Ráno to bylo šílené. Nejvyšší vstal brzo, abychom se mohli oba osprchovat a obléknout. Bylo trochu nechutné brát si to stejné spodní prádlo, které jsem měla i předešlý den, ale žádný luxus jsem očekávat nemohla. Obrátila jsem si je tedy aspoň naruby a šla si vypláchnout pusu. V malé skříňce nad umyvadlem jsem našla univerzální kartáček na zuby a peprmintovou pastu. Kartáček jsem z hygienických důvodů nepoužila a dala si jen trochu pasty na prst. Nejvyšší to po mně zopakoval a zbavili jsme se tak alespoň částečně ranního zápachu z úst.

,,Jsi v pohodě?'' zeptal se mě, když jsme společně  vycházeli z koupelny, a upozorňoval tak na mou chůzi, při níž jsem tiskla stehna těsně k sobě.

Byl to pro mě zvláštní pocit. Nic mě sice nebolelo, ale cítila jsem mezi nohama nějak moc velký prostor. Jako by mi cosi chybělo a já se proto bála dát stehna dál od sebe.

,,Jo-o,'' vykoktala jsem a pak zrudla, když jsem si všimla zakrváceného prostěradla na matraci. Nejvyšší na to nic neřekl a pouze jej sroloval. Pak se rozhlédl po místnosti a hodil ho jednoduše do koše na odpadky. Vděčně jsem se usmála a on mě chlácholivě políbil na čelo, aby mě ujistil o tom, že je to v nejlepším pořádku.

,,Tak dělejte! Letadlo už čeká. Chci svůj posranej diamant a želízka na tvejch rukou, Netvore!'' ozval se z chodby Douglasův jedovatý hlas a hned na to jeho vlastník odemkl a rozrazil dveře. Vešel dovnitř a oba si nás s jízlivým úsměvem prohlédl. Nejvyšší se právě skláněl nade mnou, ruce měl položené na mém pasu a s vražedným pohledem Douglase sledoval.

,,Už jdem,'' hlesl pouze, ale Pákistánec stál pořád nehnutě na místě a nehodlal z pokoje odejít. Nejvyšší si proto povzdechl, chytl mě za ruku a vyšel spolu se mnou ven na  chodbu, kde už stál Boyd s Harveym, který měl svázané obě ruce a na zápěstí se mu vyjímaly nehezké zarudlé stopy od provazu.

,,Do auta!'' zavelel Boyd a namířil na nás svou střelnou zbraň. Na sucho jsem polkla a k Nejvyššímu se více přitiskla. On mě objal okolo ramen a společně se mnou sešel až k vozidlu. Natěsnali jsme se všichni tři dozadu a pak k nám nastoupil i Douglas. Předtím ještě otevřel kufr a vzal si pár věcí.

,,Tak jo, šéfíku, rozluč se s Norskem. Sem už se totiž nikdy nepodíváš,'' zachechtal se jako vždy zlomyslně Douglas a mně se sevřelo srdce úzkostí. Otočil se k nám a celou dobu nás kontroloval, jako bychom snad měli v plánu za jízdy vyskakovat z auta. V ruce svíral pistoli a nedovoloval nám tak se ani pohnout. Já objímala po celou dobu Nejvyššího okolo pasu a on mě svíral pažemi, aby mě ochránil před vším špatným, i když měl spíše chránit sám sebe.

Přemýšlela jsem nad tím, jak se zachovám, až Nejvyšší stane před britskými policejními jednotkami a nechá se po tolika letech zatknout, a žádný rozumný nápad mi bohužel nevnukl.

xxx

   Dorazili jsme k letišti, na kterém jsem s tátou před několika měsíci vystoupila a odstartovala tu nejzvláštnější etapu svého života. Douglas vytáhl mobil a zavolal jakémusi muži, který vlastnil osobní malé letadlo, jež nás mělo dovézt přímo do Londýna stejně jako předtím Douglase sem do Norska.

,,Tak jo. Teď vystoupíme, já schovám s Boydem pistole a vy se o nic nepokusíte. Lydie půjde vedle mě, a pokud tě napadne, Nejvyšší, mě podrazit, ustřelím jí bez mrknutí hlavu,'' pohrozil nám ještě předtím, než jsme vystoupili z auta. Vůbec se mi nelíbilo, že opět musím jít s Douglasem. Chytl mě za ruku a já se ošila, protože jeho dotyk na mé kůži nepříjemně pálil. Nejvyšší to sledoval se zamračením, ale nemohl nic dělat, protože ho hlídal Boyd.

