,,Douglasi, nech ji jít. Ona s tím nemá nic společnýho, kurva!'' zahřměl pobouřeně Harvey a pokusil se vymotat ze všech tě provazů. Nepodařilo se mu to, a tak naštvaně zaklel.

,,Ale, ale... Pinky. Já myslím, že ona toho má s tím vším společnýho mnohem víc. Všechno ti to klidně povyprávím, i tvýmu šefíkovi, když toho kokota sem přitáhneš,'' uculil se na něj Douglas a položil mu hlaveň pistole na spánek. ,,No tak, řekni mi, kde je.'' Nahmatal spoušť a jemně na ni zatlačil. Zalapala jsem po dechu a mé ruce vystřelily v obraně směrem k Harveymu.

,,Ne!'' vyšlo ze mě přiškrceně a hlas se mi posléze roztřásl. Douglas se ušklíbl a namířil svou černou pistoli přímo na mě.

,,Dobře, tedy. Necháš kámošku ve štychu, posránku?'' prstem přejel po spoušti a Harvey si odevzdaně povzdechl.

,,Je kousek tady v lese. Zavedu Vás tam, jen mě musíte rozvázat,'' smlouval, ale Douglas zavrtěl nesouhlasně hlavou. Nebyl zjevně tak hloupý, jak jsem si původně myslela a hlavně doufala.

,,Zavede nás tam ta jeho,'' rozhodl. ,,Pokud teda ví, kde bydlí.'' Zkoumavě se na mě zadíval a já raději uhnula pohledem, abych se hned neprozradila.

,,Neví. Já vás tam zavedu!'' odpověděl za mě přesvědčivě Harvey, protože nejspíš nechtěl, abych s tím praštěným chlapem byla o samotě, ale Douglas ho vůbec neposlouchal.

,,Já si ale stejně myslím, že to ví.'' Obrátil se ke mně čelem a slizce se usmál. ,,Nic se ti nestane. Nevím, jak moc blízcí si vy dva s šéfíkem jste, ale něco mi říká, že to bude docela zajímavej příběh, hm?'' otázal se a já párkrát zamrkala, abych zabránila slzám, které se mi draly do očí. Věděla jsem, že jsem v koncích. Nechtěla jsem, aby ublížil Harveymu a už vůbec ne Nejvyššímu. ,,Jdeme!'' zavelel s křikem a já sebou leknutím trhla. Popadl mě surově za vlasy a vytáhl ven ze zříceniny. Harvey něco protestně zařval, ale ozvala se rána, jako by ho někdo uhodil, a ta ho umlčela.

,,Ne-Neubližujte mu,'' zašeptala jsem mezi vzlyky s prosíkem, abych se o záchranu Harveyho aspoň pokusila, ale Douglas mi na to nic neřekl a vydal se beze slov směrem k lesu.

,,Buď mě k němu dovedeš, nebo tě teď ihned svlíknu, ošukám a dost nehezky zabiju. S tím, že si i tak rychle najdu cestu k šéfíkovi, protože díky mým velkolepým pátracím schopnostem jsem teď tady. To tě může utvrdit v tom, že si nedělám prdel,'' zavrčel mi výhružně do ucha a já na moment přestala dýchat. Pak jsem s pláčem kývla, abych ho ujistila, že ho za ním v klidu zavedu, a vydala se cestou, která se mi zdála nejvíce povědomá. Vzpomněla jsem si na den, kdy jsme spolu s Nejvyšším stáli na kopci a on mi představoval zdejší okolí. Nahlas jsem vzlykla, protože mi docházelo, že to už se také nemusí nikdy opakovat.

,,Nebul,'' napomenul mě ostře Douglas a já se v duchu ironicky zasmála nad tím, že mi to zakazuje. Přála bych mu nacházet se v téhle situaci, kdyby byl mnou. Malou a bezbrannou holkou, která se namočila do nehezkých věcí kvůli člověku, do kterého se zamilovala.

