Když jsem vcházela na dvůr, všimla jsem si zaparkovaného auta a otevřených vchodových dveří. Vběhla jsem dovnitř a okamžitě se začala kolem sebe rozhlížet. Susan s tátou jsem našla v kuchyni. Seděli naproti sobě, v obličeji oba popelavě bledí a drželi se za ruce. Když si mě všimli, okamžitě vstali a začali mě s úlevnými výdechy objímat. Dokonce i Susan si mě k sobě přitáhla a já si kladla otázku, zda už ví o Arthurově nehodě nebo ne.

,,Nezvedala jsi nám telefon a Arthur také ne, přijeli jsme proto dřív. Kde vůbec je?'' zeptal se táta a já na sucho polkla. Na oba jsem se zadívala s podmračením a snažila si v hlavě rychle vymyslet krátký příběh, který i tak končil odvezením Arthura do nemocnice.

,,Měli byste si sednout,'' řekla jsem místo odpovědi a oni mě zaraženě poslechli. ,,Arthur je v nemocnici,'' oznámila jsem jim a hlas se mi při tom třásl. Susan zalapala po dechu a okamžitě začala nevěřícně vrtět hlavou. Já si promnula nejistě ruce, protože už se mi nechtělo dál lhát, ale lepší varianta nebyla. Musela jsem chránit Nejvyššího, ale zároveň i je, protože kdyby věděli pravdu, nemuselo by to pro ně mít úplně nejlepší následky. ,,Nevím, jak mu je. Spadl z posedu, na který mě vzal. Sanitka ho okamžitě odvezla a mě nechtěli vzít s sebou, protože nejsem z rodiny. Taky jsem někde ztratila telefon a bloudila venku, než jsem se dostala domů, protože to tu ještě moc dobře neznám,'' vymyslela jsem si docela věrohodný příběh a oni mě oba s šokem pozorovali. Snažili se vše honem pobrat, ale nevypadali na to, že by měli snad nějaké pochyby o mém vysvětlení.

Susan po vstřebání všech informací, ihned běžela ven k autu a táta ji následoval. Podíval se na mě s váháním a pohledem se mě tak ptal, zda pojedu s nimi. Mlčky jsem nastoupila a modlila se, abychom do nejbližší nemocnice dorazili s tím, že se dovíme dobré zprávy.

Za volant si sedl raději táta, protože nechtěl nechat v takovém stavu Susan řídit. Klepala se a neustále něco drmolila, ale nebylo jí rozumět, takže jsme s tátou raději mlčeli a na nic se jí neptali. Na mě ani na něj se nedívala, jen zírala upřeně před sebe a třesoucí se prsty si propletla v klíně.

,,Bude v pořádku. Jsem si jistá,'' promluvila jsem a snažila se znít co nejpřesvědčivěji. Susan se na mě ohlédla, letmo přikývla, ale z jejích úst nic nevyšlo.

Dojeli jsme před nemocnici, kde jsem to už moc dobře znala a kde jsem navštívila jak Erika, tak i samotného Arthura. Docházelo mi, že všechny ty úrazy měl na triku Nejvyšší.

Jakmile jsme se představili, jedna ze sester nás poslala k jistému primáři, který měl Arthura na starosti. Byl to hubený vysoký doktor s delšími šedivými vlasy a unavenýma vřelýma očima. Okamžitě se obrátil na Susan a norsky jí vše začal sdělovat. Rozpoznala jsem jen pár vět a slovíček, ale i tak jsem se dožadovala vysvětlení ve svém rodném jazyce, abych měla jistotu, že je vše, jak má být.

,,Má zlomené obě ruce, silný otřes mozku a prokousnutý dolní ret. Primář říká, že to bude v pořádku, ale musí si tu poležet,'' oznámila nám Susan chvějícím se hlasem a já si jen nepatrně oddechla, protože jsme i tak pořád neměli vyhráno. Otřes mozku byla závažná věc a Arthur tu už s podobným úrazem jednou ležel. Mohlo to zanechat následky.

,,A můžeme ho vidět?'' zeptala jsem se s nadějí v hlase a ona jemně přikývla a chvíli jí trvalo, než ze sebe dostala i slovní odpověď.

,,Prý na chvilku ano,'' zašeptala a vydala se za jednou ze sester, aby nás oblékli do ochranných plášťů a zavedli na správný pokoj.