Zašli jsme dozadu za budovu letiště, kde už byla letadla připravená k odletu, a Douglas automaticky zamířil k malému šedému Hawkeru 800, u kterého postával vysoký muž s pilotkami a koženou odrbanou bundou. Mlčky si od Douglase převzal podlouhlou obálku, která nejspíš obsahovala tučnou sumu peněz, a zastrčil si jí do vnitřní kapsy své bundy.

,,Pojď, lásko,'' pokynul mi Pákistánec a postrčil mě dopředu. Naschvál mi položil ruku na sedací partie, aby Nejvyššího ještě víc rozčílil.

,,Nesahej laskavě na ni!'' zavrčel naštvaně a Douglas se tomu jen pobaveně zasmál.

Posadili jsme se na kožená sedadla a muž s pilotkami zavřel vstupní dvířka, čímž nás v letadle na pár hodin uvěznil. Všimla jsem si, že má za opaskem také střelnou zbraň, a zavrtala se hlouběji do sedadla.

,,Ujasníme si to. Dojedeme na letiště, kde bude čekat pár lidí z mýho spolku i s autem. S tím dojedeme na Starý parkoviště, kde je schovanej ten posranej diamant, já ho po letech konečně dostanu a zbytek už pro vás bude takový malý překvapení,'' prohlásil Douglas spokojeně a zase se zazubil od ucha k uchu. Jeho stříbrný zub v ústech se zaleskl a já se znechuceně odvrátila, protože se mi ta osoba neskutečně hnusila.

,,Přesně tak,'' souhlasil Nejvyšší s klidem a já na něj vrhla ublížený pohled. Jak mohl být tak bezstarostný a klidný, když mu hrozilo vězení?

Harvey se neklidně vrtěl a vypadal být z nás všech nejvíc napjatý. Snažila jsem se ho podpořit aspoň pohledem a nenápadně mu stiskla ruku. On se plaše usmál, ale pak opět nasadil svůj nejistý výraz, který si už držel po celou cestu.

Po několika hodinách jsme konečně přistáli v Londýně a mně přišlo, že let trval jen pár minut. Po celou dobu, kterou jsme strávili deset tisíc metrů nad zemí, jsme mlčeli. Douglas dělal něco zaujatě na mobilu a Boyd nás neustále kontroloval, abychom se třeba nerozhodli vyskakovat z únikových východů. Oba dva popíjeli nějaký mně neznámý alkohol a Nejvyšší, který seděl vedle Boyda, zase permanentně pozoroval mě. Pohled jsem mu intenzivně oplácela a zatoužila mu znovu spočinout v náručí.

,,A jde se na to,'' zvolal až přehnaně nadšeně Douglas, když se tryskáč zastavil na přistávací ploše. Popadl za paže mě a Harveyho a spolu s námi i vystoupil.

V Londýně bylo právě po dešti, po kterém silnice a chodníky zůstávaly vlhké a nebe působilo až moc šedě a ponuře. Přesně tak, jak jsem se nyní cítila. Povzdechla jsem si a sestoupila z malých schůdků k připravenému černému autu.

,,Docela kočička. Ta bude naše?'' promluvil plešatý muž opřený o jeho kapotu a já s úlekem odstoupila. Douglas se nahlas neupřímně zařehtal a Nejvyšší zatnul pěsti, aby v nich rozmačkal další vlny hněvu.

,,Možná. Až bude všemu konec,'' mrkl na plešouna Douglas a mně položil ruku kolem pasu. Zvedl se mi žaludek a odvrátila jsem hlavu, abych se na ně nemusela dívat. ,,Ale zatím ještě furt patří tady stvůřičce.'' Douglas ukázal na Nejvyššího a muž opřený o kapotu s úlekem vykřikl. Pak si znechuceně odplivl a zanadával na jeho účet, že se pěkně vyděsil. Byla jsem naštvaná, že neustále upozorňovali na Nejvyššího pravou stranu tváře.

Nastoupili jsme do toho velkého auta s anglickou značkou, které mělo sedm sedadel, a Douglas plešatému muži sdělil přesnou polohu, kam se máme vydat. Choulila jsem se na sedačce do svého velkého svetru a neustále opakovala s prosením modlitby směrem k Bohu.