Zanedlouho už jsem spatřila dva propletené stromy do sebe a zamrzla na místě. Douglas se podíval stejným směrem a ušklíbl se při pohledu na dřevěnou chatku, kterou Nejvyšší sám sestavil.

,,Tak tady žije? Má u sebe nejdražší věc na světě a žije jako vyvrhel.'' Hrdelně se zasmál a pak se otočil čelem ke mně. Vytušila jsem, že mluví o diamantu, ale nechápala jsem, odkud to mohl zrovna on zjistit. Od Rica? ,,Tak, lásko. Ty teď dojdeš k těm dveřím, zaklepeš, on ti otevře a zbytek už zařídím já, ano?'' Pohladil mě pomalu po vlasech a oči mu zajiskřily štěstím, jako by měl snad z toho všeho, co napáchal, radost. Uhnula jsem jeho dlani v rukavici, abych zabránila dalším nepříjemným dotekům, a nasadila o něco pevnější výraz.

,,Opovaž se mu něco udělat!'' zasyčela jsem hrozivě, i když jsem se uvnitř třásla a měla z něj ohromný strach.

,,A ty mi v tom snad zabráníš?'' reagoval posměšně a postrčil mě blíž k chatě. Měla jsem chuť mu jednu vlepit, ale bylo mi jasné, že by pak nenastaly příznivé následky.

Zaklepala jsem na dveře, ale protože se mi hrozně třásly prsty, nebylo to skoro slyšet. Douglas si stoupl vedle dveří, aby - když Nejvyšší otevře - nebyl vidět.

Pokynul mi, ať to zkusím znovu, ale hlasitěji. Poslechla jsem ho a na druhé straně se ozvaly těžké kroky. Doufala jsem, že mě bude Nejvyšší ignorovat jako tenkrát, když jsem se mu tady s brekem složila u dveří, ale bohužel, mi ten nahoře nepřál. Otevřel a zasmušilá tvář se mu rozjasnila hned, jak mě spatřil. Pak si ale všiml mých zarudlých očí, které kmitaly nejistě z Douglase na něj, a nejspíš pochopil, že něco není v pořádku.

Dřív než však stihl zareagovat, Douglas si s pistolí stoupl za mě, chytil mě pod krkem a hlaveň mi natiskl silou na spánek. Zajíkla jsem se a Nejvyšší zbledl.

,,Nazdar, slyšel jsem, že je z tebe docela stvůra. No... nějak se ten ohýnek na tobě podepsat musel. Myslíš, že maskou to snad spravíš?'' zeptal se ho Douglas jízlivým tónem, ale Nevyššího to nijak nerozhodilo. Byl zaměřený pouze na místo, kde se chladný povrch pistole dotýkal mé tenké kůže.

,,Nech ji. Tohle je jen mezi námi dvěma,'' ucedil a zatnul své pěsti, takže se mu klouby potáhly zbělalou kůží. Jizvičky se zaleskly a Douglasův stisk na mně ještě zesílil.

,,Teď určuju pravidla já, Netvore. A pravidlo číslo jedna zní, že mě budeš kurva poslouchat, nebo tý tvý malý děvce přímo před tebou vystřelím mozek z hlavy!'' zašeptal dost zlým tónem a Nejvyšší zvedl obě ruce nad hlavu ve znamení, že se vzdává.

Vypadal zvláštně. Jeho výraz, pohyby a hlavně to, co se mu odráželo v očích. Děsilo mě to. Takhle jsem ho totiž neznala.

,,Fajn. Ale děvka jí říkat nebudeš. A jestli jí zkřivíš jedinej vlásek na hlavě, přijdeš o celou  svou ruku, jak jsem ti kdysi sliboval,'' pohrozil mu chladně Nejvyšší, až mě z jeho hlasu zamrazilo. Douglas na chvíli ztuhl a kupodivu nic neřekl, jen mu otráveně naznačil, ať si stoupne před něj. Nejvyšší chtěl jednou nohou zavřít dveře, ale škvírou proklouzl Scar a zavrčel na Douglase.