Arthur vypadal hrozně, měl zafačovanou hlavu, bradu i část úst. Na obličeji měl modřiny a obě ruce v sádře. Sedla jsem si z jedné strany postele a chytla ho za palec, který jako jediný zůstal ze sádry čouhat ven.

,,Chlapečku můj,'' vzlykla Susan a mě bodlo u srdce z toho, jak se tvářila. Kdyby zjistila, jak se to celé stalo, jisto jistě by mi to dávala za vinu a nedovolila by mi tu s nimi být. Táta mi naznačil, ať jdu s ním na chodbu, a tak jsme nechali Susan s jejím synem o samotě.

,,Může mi říct, Lydie, jak je možný, že vždycky, když s tebou chvíli nejsem, stane se nějaký malér?'' zeptá se mě přísným tónem a pak mi v automatu koupí kelímek s levným horkým kafem. Svěsím hlavu a zatvářím se provinile, protože opět nastala ta situace, kdy mu budu muset lhát.

,,Já nevím, tati. Nedělám to naschvál,'' zamumlám a on si odkašle. V očích se mu zračí náznak pochopení, ale i tak vytuším, že se tentokrát budu muset hodně snažit, aby mi uvěřil.

,,Lydie, už jsem se tě ptal mockrát, ale právě teď mi přijde, že je na čase, abys mi řekla úplnou pravdu. Nezradím tě. Nepůjdu na policii ani nic takového, i když to bude spjato se zmizením těch dvou mužů, s tvým únosem a nehodou Arthura i jeho kamaráda. Prostě mi řekni pravdu, ať je jakákoli.'' S povzdechem odložil svůj kelímek s dopitou tureckou kávou, jednou rukou mě objal okolo ramen a druhou svěsil podél těla.

,,Já nemůžu,'' řeknu mu nakonec a on si mě na moment k sobě přitáhne blíž, jako by nechtěl dopustit, abych se mu takovými slovy vzdalovala.

,,Ty nejsi zamilovaná do Arthura, že ne?'' položil mi otázku, která mě na moment zaskočila, a já zavrtěla sklesle hlavou, protože aspoň nějakou tu pravdu si ode mě zasloužil vědět. ,,Jsi zamilovaná do někoho, koho chceš bránit a o kom nesmím vědět, je to tak?'' ptal se mě opatrně dál a já mu na to s údivem kývala, protože to vystihl úplně přesně. ,,Když mi řekneš, kdo to je, pokusím se ti pomoct, Lydie, ale když nemám ani jistou představu, jak pak spolu můžeme něco řešit?'' zeptal se mě už zoufalým tónem a já pokrčila rameny na znamení, že to sama bohužel nevím.

,,Já ti to prostě říct nemůžu, tati,'' zašeptala jsem a vymanila se z jeho polovičního objetí. Zatvářil se ublíženě, ale pochopil to a dál se už raději neptal.

Zanedlouho vyšla Susan z nemocničního pokoje ven a oznámila nám, že tu zůstane s Arthurem a že můžeme jet zatím domů. Táta ji tam nechtěl nechávat samotnou, ale nakonec jsme i tak spolu odjeli.

Nikdo z nás v autě nepromluvil a já věděla, že mi to táta v duchu vyčítá. Chovala jsem se k němu neférově a rozhodně si to nezasloužil, ale pokud jsem ho chtěla chránit, bylo správné mu to neříct. Kdyby věděl pravdu, mohl by skončit v nemocnici stejně jako Arthur, a to bych si nikdy v životě neodpustila.

xxx

   V noci jsem utekla za Nejvyšším, i když jsem měla další den jít do školy. Bylo mi to fuk, protože stejně jen chvíle s ním mě nabíjely energií. Byl můj nabíječ, který jsem potřebovala mít stále u sebe.

Zvedal se vítr a já se raději ani neopovažovala na mamku promluvit. Tušila jsem totiž, že je naštvaná a že nesouhlasí s ničím, co jsem od příjezdu do Norska provedla.

Zaklepala jsem na dveře a ty se po pár vteřinách otevřely. Nejvyšší mě letmým polibkem přivítal a já na rtech ucítila chuť chladné whisky. Pak si sedl do křesla a popadl láhev se zlatavou tekutinou. Vypadal být odpočatější než já, protože byl na rozdíl ode mě zvyklý na nedostatek spánku. Já se cítila jako chodící mrtvola a těšila se na to, až zalehnu a aspoň trochu se prospím.