,,Ostatní jedou za náma,'' sdělil ten s holou lebkou Douglasovi, který beze slov přikývl. Oslovoval ho přezdívkou Donkey, což se mi zdálo děsné, ale ''Donkeymu'' to zjevně nevadilo.

Ohlédla jsem se zadním okýnkem a spatřila další velké černé auto. Zatajila jsem dech a podívala se na Nejvyššího, který zatínal mlčky čelist. Harvey se tvářil soustředěně a kousal se tak usilovně do rtu, až se mu v pravém koutku odtrhl kus kůže a zůstala po něm malá krvavá ranka.

Projížděli jsme londýnskými ulicemi a já si prohlížela všechny ty budovy a prostředí, které mi dosud nebyly známé. Nejvyšší se občas podíval z okénka ven, ale vždycky jen odvrátil svůj chladný pohled a zatvářil se zničeně, protože to v něm určitě nevyvolávalo zrovna příznivé podmínky.

Projeli jsme okolo centrální banky a já si tu budovu důkladně prohlédla. Vůbec nevypadala na to, že jedna její část byla před lety v plamenech.

,,Už jsem ti někdy říkal, že jsem o tom výbuchu věděl? Měl jsem to celý promyšlený. Nepočítal jsem ale s tím, že zmizí i diamant. To byla jedna velká smůla. Měl zůstat v tom trezoru spolu s tebou. Zbavil jsem se tě, to jo, ale i tak mně těch deset let užíralo, že ten diamant nemám,'' promluvil zničehonic Douglas a Nejvyšší se po jeho sdělení slabě uchechtl.

,,Všichni jsme si ty životy posrali. Jedinej Center se z těch sraček dostal,'' odpověděl mu na to a Douglas pokrčil bez dalších slov nezaujatě rameny. Já se podívala na Harveyho, ve stejnou chvíli jako on na mě, a oba jsme smutně přikývli. Nejvyšší měl pravdu. Center si dokázal zařídit spokojený život.

Pak už ulice začínaly být tmavší a vylidněnější, až jsme dorazili k rozlehlému placu, kde bylo jen pár aut i vraků a u kraje velká polorozpadlá budova s vysklenými okny a železnými vraty. Douglas nám nakázal vystoupit a my jsme se tedy všichni vyškrábali z auta ven. To druhé vozidlo k nám také dojelo a přibyli další čtyři muži. Mlčeli a při pohledu na Nejvyššího si navzájem něco tiše pošeptali.

,,Tak mi to ukaž, šéfíku.'' Douglas se obrátil se spokojeným úsměvem čelem k Nejvyššímu a ten vykročil směrem k budově. Následovali jsme ho a já se držela poblíž Harveyho, který vypadal být čím dál tím víc nervóznější. Když Nejvyšší zastavil před vraty, Harvey si zaryl nehty hluboko do dlaní a já se zamračila. ,,Počkej!'' přerušil Nejvyššího zničehonic Douglas a on stáhl ruku z vrat. Nechápavě se na Douglase podíval a ten se ohlédl s úsměvem na nejistého Harveyho. ,,Zavede mě tam Pinky,'' umanul si Pákistánec a Nejvyšší nesouhlasně svraštil obočí. Zavrtěl razantně hlavou a s Douglasovým náhlým výstřelkem očividně nesympatizoval.

,,Já vím moc dobře, kde to je. Zavedu tě tam,'' řekl mu rozhodně Nejvyšší, ale Douglas už ho zjevně dál neposlouchal. Popadl Harveyho hrubě za svázaná zápěstí a hvízdl na zmateného Donkeyho, který postával s hloupým výrazem opodál. Nakonec jsem jeho přezdívce začínala docela rozumět. Za Harveyho provazy však zatáhl moc prudce, protože blonďáček neudržel rovnováhu a povalil své i jeho tělo na zem.

,,Kurva, ty seš fakt nemehlo, posránku!'' ulevil si Douglas a Harvey s povzdechem vstal. Nabídl ruku ze slušnosti i svému sokovi, ale ten s úšklebkem odmítl a vyhoupl se pohotově na nohy sám.