,,Okamžitě si ukliď toho svýho posranýho čokla!'' vykřikl polekaně Pákistánec. ,,Zavři ho dovnitř, nebo jí vážně rozmrdám hlavu na sračky!'' zahřměl a já přitiskla víčka těsně k sobě, protože mě tlak pistole začínal nepříjemně pálit. Nejvyšší křikl na Scara a prakticky ho jednou nohou dokopal do chaty. Rychle zavřel a ozval se agresivní štěkot obou černých dog. ,,Ty máš vážně dva? To sis za těch deset let vypěstoval z nudy útulek?'' Douglas se svému rádoby humornému vtipu zasmál a pak zase zvážněl, aby si udržel svou hrozivou masku.

Nejvyšší s rukama nahoře předstoupil zády k němu a Douglas ho navigoval ke zřícenině, kde na nás po celou dobu čekali Boyd s pomláceným Harveym. Když Nejvyšší pochopil, kam chce Douglas jít, zastavil se v pohybu a prudce se otočil.

,,To si děláš kurva že prdel?'' ucedil Nejvyšší a pak se podíval nejistě na mě. V očích se mu zračila panika, na kterou jsem u něj nebyla vůbec zvyklá. ,,Ona zůstane tady!'' sdělil Douglasovi rozhodně, ale ten jen se smíchem zavrtěl hlavou.

,,Kdepak, bude se pozorně koukat,'' ušklíbl se a popohnal ho dovnitř. Nejvyšší své vysoké tělo znovu obrátil čelem ke zřícenině a vešel. Vrátili jsme se do osvětlené místnosti, kde se na zemi se zakrvácenou hlavou svíjel Harvey a svázanýma rukama se snažil chytnout za břicho, do kterého ho nejspíš Boyd zasáhl.

,,Do prdele, proč do toho serete tolik lidí? Oni dva s tím nemaj nic společnýho, kurva!'' rozeřval se sprostě Nejvyšší a pak přelétl pohledem místnost, kterou jsem si konečně prohlédla důkladně i já. Zastavila jsem se na všech hrozivě vypadajících nástrojích a zrezivělém křesle s pásy.

,,Mají s tím společnýho tolik, že je prostě nemůžu nechat připravit o to představení, který se tu bude za pár chvil konat, šefíčku. Sedni si do hajzlu na támhleto křeslo a drž už konečně hubu!'' křikl po něm Douglas a Boyd popadl Nejvyššího hrubě za jednu paži. Byl sice o dost menší, ale měl výhodu v tom, že v ruce třímal střelnou zbraň. Nejvyšší se se svraštěným obočím tedy posadil a Boyd ho ihned přivázal ke křeslu těmi koženými pásy. Udělala jsem krok vpřed, abych tomu zabránila, ale Douglas mě okamžitě stáhl zpátky k sobě a zatahal mě za vlasy. Sykla jsem bolestí a Nejvyšší zatnul obě pěsti. Pokusil se pohnout pažemi, ale Boyd mu pásy upevnil moc těsně.

,,Tak a teď si povíme celou tu vtipnou historku o tom, jak jsem tě našel a odhalil díky tomu spousty zajímavejch věcí,'' začal mluvit Douglas a po celou dobu se přitom díval na Nejvyššího, jemuž se kožené staré pásy zařezávaly přes černý rolák do kůže.