,,Tady máš mobil.'' Podal mi jej v dost zlém stavu a já se kousla provinile do rtu, protože tohle si to nevinné zařízení nezasloužilo. Nechala jsem ho na louce a dočista na něj zapomněla. Poděkovala jsem mu a pak si sedla na zem k Dolorovi, který tiše ležel na velké přikrývce a kolem sebe měl všelijaké léčivé masti a přípravky. Scar polehával vedle něj a každou chvíli zkontroloval, jestli je jeho bratr v pořádku. Oba jsem dlouho hladila a dívala se na zafáčovaný pahýl Dolorovy zadní končetiny. Přemýšlela jsem nad tím, jestli bude moct někdy ještě normálně chodit čí běhat jako doteď.

,,Jsi unavená, co?'' zeptal se mě podnapilým hlasem Nejvyšší a já přikývla. Zvedl se a natáhl ke mně ruku. Pohledem zkontroloval Dolora a pak mě zavedl bez jediného slova do koupelny. Mlčela jsem a na nic se ho raději neptala, protože jsem se bála, že by mohl být nepříjemný. Už jsem sice věděla, jak s ním mluvit, ale i tak jsem ho nechtěla dnes vidět navztekaného.

Sehnul se ke kohoutku na vaně, zadělal špunt a začal ji napouštět. Obezřetně jsem ho sledovala a snažila se pochopit, k čemu se tu schyluje. Přetáhl si rolák přes hlavu a mně se tak vyskytl pohled na zjizvené svalnaté tělo, které jsem tolik obdivovala.

,,Chceš se na mě dívat, nebo tam půjdeš se mnou?'' otázal se mě po chvíli pobaveně a já se zarazila při představě jeho a mně v jedné vaně plné horké vody. S váháním jsem si přetáhla přes hlavu mikinu i triko a na sucho polkla, když si mě k sobě přitáhl za poutka džínů. ,,Tolik si mi chyběla,'' zašeptal mi do kůže na krku, až mi z toho naskočila husina.

Od té doby, co jsem s ním málem prožila své poprvé, jsme spolu nic dalšího nezažili. Nevím, jestli to bylo tím, že se ode mě chtěl držet dál, nebo prostě jen nebyl čas.

,,Lydie,'' oslovil mě naléhavě a stáhl mi z ramen podprsenku. Z hrdla se mi vydral vzrušený sten, jakmile v rukou sevřel obě má drobná ňadra. Líbal mě dlouho na krku, až se mi celé tělo obsypalo husí kůží a v břiše sevřely všechny svaly.

,,Williame,'' zasténala jsem, když mi pomohl z kalhot a dlouhými prsty zajel pod tenkou látku mých saténových kalhotek. Kroužil konečky po těch nejcitlivějších místech a zuby mi skousával tenkou kůži nad klíčními kostmi. Pak se na moment odtáhl, aby si i on sundal zbytek oblečení, které mu zakrývalo spodní část těla, a opět mě na sebe natiskl. Lačně mi přejížděl velkými teplými dlaněmi po těle a jeho drsnými mozolovitými prsty masíroval každou mou ženskou křivku. Přejel po všech místech hned několikrát, aby mně i sebe ujistil o tom, že mu patřím.

Pak mě popadl do náručí, jako bych nevážila nic, a vlezl se mnou do horké lázně. Teplo ve mně vzbudilo ještě větší chtíč a tak jsem se k němu obrátila čelem, nalehla na jeho širokou hruď a vrhla se mu na plné zjizvené rty. Milovala jsem tu chuť doutníků smíšenou s drahým alkoholem. Zbožňovala jsem ji proto, kolik zážitků a zkušeností v sobě měla.

Seděla jsem na něm obkročmo, zatímco jeho dlaně spočívaly na mých bedrech, kde nezůstaly ale dlouho. Prsty mi zajel do vnitřních stran stehen, aby si znovu poslechl ten zvuk plynoucí z mých úst, ve kterém jsem mu sdělovala, jak velkou moc nade mnou má. Přivlastnil si mě už tehdy, kdy jsem vpadla do jeho lesa a on mě zachránil. Už tehdy jsem mu patřila, protože jsem se ho naučila poslouchat.