,,Jdeme! Vy ostatní víte, co máte dělat. Jestli to poserete, Boyd vás oddělá,'' řekl ještě směrem ke čtyřem mužům, než zmizel spolu s Donkeym a Harveym uvnitř budovy. Nejvyšší se rozčílil a vší silou praštil do plechových vrat, až v nich zůstala malá proláklina. Z budovy se ozval Pákistáncův škodolibý smích a Boyd zkřivil obličej do nehezké grimasy. Vytušila jsem, že měl Nejvyšší s Harveym zjevně nějaký plán, ale tímhle mu ho Douglas překazil. Lítostivě jsem na něj prohlédla a on se pokusil o chlácholivý úsměv, který působil spíš jako poraženecký škleb.

xxx

   Harvey s Nejvyšším měli společně předpřipravený plán, který blonďáčkovi přišel sakra, že špatný, protože jeho závěr nebyl tak úplně promyšlený a mohlo se to pěkně pokazit.

Nejvyšší mu dal před odjezdem do Anglie diamant, který u sebe důkladně střežil po celou dobu. Účelem bylo ho dát do větrací šachty a obehnat část budovy dynamitem, který měl Nejvyšší odpálit ve chvíli, kdy by Douglas popadl diamant. Ale když se nad tím Harvey tak zamyslel, vůbec se mu ten návrh nelíbil, protože bylo evidentní, že Nejvyšší sice Douglase zabije, ale spolu s ním může oddělat i sám sebe a po diamantu se jen zapráší.

A tak se samovolně rozhodl ten jejich společný plánek trochu poupravit, aniž by o tom Nejvyšší věděl, a začal přemýšlet jako Douglas.

Tenhle podlý Pákistánec byl vždycky hajzl a nedalo se mu v ničem věřit - možná tak v tom, že vás jednoho dne  zabije - takže Harvey počítal s tím, že si logicky vybere jeho, aby mu diamant v šachtě ukázal. Což se taky stalo. Diamant sice u sebe po celou dobu měl, ale neznamenalo to, že ho do toho malého pouzdra v šachtě taky dal. Zaměnil ho za laciný šutr, protože mu jednoduše přišla škoda ho Douglasovi dát jen tak zadarmo. Ani dynamit nepoužil, protože se mu do plánu za prvé nehodil a za druhé by se mu děsně blbě sháněl, i když měl v Londýně stále ještě nějaké dobré kontakty. Vymyslel totiž něco mnohem lepšího, než byl dynamit. A poradil mu to starý dobrý Center, když se s ním při svém malém výletu do Anglie po letech spojil.

Ta věc se jmenovala ''Chameleon''. Což byl zvláštní druh bomby, který je zatraceně těžko sehnatelný - mnohem hůř než nějaký blbý dynamit - ale za to zase skvěle účinný. A protože byl Center odjakživa génius přes všechny tyhle věci, snadno to Harveymu sehnal a jeho plán se tak stal o mnoho jednodušší.

Tuhle malou bombu potřeboval dostat někam hodně blízko k Douglasovi -  nezpůsobovala nijak velkou explozi, ale dost velkou na to, aby to člověka roztrhalo na kusy - a to se mu povedlo ve chvíli, kdy na tom parkovišti spolu spadli na zem. Zastrčil mu ji nepozorovaně do kapsy u bundy a modlil se, aby do ní po dobu jejich malého výletu za neexistujícím diamantem v šachtě nesahal.

Druhou část Chameleona, nebo-li odjištění, přidělal na pouzdro, ve kterém se původně měl nacházet diamant. Jakmile někdo totiž pouzdro rozdělal, zmáčkl tak nevědomky malé nenápadné tlačítko, které Harvey zabudoval s Centerovou pomocí do zapínání. Ve chvíli, kdy ho zmáčkl, se spustilo desetisekundové odpočítávání, během kterého měl Harvey šanci zdrhnout.

Věděl, že si Douglas vezme s sebou pro jistotu ještě dalšího člověka, aby jej ohlídal, ale tenhle milý Donkey Harveymu moc chytře nepřipadal, takže to nebral jako moc velkou překážku.

Byl šíleně nervózní, protože nikdy moc velkým plánovačem nebyl. Cokoli se mohlo podělat a on by přišel o kejhák. Nejvyšší by skončil v base a chudinka Lydia by za tohle všechno nehezky zaplatila.

Takže tu byl naprosto šílený plán, o kterém věděl jen Harvey a Center.