,,Započalo to asi tím, když se pár let po výbuchu otevřel náš případ, kdy jsme jako Pět prstů pěkně pohořely,'' zasmál se tomu dvoj významu, jako by to snad bylo vtipné. ,,Začalo se to řešit a zachoval se jeden kamerovej záznam, kde se plazíš ze schodů. Všichni si tedy mysleli, žes tam uhořel, ale nikdy se nenašly tvoje ostatky a ani diamant, o kterým jsem si myslel, že zůstal v trezoru, protože jsem se pro něj chtěl vrátit. Jenže pak se mi doneslo, že byl spatřen pár chvil po výbuchu chlap s hrozivě vypadajícíma krvavejma spáleninama. Nechal jsem to bejt, i když mi to dost vrtalo hlavou.

No a asi před rokem, po tak zasraně dlouhý době, přišel Boyd s novinama, ve kterejch se psalo o tobě, Nejvyšší. Napsala to jistá Rebecca. Říká ti to jméno něco? Psala o životě, kterej strávila jako náctiletá holka bez domova, když chtěla utýct do Ameriky tvořit hudbu. A pak potkala jistýho Jaguára, kterej jí obrátil život naruby. Kradla s ním, viděla na vlastní oči, jak vraždí spousty lidí, užívala si s ním vášnivej sex ve sprše... Dost jsem se nad tím bavil. A pak jsem si dal dvě a dvě dohromady, protože tenhle muž, kterej jí převrátil život naruby, to byl přesně ten, kterej kdysi vládnul Londýnu. Kterýho všichni znali pro to svinstvo, který nadělal. Jaguár. Ten, co stvořil Pět prstů a začal si ze dne na den říkat Nejvyšší.

Napsala tam dokonce, že vždycky bude litovat toho, že se vyspala s jiným, otěhotněla a sebrala mu všechny věci. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem tu Rebeccu našel. Usídlila se se svou rozkošnou patnáctiletou dcerkou v Liverpoolu, kde si za tvoje prachy, Nejvyšší, koupila luxusní obrovskou vilu a nový auto. Pořád jsem měl v hlavě ty kecy o diamantu a náhodným ohořelým chlapovi na ulici. Napadlo mě, že možná bude něco vědět, že z ní něco dostanu. A taky že dostal. Díky ní jsem vlastně tady.

Nejdřív jsem byl mírnej. Prostě jsem se rozhodl, že ji budu malinko mučit. Ale ani nepípla. Holt na někoho takový věci nezabíraj. A to jsem jí pomalu vyšukal mozek z hlavy. Asi jí na tobě moc záleželo, Nejvyšší. A pak, pak zazvonila u dveří její roztomilá dcerka. Krásná po mamince. Blonďatá, hnědooká a pleť jako porcelán. Stačilo jí přiložit nůž na krk, říct pár oplzlejch keců, co bych s tou holkou mohl udělat, a slavná Rebecca kápla božskou. Zmínila tlustýho Itala, kterej by mohl vědět prej víc.

Rico. Přeborník v karetních hrách a hazardu. S obřím sídlem, který získal tvou zásluhou, Nejvyšší...

Jestli žiješ, to bohužel nevěděla. Myslela si stejně jako všichni ostatní, že si zhebnul při tý explozi. Nakonec jsem ji před tou její holkou odkrouhnul, což je mi trochu líto, protože byla skvělá, ale byl jsem natolik vřelej, že jsem tu malou nechal žít. Jen ránou do hlavy jsem ji uspal, aby tolik pro maminku neřvala.

Dost jsem si namastil kapsy, protože hodnota všech těch věcí ve vile byla vážně obrovská.'' Znechuceně jsem se od něj odvrátila, protože mi z toho bylo špatně. Nejvyšší to s kamenným výrazem poslouchal a jen opakovaně zatínal pěsti.

,,No... a pak jsem hledal toho slavnýho Rica. Prošel jsem spousty kasin, oslovil tolik lidí, než jsem si toho tlouštíka všiml. Zlatý prsteny, barevný obleky a úsměv od ucha k uchu, když shrabával velkou částku peněz.