,,No tak, nebraň se tomu,'' šeptal mi do rtů. ,,Chci tě pořádně slyšet,'' opakoval vzrušeně. Ucítila jsem mezi nohami známý tlak, když do mě vnikl dvěma prsty naráz. Zaklonila jsem hlavu a nahlas zasténala. Zvuk se odrazil od obložených stěn a narazil do ušních bubínků Nejvyššího, který ho se spokojeným úsměvem přivítal. Vášnivá hra našich jazyků, jeho ruce všude na mém těle, horko, které námi oběma prostupovalo, tentokrát nikdo nepřerušil.

,,Já vím moc dobře, jaká si ve skutečnosti. Moc dobře vím, co se ti děje v hlavě a na co myslíš, když seš teď tady se mnou. Nejsi tak nevinná, Lydie. Nejsi,'' šeptal mi do ucha a já opakovaně vzdychala jeho pravé jméno.

,,Nejsem,'' přitakala jsem a byla v ten moment tak vzrušená, že jsem se na nic víc nezmohla. Chtěla jsem, aby se mnou dál mluvil neslušně, protože jeho slova ve mně vyvolávala ještě větší vzrušení.

,,Chtěla bys, abych ti to dobrý, co ti ještě zbylo, vzal, že je to tak?'' pokračoval hlubokým tónem a skousl mi kůži pod uchem. Kývla jsem, protože ústa se neměla k pohybu a hlasivky mi uvízly někde hluboko v krku. ,,Abych tě šukal a ukázal ti všechny ty věci, který s tebou toužím dělat už od začátku.'' Kousla jsem se silně do spodního rtu, když ve mně jedním prstem zakroužil. Rozkročila jsem nohy ještě víc a pobídla ho tak, aby to líné tempo zrychlil. ,,Teď ti povím, jak začnu,'' zachraptil mi do druhého ucha a já mu zaryla nehty hluboko do ramenou, když přidal další prst, jehož bříško bylo drsné. ,,Za moment si tě posadím na okraj vany a vrazím ti mezi nohy jazyk. Vylížu ti ten tvůj netknutej klín, dokud se mi neuděláš do pusy, Maličká. A pak tě budu dlouho líbat, abys konečně po těch dlouhejch letech taky poznala, jak chutnáš.'' Po jeho slovech jsem zrudla a byla vděčná za šero, které v koupelně panovalo. Rozpalovalo mě, jak mluvil a toužila jsem po tom, aby vše, co tu řekl, opravdu učinil.

,,Chceš to, že jo?'' zeptal se mě tiše a pak se mi konečně podíval do blankytných očí. Přikývla jsem, ale to mu nestačilo. Chtěl to slyšet. ,,Co ti mám udělat, Lydie?'' vyzýval mě a vytáhl ze mě své dlouhé zjizvené prsty. Polkla jsem, ale pak se zbavila ostychu, ruce mu obmotala okolo krku a stejným tónem, jaký předtím použil on, k němu promluvila.

,,Líbej mě tam dole, dokud nepoznáš, jak moc z tebe dokážu bejt vzrušená.'' Pokřiveně se usmál, pak se kousl do rtu a vysadil mě na okraj vany, přesně jak slíbil. Hlavu mi zabořil mezi třísla, až mě jeho dlouhé vlasy zašimraly na stehnech, a jazykem mi vjel do pulzujícího klína. Zaplnil mi jím celou mou citlivou jamku a kroužil s ním, aby mě donutil nahlas sténat. Nebránila jsem se tomu, prohrabovala mu husté vlasy, hladila ho po spirálovitých jizvách a svalnatých pažích a občas vykřikla jeho jméno, když se strefil do toho správného bodu. Pak se jeho měkké rty přisály na můj klitoris a to mě dovedlo na vrchol. Spadla jsem mu unaveně do náruče, až část vody vyšplouchla z vany ven, a nepravidelně jsem oddechovala.

,,Miluju tě, Maličká moje,'' řekl už něžnějším tónem a pak mě opravdu políbil, aby má ústa obohatil slanou příchutí mě samé. Byl to zvláštní pocit, ale nehnusilo se mi to. Nejvyšší ze všeho dokázal udělat něco tak báječného, neznámého a vzrušujícího.

,,Miluju tě, můj Nejvyšší,'' oplatila jsem mu hned nato a položila mu hlavu na nadzvedající se hruď.