Nejvyšší před budovou vyváděl, protože měl v kapse připravenou malou páčku, kterou chtěl v jejich původním plánu použít ve chvíli, kdy by Douglas popadl diamant, ale byla mu vlastně úplně k ničemu, protože žádný dynamit se široko daleko nenacházel a ta páčka byla nefunkční.

,,Nečekal si, že si vyberu tebe, co?'' ozval se Douglas, který si to nakračoval pohotově vedle Harveyho. To ještě nevěděl, že blonďatý muž po jeho boku má v plánu ho za pár chvil roztrhat na kusy.

,,Ne,'' zalhal Harvey a nic víc mu na to neřekl.

Zavedl ho ke vstupu do větrací šachty, který byl pár metrů nad zemí, a Douglas nakázal Donkeymu, ať přisune jednu z beden, která stála opodál a kterou minule Harvey využil také. Douglas na blondýna kývl, ať mu diamant ze šachty podá.

S tím samozřejmě předem počítal a vymyslel si další malý plán. Potřeboval, aby do šachty vlezl jedině Douglas, protože mezitím se potřeboval zbavit Donkeyho a dostat čas na zdrhnutí. Takže si zahrál na nešikovného malého Pinkyho a se svázanýma rukama si stoupl na bednu. Zadíval se na Pákistánce s povytaženým obočím a ten si unaveně povzdechl. Po ruce nejspíš neměl tu svou pitomou kudlu, aby mu lanka na ruce přeřezal, a tak se tím plán Harveymu o to zjednodušil. Nakázal mu, ať uhne, a vyhoupl se nahoru sám.

,,Kde přesně to má bejt?'' ozvalo se zevnitř šachty, když se snědé tělo s námahou soukalo nahoru.

,,Až vzadu, kde se to dělí na pravou a levou stranu,'' zavolal na něj zpátky blonďáček a byl čím dál tím víc nervóznější.

,,Fajn,'' zavrčel Douglas otráveně a jeho ztěžklé výdechy se vzdálily. Harvey se podíval na Donkeyho, který ho s pistolí v ruce po celou dobu hlídal, a vydechl veškerý vzduch z plic, aby sebral odvahu.

,,Pokud si chceš zachránit kejhák, tak zdrhej. Za chvíli to tu bouchne,'' zašeptal varovně a hloupoučký skinhead se zamračil. Pak se ušklíbl a zavrtěl hlavou.

,,Jasně. Tak na to ti seru. Nenechám si kvůli tobě ustřelit hlavu od šéfíka,'' odvětil s očima v sloup, jako by ten méně chápavý byl snad Harvey, a ten pokrčil s nezájmem rameny.

,,Pak si tu zůstaň a buď roztrhanej na kusy stejně jako on. Já s dovolením půjdu,'' zareagoval pohotově a chtěl bez problému odkráčet, když se ze šachty ozval vzteklý Douglasův řev.

,,Ty hajzle zasranej! Zastřelím tě. Podrazils mě!'' Harveymu se rozbušilo srdce a s menší panikou se podíval na zmateného Donkeyho vedle sebe.

,,Nedělám si prdel. Právě se spustilo odpočítávání. Za necelejch deset vteřin to tu vybouchne,'' řekl mu překotně a skinhead se zadíval na šachtu, z které už vykukovaly Douglasovy spuštěné nohy.

Harvey se na něj a jeho holý život s mávnutím ruky vykašlal, protože další přemlouvání by ho mohlo stát ten jeho, a vyběhl směrem k zadnímu východu. Ohlídl se zrovna ve chvíli, kdy Douglas dopadl s žuchnutím na zem a podíval se na Donkeyho, který se pořád neměl k žádnému pohybu.

,,Střílej, ty osle!'' zařval na něj Douglas a holohlavý svou pistolí zamířil na Harveyho. Ten běžel, jak nejrychleji mohl, a snažil se za sebe neotáčet, aby nezpomaloval.

V jednu chvíli se ozval pronikavý  výstřel a hned na to výbuch a bolestný řev. Nebyla to velká exploze a s tím Harvey počítal. Donkeyho kulka jej strefila do lýtka, ale měl rozhodně větší štěstí než Nejvyšší při explozi v bance. Právě se zbavil Douglase, bývalého člena Pěti prstů a asi té největší hrozby Londýna od zmizení slavného Vůdce, ale pořád tu šlo o životy.

Musel jich totiž zachránit ještě hodně.