jeho... přítelkyní, což je na delší vyprávění. Já sám jsem přichystal plán, při kterým Douglas přišel o život, ale Nejvyššího jsem nestihl zachránit. Odvezla ho policie dřív, než jsem k nim s touhle mrzkou nohou došel. Jeho holka je teď někde na stanici a já ji potřebuju dostat k sobě, abych Nejvyššímu pomohl,'' shrnul mu celý ten zamotaný příběh v několika větách a Pato mu mezitím ránu pečlivě zašil, přelepil ji a obvázal. Center svého dlouholetého přítele po celou dobu poslouchal opřený o konferenční stolek a vypadal zamyšleně.

,,V tom případě bych vám rád pomohl, abych aspoň nějak mého přítele pomstil. Nevím sice jak, ale pokusím se,'' reagoval smířlivým tónem Pato a Harvey ohromeně zamrkal, protože to znamenalo, že už má dva lidi. Podíval se na Logana, který se nazpátek pousmál, a podal Patovi ruku.

,,Děkuju za všechno,'' řekl mu tiše a doktor zvedl jeden koutek svých úzkých rtů nahoru.

Teď bylo načase sehnat Lydii.

xxx

    Nejvyšší skončil ve vazbě s želízky na rukou a přecházel netrpělivě od jedné stěny ke druhé. Snažil se něco racionálního vymyslet, ale vůbec nic ho nenapadalo. Vinil se a nenáviděl za smrt Harveyho, a i když si to nechtěl připustit, těch pár slz, které před zraky policistů uronil, patřily z části jemu, ač většina byla pro Lydii.

V duchu si nadával za to, jak moc to celé podělal a zatáhl do toho jedinou osobu v jeho životě, která jej milovala. Třískal spoutanýma rukama do zdi před sebou, až odpadla velká část omítky, a dokud klouby neměl krvavé a zápěstí rudé od želízek. Bylo mu to ale fuk. Nepředčilo to tu nesnesitelnou bolest v hrudníku, která ho zevnitř svírala.

Otevřely se prudce dveře a dovnitř vešli dva svalnatí policisté skoro tak vysocí jako Nejvyšší. Ten polkl a nic neříkal. Popadli ho za obě paže a dotáhli do nějaké výslechové místnosti.

Vzpomněl si na dobu, kdy ho poldové vyslýchali po tom, co mu zabili rodiče. Od těch dob všechny rádoby ochránce zákona nenáviděl, protože mu s ničím nepomohli. Nedopadli jak vrahy jeho rodičů, tak vrahy Mii a Agathy.

,,Posaďte se,'' ozvalo se z rohu místnosti, ale svítila tu jen jedna zářivka na stole, takže na danou osobu neviděl. Podle hlasu se jednalo o ženu a za chvíli se Nejvyššího úvahy potvrdily, když vysoká melírovaná dáma ve středních letech a s upnutým kostýmkem před něj předstoupila. Otráveně si povzdechl a ona našpulila přísně rty. ,,Za támhletou stěnou sedí poručík i s ostatními policisty. Po celou dobu nás budou poslouchat, takže bych vám doporučovala mluvit pravdu. Už máme jistou představu o tom, co bychom s Vámi měli udělat, ale potřebujeme dle zákona ještě Vaši výpověď.'' Podívala se do nějakého papíru, kterých před sebou měla horu, a on se podíval na stěnu, za kterou údajně všichni seděli.

,,Chcete snad, abych vám tu převyprávěl svůj život?'' zeptal se s úšklebkem a ona s nic neříkajícím výrazem přikývla.

,,Po dobrém a bez lží, pane...,'' podívala se do svých papírů, ale jeho skutečné jméno nenašla. Pobaveně se tomu uchechtl a pokroutil hlavou.

,,Jméno nemám. Říkalo se mi prej William, ale příjmení už si nepamatuju. Budete mě muset holt oslovovat tak, jak mě zná většina.'' Mlčky si ho prohlédla a pak opět bez výrazu kývla. Její mimika v obličeji ho akorát tak vytáčela.

,,Tak mluvte,'' požádala slušně Nejvyššího, ale ten se k tomu neměl, protože ani nevěděl, k čemu všemu se tu má doznávat.

,,Vlastně... je to dost nuda. Nic na mě nemáte a jsem nevinnej. Jen jsem byl shodou náhod při výbuchu tý starý budovy, kterou stejně nikdo nenavštěvuje už řádku let,'' popíral a docela si tu situaci začínal i užívat. Nemohli ho přece odsoudit, když ani neměli žádné důkazy.

,,Tohle je náš důkaz. A teď prosím vyložte karty na stůl,'' řekla, jako by snad z jeho z tváře dokázala vyčíst, co se mu právě mihlo hlavou, a přisunula před něj jeden z těch svých tučně popsaných papírů. Povzdechl si a naklonil se k němu, abych si ho mohl přečíst. Po prvních třech větách se mu sevřely všechny svaly v břiše. Hltal řádky s rozšířenými zorničkami a vrtěl nepřetržitě hlavou. Byl to dopis od Lydie, ale nevěřil, že by byla schopná jej sama napsat, i když ho přepadávaly pochyby.

Ne. Tomu přeci nemohl věřit. Milovala ho. Tím si byl jist. To byla totiž jediná věc, kterou si byl stoprocentně jistý.

,,To Lydie nepsala!'' zavrčel a zatnul v poutech pěsti, až mu zapraskalo v odřených kloubcích. Žena naklonila hlavu do strany a usmála se, protože na to mu rozhodně nehodlala skočit.