Převlíkl jsem se za nóbl chlápka, nasadil brejličky, obarvil si vršek hlavy na blonďato a došel k němu, že si s ním zahraju. Prohlížel si mě trochu nedůvěřivě, ale i tak to tomu hlupákovi nedocvaklo. Nejspíš si mě z tvých vyprávění moc dobře nepamatoval. Řekl mi, že už dohrál a že na něj čeká letadlo. Ten chudák chtěl odletět pryč. Později mi nějak tak došlo, že ses ho pokusil varovat, ale zjevně pro něj byly důležitější kšefty než vlastní život a ty. Je mi to líto,'' pronesl neupřímným tónem a Nejvyšší zatnul i čelist, až se mu vyrýsovaly jeho vystouplé lícní kosti. ,,Jak už jistě víš, mám vlastní spolek. Ve znaku máme ruku bez palce. Je to taková připomínka na den, kdys mi ho uřízl.'' Sundal si jednu rukavici a ukázal nám čtyřprstou ruku, která měla místo palce vytetovaného hada. ,,Řeknu ti, je to pěkně na hovno. Musel jsem se naučit fungovat levačkou, což byl fakt pěknej opruz. Tahle malá pomsta se ti povedla, to musím uznat,'' přitakal Douglas a uznale pokýval hlavou. ,,Ale nepovedlo se ti Rica zjevně varovat včas. Moji přátelé z různých spolků se zbavili jeho goril a já si ho hezky unesl do jedný garáže, kam si odvážím všechny zmrdy na výslech. Občas mi tam něco nechají... prachy, prsty, ctěný informace nebo třeba celou hlavu.'' Zlověstně se usmál a já se chytla za břicho, protože jsem neměla daleko od toho, abych vrhla.

,,Byla to legrace. Ten Ital bojoval do poslední vteřiny. Ani nemrkl, když jsme mu rozflákali to zasraně luxusní auto. Nepípl, když jsem mu vzal všechny ty žetony a pomalu je házel do drtiče odpadu, kterej v tý skvělý garáži mám taky. Myslel jsem, že je to slaboch a tohle ho donutí mi vyslepičit informace o tobě. Ach bože, Nejvyšší. Ani nevíš, jaký utrpení musel kvůli tobě snýst, než mi to všechno konečně pověděl.'' Zašmátral v kapse a vytáhl nejnovější verzi IPhonu. Došel k Nejvyššímu, který se nemohl hýbat a nenávistně svého soka sledoval. ,,Můžeš se podívat sám,'' usmál se zle Douglas a displej mu strčil přímo před obličej. Pustil nějaké video a mě stále držel pevně u sebe, takže jsem byla nucena se dívat taky. Boyd držel Nejvyššímu pevně hlavu, aby mu náhodou nic neuniklo.

Na videu jsem rozeznala rysy nějakého snědého obtloustlého muže, který byl stejně jako Nejvyšší přivázaný ke křeslu. Měl pomlácený obličej a zakrvácené oblečení. Nějací dva silní muži do něj bušili všelijakými nástroji a nutili ho tak k tomu, aby Nejvyššího napráskal.

,,No tak, Rico, pověz... je Nejvyšší naživu?'' ozval se Douglasův hlas někde za kamerou, za kterou nejspíš sám stál. Rico zavrtěl hlavou v záporné odpovědi. ,,Nelži mi.'' Jeden z mužů popadl kladívko a několikrát uhodil Rica do konečků prstů, čímž mu je rozdrtil. Rico nahlas bolestně zavyl, ale stále mlčel. ,,Má diamant?'' ptal se Douglas dál, ale odpovědi se opět nedočkal. Druhý muž vzal nůž,  k Ricovi si klekl, a ten se zděšením pozoroval, jak mu jej přikládá k malíčku a prsteníčku na ruce.

,,Ty hajzle,'' pronesl znechuceně Nejvyšší a Douglas pohoršeně zamlaskal.

,,Já myslím, že tohle moc dobře znáš.'' Zavřela jsem oči a snažila se nevnímat Ricův zoufalý výkřik. Když jsem si pak představila všechny ty lidi, kterým to kdysi udělal i Nejvyšší, začalo mi být ještě víc špatně.

,,Teď přijde to nejlepší. Vydržel dlouho, ale každý máme svoje hranice,'' zašeptal Douglas a trhl mi za vlasy, abych se dívala stejně jako ostatní. Harvey sice ležel na zemi dál od nás, ale celé to poslouchal a tvářil se stejně nenávistně jako Nejvyšší.

,,Tak jo, Rico. Mám tady paralyzér z druhý ruky, takže rány tím zkurveně moc bolí. Pokud mi okamžitě teď neřekneš, co víš, nechám tě tím elektrickým proudem usmažit,'' ozval se opět výhružně Douglas za kamerou a Ricův ubrečený pohled byl naplněný ještě větší hrůzou. Jakmile to dořekl, jeden z jeho poskoků natáhl ruku před Rica a nebezpečný nástroj mu ukázal. Ital měl napuchlé oči, ale i mezi tenkými škvírami rozpoznal, že si Douglas nedělá legraci. ,,No tak. Deset, devět,'' začal odpočítávat a Rico zalomcoval s pouty. Pak vzlykl, ale stále mlčel. ,,Osm, sedm...''

,,Kurva, Rico!'' zašeptal zoufale Nejvyšší a já ho chtěla v ten moment přitáhnout k sobě a utěšit, ale nemohla jsem. Držely mě Douglasovy špinavé pracky.

,,Šest, pět, čtyři,'' pokračoval zlomyslný hlas v odpočítávání a muž, který v ruce paralyzér držel, si stoupl těsně vedle Rica. Ten se třásl a vrtěl hlavou. ,,Tři, dva, jedna,'' Douglas ztišil hlas a muž se s elektrickou zbraní přiblížil k Ricově holé kůži na hrudníku. Přitiskla jsem víčka těsně k sobě. ,,Nula,'' hlesl Pákistánec a na to Rico zařval, jakmile mu elektrický proud projel vrstvou masa a tkání.

,,Žije! Žije! Má diamant a všechno! Harvey žije taky!'' zakřičel, jakmile se na moment ruka Douglasova pomocníka i s paralyzérem stáhla.

,,Kde?!'' zahřměl Douglas a já stále držela oči pevně zavřené. Slyšela jsem opět dlouhý bzučivý zvuk a bolestný křik.

,,V Norsku. Nevím přesně kde, přísahám. Vím jen, že někde v Norsku,'' skučel tichounce Rico a z toho zvuku mě zamrazilo celé tělo.

,,Dál, povídej! Chci slyšet všechno!'' dožadoval se vztekle Douglas, ale Rico ho nevnímal. Dýchal zrychleně a v obličeji mu utkvěl výraz s otevřenými ústy a vytřeštěnýma očima, jako by zahlédl něco příšerného. Další rána s ním pouze několikrát zaškubala. Už nekřičel.

,,Promiň, Eso. Odpusť mi to.'' To byla Ricova poslední slova vyřčená s velkou námahou a pak záznam ztichl. Rozlepila jsem víčka a všimla si, jak se Nejvyšší tváří. Vražedně a provinile zároveň. Vypadal být tak vyčerpaný tím, co před chvílí zhlédl. Nedivila jsem se mu. Právě přišel o svého dobrého přítele.

,,Už to nerozdejchal. Prej zástava srdce, protože ho neměl úplně v pořádku a elektrickej proud mu asi moc neprospěl. Ale neboj, má krásnej hrobeček na svým vlastním pozemku. Dobře jsem se o to postaral,'' protrhl ticho škodolibě Douglas a Nejvyšší škubl hlavou, aby se dostal ze sevření Boyda. Ten překvapeně odskočil a Douglas ho mávnutím ruky odehnal zpátky k Harveymu.