,,Takže ji znáte,'' poznamenala a Nejvyšší uhnul pohledem. ,,Nevím, zda je ten dopis od ní, ale ty věci, o kterých se tam píše, že jste provedl, těm věřím, protože máme pár důkazů, se kterými se Vaše osoba pojí. Třeba výbuch londýnské centrální banky v roce 2007. Ukradl jste diamant a na záznamu jedné kamery je vidět, jak se v bance potácíte ze schodů těsně před výbuchem. Váš obličej byl tehdy ještě bez jediné jizvy. Pak jste byl spatřen u fontány a telefonní budky. Z poloviny ohořelý a hrozila vám smrt. Dostal jste se z toho, ale vrátil se sem. A Váš obličej je toho důkazem.

Všichni vás známe a jdeme po vás už tolik let jako po nikom jiném. Byl jste nejobávanějším zločincem, který za sebou bezdůvodně zanechával mrtvé. Nakradl jste nechutně velké množství peněz a ještě k tomu bůh ví, kam odnesl nejdražší diamant na světě! Hra skončila, drahý pane Williame. Přiznejte se a uvědomte si, že si zasloužíte trest!'' Poslední slova už pronášela ve stoje opřená dlaněmi o stůl. Strávila tímhle případem nejspíš hodně času a on jí to momentálně moc neusnadňoval. Měla pravdu. Zasloužil si sedět. Zasloužil si odsedět zbytek svého života za to, jak se choval, protože až teprve teď mu pořádně docházelo, jak příšerným byl člověkem.

,,Začalo to smrtí mých rodičů, když mi bylo třináct. Mou matku nejprve-,'' odvyprávěl jim zkráceně svůj ne úplně šťastný život, při kterém zabil nespočet lidí a nakradl miliony liber. Žena ho trpělivě poslouchala a byla bledší a bledší. Vynechal akorát své osobní věcí jako vztah s Lydii, Shelly, Rebeccu a tak podobně.

Za celou tu dobu ho nepřerušila. A když pak zjistila, že z diamantu nezbylo nejspíš nic a že je za všechny ty věci vinný, vstala, odešla za průhlednou stěnu, za kterou seděli ostatní vyšetřující a celou dobu ho pozorovali skrz polopropustné sklo, a vrátila se s konečným rozsudkem.

,,Pozítří bude soud, ale už teď je jasné, že za tolik přestupků Vás čeká trest smrti. Jak jsem řekla, hra pro vás skončila, pane Williame.''

Upřeně se na ni zahleděl a snažil se z její tváře vyčíst, zda to myslí opravdu vážně, nebo je to jen hloupý pokus o zastrašení, který se jí výtečně povedl. Když pak přikývla, polkl a v hlavě měl jediné.

Lydii.

xxx

   Měl Centera, zkušeného tajného doktora, auto a jasný cíl. Zachránit Nejvyššího. Už ani nepočítal, kolikrát tomu idiotovi zachraňoval kejhák, ale na pevno věděl, že to určitě chce udělat znovu.

Sedli si s Patem a Centerem ke stolu a začali přemýšlet. Shodli se na tom, že nejprve pojedou za Lydií, aby zjistili, co nejvíce informací, a pak spolu s ní sestaví pořádný plán, jak se k Nejvyššímu dostat.

,,Tak jo, teď pojedeme na stanici a Pato se půjde podívat dovnitř, protože Center a já u nich můžeme mít taky fotku se jménem a záznamy a neradi bychom riskovali zavření ještě dneska,'' začal jim Harvey diktovat budoucí plány a připadalo mu to zvláštní. Vždycky někdo něco nařizoval jemu a on poslušně poslouchal a plnil rozkazy. A teď? Byl v podstatě šéf celé téhle akce.

,,Dobře,'' odsouhlasili mu to oba naráz a posléze všichni vyrazili. Řídil Center, protože to přeci jen bylo jeho auto a Harvey stejně nechtěl na pedálech zbytečně namáhat svou čerstvě zašitou nohu.

Když dorazili k policejní stanici, přikrčili se a zhodnotili, jestli je vzduch čistý. Neviděli žádné povědomé auto, jen samé policejní fordy. Harveyho vyděsila myšlenka, že nejspíš přijeli pozdě, ale nechtěl předčasně panikařit, a tak kývl na Pata, že může jít dovnitř. Vystoupil a zamířil ke vchodu. Popis Lydie mu dal ještě předtím, než vyrazili, takže doufal, že snědou brunetku nepřehlédne.

Pato se vrátil asi za dvacet minut s popelavě zbarvenou pletí a šokovaným pohledem ve tváři. Celý přepadlý se zadíval na Harveyho s Loganem a polkl.

,,Přišel jsem tam ve chvíli, kdy se v jedné místnosti strhla obrovská hádka. Nemají tam ani zvukotěsné dveře, takže jsem slyšel úplně všechno. Chtěj Nejvyššího odsoudit nejspíš k smrti,'' dostal ze sebe s námahou a oba bývalí členové Pěti prstů naráz ztuhli. Podívali se na doktora s šokem a on pokračoval: ,,Ta holka šíleně vyváděla. Obvinili Nejvyššího z toho, že jí prý ubližoval a týral. Někdo to na něj nastražil, ani nevím jak. Všichni tam vědí o jeho minulosti a o tom, co provedl. Překročil údajně všechny hranice. Doživotí mu za to nedají.'' Zavrtěl hlavou a jednou rukou si promnul unavené oči. Harvey zatnul pěsti i čelist a v hlavě si utvořil jasnou představu o tom, co bude teď dělat.

,,Nevíš, kolik máme času?'' Podíval se na znovu na Pata a ten zavřel oči, aby si připomenul číslo, které hlavní poručík Lydii sděloval.

,,Mám pocit, že jeden týden,'' odpověděl sklesle a Harvey se kousl do rtu. Bylo to málo, ale i tak to nehodlal snadno vzdát.