,,Potom, co jsem se tedy zbavil Rica, jsem se rozhodl, že vyhledám našeho bezkonfliktního Centera, protože mi došlo, že by mohl něco vědět o našem malým Pinkym. Ten zmrd můj spolek opustil a založil si rodinu. No nedělám si prdel. Má tři malý haranty a ženušku jedna báseň,'' pokračoval ve vyprávění a Harvey se po zmínění dalšího bývalého člena Pěti prstů nepříjemně ošil. ,,Přestěhoval se do noblesní ulice v Londýně, kde má dům se zahradou, a dokonce i psa. Byl dost překvapenej, když mě viděl, ale stačilo ho přitlačit na zeď, trochu přiškrtit a pohrozit mu, že mu oddělám tu jeho slavnou famílii, když bude zapírat, a on mi vyslepičil, že je Pinky s tebou v Norsku. Pinky to Centerovi totiž oznámil hned po tom, co se setkal s Ricem. Že žiješ a že tě jde sem do Norska hledat. Stále jsem se ale nedozvěděl, kde přesně se nacházíš, Nejvyšší. A to mi prozradila právě tahle krásná země.

Zjistil jsem, že se v jistým místě povídá o nějakým Netvorovi, kterej vraždí svoje oběti pomocí dvou černejch čoklů. Nejdřív jsem se tomu jenom smál, ale pak jsem se ještě dozvěděl, že má zohavenej ksicht, jako by mu ohořel, a kulhá na jednu nohu. Přesně na tu, kterou sis tehdá přivřel v trezoru, hm? To mi na tebe sedělo. Takže jsem se vydal sem a zastavil se v jednom baru za městem, kde jsem si všimnul jednoho přiopilýho fialovlasýho kluka. Toho znáš, Lydie, že?'' Otočil se na mě s veselým úsměvem, jako bychom se právě bavili o nějaké vtipné historce, a já sklesle přikývla. ,,Prej mu říkaj Erik. Otřesný jméno. A ten mi o tom slavným zrůdným chlápkovi krapet povyprávěl. Třeba... že mu jeden z těch jeho černejch psů málem ukousl nohu, ale tady statečná Lydie ho naštěstí zachránila. Policisti to prý svedli na vlky, ale on si moc dobře pamatuje, že to byla velká černá doga.'' Ztuhla jsem a nevěřícně na Douglase pohlédla. ,,No jo, ten moula mě navedl přímo k tobě, lásko. Ale ještě předtím jsem udělal menší zastávku na policejní stanici, kde jsem si o tobě přečetl pár zajímavostí. Například, že si byla unesena a spatřena při potyčce policistů s touhle zrůdou,'' namířil na Nejvyššího. ,,Nějakej chlupatej přišel snad i o ruku, protože jeden z těch čoklů mu ji ukousl. Všechno to tam měli krásně vypsaný, ale přesto udělali velký hovno. Můžete mi říct, co je to za zkurvysyny, když si neohlídaj ani tohle prťavý město?'' Všechny si nás nechápavě prohlédl, ale nepožadoval žádnou odezvu. Nejvyšší se tomu ironicky zasmál.

,,Umím si to holt obstarat,'' hlesl pohotově a Douglas si posměšně odfrkl.

,,No to asi moc ne, když si skončil tady.'' Nejvyšší pokrčil rameny a snažil se hrát bezstarostného. Přesto neustále těkal nervózním pohledem po mně a sledoval Douglasovy pohyby. Poznala jsem na něm, jak nejistý si je.

,,Ten fialovlasej klučina mi taky řekl o týhle krásný mučírně, která se mi hned hodila do krámu.'' Rozhlédl se kolem sebe se spokojeným úsměvem a pak se opět zaměřil na Nejvyššího. ,,Pořádná hra teprve začíná, Sire,'' zašeptal Douglas a shodil mě surově na zem.